Jsem milovníkem moře a tak jsem se i letos alespoň na pár dní vydal do Chorvatska. Nám nejbližší Jaderské moře je považováno za jedno z nejkrásnějších moří na světě a zcela právem.
Vybral jsem si krátký čtyřdenní zájezd mířící na největší z chorvatských ostrovů Krk, ležící v oblasti severního Jadranu. Návštěva ostrova v polovině září představuje jisté riziko z hlediska počasí. Jedná se o období, kdy se již často vyskytují bouřky a celkově počasí je méně stabilní než v červenci a srpnu. Minulý rok ve stejném období podle vyprávění delegátky CK účastníkům zájezdu takřka celý pobyt propršel. Letos tomu bylo jinak. Po celé období bylo jasno, ale již ne extrémní horko, což umožnuje nejen příjemné koupání v cca 24°C teplém moři, ale také tury a procházky po okolí.
Místem mého pobytu bylo letovisko Baška na Krku. Místo se zajímavou historií. Ta souvisí s hlaholicí, staroslovanským písmem, vytvořeným Konstantinem a Metodějem v 9. století pro Velkou Moravu. Oblast ostrova Krk představovala ve středověku jedno z ohnisek staroslověnské kultury na území Chorvatska. Dva kilometry od Bašky v kostele v kostele v Juvandoru byla objevena „Bašská deska“, kamenná deska z roku 1089, nejstarší písemná památka psaná hlaholicí, nalezená v Chorvatsku.
Rozšíření staroslověnského jazyka nebylo poslední spojnicí propojující dějiny naší země a této přímořské oblasti. Moderní dějiny Bašky jsou velmi úzce spojeny s Čechy. V roce 1909 přijel do tehdy bezvýznamné osady Baška ředitel pražských tiskáren Politika Emil Geistlich. Zalíbilo se mu zde tak, že se rozhodl v Bašce rozjet podnikání. Nejdříve zde zřídil českou restauraci a později postavil i hotel. Díky Gestlichovi byli Češi v Bašce před 1. světovou válkou výsadními hosty. Slovo Čech tu znamenalo totéž co lázeňský klient. Zatímco v roce 1908 přijelo do Bašky jen 18 rekreantů, v roce 1912 jejich počet stoupl na 1 785.
V nejnovější době se vliv Čechů zde projevuje nejen počtem návštěvníků, ale i rozšířením pěší turistiky. Okolí Bašky je protkáno sítí značených turistických ukazatelů a značek, vybudovaných Klubem českých turistů.
Patřím k aktivním turistům a tak jsem značených cest bezezbytku využil. Koupání a relaxaci na dlouhé rušné pláži Bašky jsem střídal s túrami po okolních kopcích s nádhernými výhledy na moře a okolní ostrovy spolu s koupáním v liduprázdných zátočinách, ke kterým přes skalnaté kopce vedou některé z turistických cest.
Kromě toho jsem ještě navštívil poměrně dobře vybavené mořské akvárium s rybami a živočichy žijícími v Jadranu a absolvoval plavbu „ponorkou“ umožňující přes sklo pozorovat dění pod mořskou hladinou. Byla to docela zajímavá zkušenost přiblížit se alespoň trošku pocitům potápěče v mořských hlubinách. Domnívám se, že je to až mystický pocit klidu, který navozuje vodní živel, co tak táhne lidi k potápění. Voda a moře je prostředí, kde vznikl a vyvinul se první život. Ve vodě jsme žili v děloze před vlastním narozením. Vzpomínky na život ve vodním prostředí je tak hluboce uchováno v genech a hlubinách podvědomí každého z nás a pobytem pod mořskou hladinu mohou tyto vzpomínky sahající k počátkům existence nás všech alespoň zčásti na pocitové úrovni vyvolány.
Je ještě jedna věc, kterou jsem si plněji uvědomil při pozorování ryb v moři a v akváriu. U akvárií jsem cítil jistou stísněnost, smutek. Z mořských ryb volnost, hravost i zvědavost. Nejen my lidé máme rádi volnost a svobodu. Svobodu milují i ryby a všechny mořští živočichové.
