Předlistopadoví komunisté byli ve své podstatě demokraty. Své oponenty likvidovali jenom proto, aby ochránili čistotu lidové demokracie před nepřáteli lidu a zrádnými živly.
Zdá se vám představa stalinského komunisty jako demokrata poněkud přitažená za vlasy? Ano jistě. Podobně však přemýšlí i řada dnešních lidí, která sebe označuje za odpůrce totality a stoupence demokracie.
Ukázkovým příkladem bylo chování některých veřejných kritiků Miloše Zemana v posledních dnech. Zeman je prý ohrožením demokracie, proto je třeba jej sesadit hned a ne až během řádných prezidentských voleb v roce 2018. A to i s pomocí různých nátlakových akcí, včetně stávek pokud to bude třeba. Jistě o tak radikálním řešení přemýšlí zatím jen menšina Zemanových odpůrců, přesto se zamysleme nad důsledky takového počinu. Je zřejmé, že odstraněním Zemana by očista veřejného života neskončila. Začal by ihned hon na všechny ty proruské trolly a šváby. Na všechny skutečné, nebo domnělé nepřátelé naší nerozborné jednoty s USA a západním světem, kteří sice již dnes mají velmi omezený přístup do veřejných médií, mohou se však alespoň zatím poměrně svobodně vyjadřovat na internetu. Nakonec by jsme se probudili do totality, která by byla možná ještě horší než před rokem 1989.
Politologické příručky dělí strany na středové-demokratické a extrémní-totalitární. Ve skutečnosti je to jinak. Totalitní myšlení se nachází ve všech částech politického spektra. Na levici, liberálním středu i pravici. U Zemanovců i antizemanovců. U lidi proruských i proamerických. Je skryto více, či méně v duši většiny z nás. Její podstatou je neochota, či neschopnost tolerovat jiný názor než mám já. Dále pak vnímání oponenta jako nepřítele, kterého můžu kdykoliv urazit, či jinak poškodit. Velkou roli v šíření totality hraje mediální manipulace. V jejím rámci jsou nám stále znovu předhazovány chyby a poklesky veřejného nepřítele, zatímco o poklescích druhé strany se již tolik nemluví. Nejlepším lékem je zde jistá sebereflexe a kritické myšlení. Své světlé a stinné stránky máme všichni. To, že i pan prezident mnohokrát pochybil nás neopravňuje, aby jsme o něm mluvili jako o hradní pakáži a veřejně v televizním vysílání jej uráželi výroky typu „když mentál nedá metál“. Tím by jsme se nijak nelišili od strážců socialismu 50 let, kteří častovali své oponenty z řad třídních nepřátel velice podobným slovníkem.
Před rokem 1989 komunisté prohlašovali, že patříme k Východu. Nyní zaznívají hesla, že k Západu. Já myslím, že patříme jak pochopil již král Karel IV do srdce Evropy, kde se kříží již odpradávna cesty Východu i Západu. Měli by jsme být více hrdí na svůj národ a tradici a ne se pořád sklánět tu před tou a jindy zase jinou stranou.
