Trapná hra na duchovno?

Před několika dny jsem se během cesty vlakem z Ostravy do Prahy začetl do Lidových novin. Zaujal mně v nich článek historika umění Pavla Kaliny věnovaný letošní výstavě korunovačních klenotů v Praze s názvem „Radost a pláč koruny"

Původně zajímavý článek s několika podnětnými historickými exkurzemi skončil výroky, se kterými se rozhodně nemohu ztotožnit. Myslím si, že stojí za to těmto myšlenkám věnovat článek, protože velmi vystihují určité tendence šířené části české intelektuální obce usilující o vykořenění historických a duchovních tradic z naší země. Autor píše:

Dnes se tedy můžeme ptát, proč Svatováclavská koruna není trvale vystavena. Zřejmě to souvisí s ambivalentním a ne zcela racionálním vztahem naší republiky k někdejšímu království. Britské korunovační klenoty jsou běžně vystaveny v Toweru, takže je otázkou proč se sekulární republika brání běžnému muzejnímu režimu koruny, v jejíž posvátnost nikdo nevěří. Měli bychom zvážit, zda trvalé vystavení korunovačních klenotů nebylo přirozenější než trapná hra na duchovno uprostřed sekularizované Evropy.

Dovolte nyní abych se k citátům osobně vyjádřil.

Za prvé rozhodně není pravda, že již nikdo v posvátnost svatováclavské koruny nevěří. Přinejmenším já osobně, řada mých známých a předpokládám i čtenářů  v její posvátnost stále věří a troufl bych si říci, že i více či méně vnímá. Také proto jsem již po třetí ve svém životě letos věnoval dlouhou cestu ze severu Moravy a tří hodinové čekání na to, abych jí mohl alespoň na chvíli opět spatřit.

Za druhé nazvat „trapnou hrou“ prokazování úcty k nejposvátnějším klenotům, které sám český král a římský císař Karel IV nechal vyrobit pouze pro mimořádné příležitosti může a ať mi autor promine pouze nekulturní člověk a hulvát.

Žijeme v racionální době. Pro rozum má hodnotu pouze to co je nějak hmatatelné. Vše neuchopitelné, duchovní a posvátné se tak stává jakýmsi iracionálním balastem, kterého by jsme se co nejrychleji měli zbavit v zájmu pokroku a ekonomického růstu.

Pro moderního racionalistu může mít svatováclavská koruna jen jedinou cenu, cenu finanční. To ostatně zmiňuje i sám autor, který o posvátných předmětech uctívaných ve středověku píše.

„Bylo by dokonce možné vyslovit zdánlivě kacířskou tezi, zda tyto předměty neměly od začátku plnit funkci potenciální finanční rezervy v době kdy nebylo rozvinuté bankovnictví.“

A tak se dostáváme k smutným důsledkům novodobého racionalismu. Ze zdánlivého světla rozumu zbavujícího svět středověkého tmářství vede k odlidštěné společnosti ve které nakonec i samotný lidský život je poměřován v podstatě jen ekonomickými kategoriemi. Svět který se stává stejně temným, jakým byl za nejtvrdší vlády středověké inkvizice.