„Takže sám přiznáváte, že progrese neslouží k výběru peněz, ale ke konání rovnosti, tedy aby si nevzdělané a zamindrákované socky připadaly dobře.“
Takto vypadala reakce jednoho z diskutérů pod mým článkem, který se týkal problematiky progresivního zdanění. Bohužel vyjadřuje postoje a názory velké části naší společnosti. Jejím společným jmenovatelem je necitlivost k druhému člověku v nouzi, nedostatek empatie a zhrubnutí kultury.
Jsme společnost složená z různých lidí. Někdo je schopnější, inteligentnější a dokáže se ve společnosti prosadit. Jiný tyto schopnosti postrádá a má třeba jiné klady, které však dnešní společnost založená na boji a výkonu nepreferuje.
Myslím si, že by jsme měli přestat s takovým nálepkováním ostatních. Být chudým a bez prostředků není ostudou. Za určitých okolností se to může stát každému z nás, i tomu z nejschopnější. Stačí jen rozvod, náhlá nemoc, ztráta zaměstnání a již můžete být na ulici.
Stejně tak není ostudou být bohatým. Takový člověk totiž může vykonat mnoho dobra. Znám několik velmi bohatých lidí a musím říct, že v mnohém pomohli mně i jiným. Nadávat apriori na bohaté je stejně dekadentní, jako na ty chudé.
Já si představuji společnost jako organismus v němž lidé jsou jako buňky v těle. Aby bylo tělo zdravé, tak každá buňka musí dělat úkol, který je mu svěřen a na který stačí. Některá přenáší kyslík, jiná nervový impuls a další třeba se podílí na opoře těla. Kdyby si buňky egoisticky řekly, že si budou dělat co chtějí, přijde nemoc a nakonec smrt. Podobné je to i s námi. Každý máme své přirozené místo ve společnosti. Někdo se hodí k práci lékaře, jiný je dobrý řemeslník. A jsou i takoví, kteří nemají nadání pro žádnou konkrétní praktickou činnost, přesto např. díky lidskosti jsou pro společnost větším přínosem než mnozí vysocí vzdělanci. Dokud to nepochopíme, tak bude společnost stále nemocná, jako je nemocná i dnes. Egoismus a škatulkování společnosti není cestou k lepší společnosti, ale k jejímu kolapsu. Je to právě egoismus který přivodil pád Říma a bude opět egoismus, který přivodí pád naší technické civilizace.
Ona lepší společnost založená na vzájemnosti, solidaritě bohatých a odpovědnosti chudých se nám dnes jeví jako utopie. Ale ona ve skutečnosti představuje jedinou možnost, jak může lidský druh na planetě přežít v delší časové perspektivě.
