Před několika týdny jsem si všiml, že počet mnou publikovaných článků na blogu idnes se blíží číslu 300. V této souvislosti jsem se začal zamýšlet, jakému tématu jubilejní 300tý článek věnuji.
Rozhodl jsem se jej věnovat jisté rekapitulace mé písemné tvorby.
Tak jako vše co se jednou zrodí, musí absolvovat čas zrání a přípravy, nejinak to bylo u mého psaní. Po škole jsem se zatoužil stát učitelem. Ale trvalo několik let než se mi podařilo sen uskutečnit.
Jak už to tak v životě bývá, realita se od snu poněkud liší. Práce v dnešním školství není jednoduchá věc. Středoškolská mládež v období puberty se zpravidla zajímá o jiné věci než rozšiřování svých vědomostí a to i v rámci vyučovacích hodin. Přesto se v každé třídě našlo několik studentů, kteří opravdu měli o studium hlubší zájem, což této práci dodávalo kráse a smyslu.
Přemýšlel jsem jak těmto studentům dát pokud možno co nejvíc do života. Napadlo mně vytvořit internetové stránky, které by obsahovaly učební materiály, různé zajímavosti, knihu návštěv do které by mohli studenti anonymně psát své dotazy a připomínky a v neposlední řadě i sekci blog do které bych umísťoval osobní zamýšlení nad různými tématy.
Mé účinkování ve školství po čase náhle skončilo. Přemýšlel jsem co dál. Rozhodl jsem se v psaní pokračovat. Ale již nejen pro bývalé studenty, ale širší publikum čtenářů. Pro všechny ty, co zajímají témata, která zajímají mne.
V březnu 2012 jsem na idnes publikoval svůj první článek. Brzy přibývaly další o nejrůznějších tématech jako je věda, historie, politika, životní styl, zážitky z cestování a podobně. Střídala se období horečného psaní s obdobími klidu, kdy jsem se věnoval více zase jiným činnostem.
Píši především proto, že mně tato tvůrčí činnost baví. Zároveň se domnívám, že může mít i hlubší smysl. Když se podívám kolem sebe, vidím jak v neutěšeném stavu je dnešní společnost. Jak mnozí lidé jsou bezradní, jak nevědí kudy kam, proč žít, jaký smysl a účel to všechno má co je v životě provází. Ne, že bych znal recepty, jak to vše vyřešit. I já čelím ve svém životě řadě problémům se kterými si nevím rady. Ale přesto. V životě se mi dostalo určitého vzdělání v životní filozofii Bytí, která mi dala životní orientaci a možnost vidět svět a život z jistého nadhledu. Jevy v mém životě, stejně jako děje v přírodě a minulé či současné společnosti se mi stále méně jeví jako náhodné, ale naopak si více uvědomuji jejich propojenost, vzájemnou souvislost, všudypřítomnou zákonitost.
Právě vědomí jednoty všeho je to, co nám dnes nejvíce schází a co určuje nelichotivý stav dnešní doby, které vládne egoismus a boj ve kterém nevítězí moudrost, ale často pouze větší síla a chytrost.
Za období mého čtyřletého psaní jsem dostal řadu negativní a mnohdy i urážlivých reakcí. Bylo ale i hodně těch pozitivních, vyjadřujících mi podporu, poděkování a přání abych psal dál. Zároveň řadu mých článků převzaly i některé další publicistické servery. Toto mně moc potěšilo a všem za to děkuji.
