Každý člověk ví, že po čtyřiceti dnech hladovění nastává nevratně smrt. A přesto proti všem známým zákonům biologie a fyziky to vždy není pravda. Pár lidí minulosti i současnosti nic nejí, někteří z nich ani nepijí a přesto jsou živí a zdrávi řadu let.
z internetu
Tento článek chci věnovat právě jím. Nebude věnován jen fenoménu života bez stravy. Bude i výpovědí o dvou lidech, kteří když něco konali, tak se neptali: Co za to? Čistota jejich charakteru se spojovala s neobvyklými pro nás zázračnými schopnostmi. Schopnostmi, které ukazují jak dalece se liší materialistickou vědou popisovaný svět, od světa skutečného.
Terezie Neumannová
První z nich byla prostá Němka z vesnice Konnesreuth poblíž Českých hranic[1]. Narodila se roku 1898. Když jí bylo 20 let utrpěla úraz při hašení požáru. Postupně ochrnula oslepla a ohluchla. Když to již vypadalo, že její dny na zemi jsou sečteny, náhle se jí vrátil zrak a postupně vymizely všechny zdravotní problémy. Své vyléčení později připsala Terezii z Lisieux, křesťanské mystičce která byla právě v době jejího vyléčení svatořečena a ke které se sama pravidelně modlila.
Tím, ale pozoruhodné události v jejím životě neskončily. Právě naopak. Bylo to v roce 1926 kdy poprvé ve čtvrtek večer o velikonocích zažila v plné síle vizi události, které proběhly před 2000 lety v Jeruzalémě. Až do pátečního odpoledne prožívala Ježíšův příběh od Poslední večeře až po ukřižování, jako přímá svědkyně. Od oné doby se tento prožitek u ní opakoval pravidelně každý pátek. Byl spojen také s tzv. stigmaty- Kristovými ranami. Tereze vytékala ve stavu transu krev nejen z rukou, ale také z očí. Ztratila tak za den až 5 litrů krve. Z jejich úst občas vycházela i slova řečená aramejsky, hebrejsky či řecky,tedy jazyky kterým sama nerozuměla. Tomuto představení přihlíželo pravidelně i stovky lidí.
Dalším fenoménem jejího života bylo nepřijímání potravy. Tereza nejedla celkem 36 let svého života. Přijímala pouze posvěcenou hostii při mši a trochu vody. Nevyměšovala, měla pouze slabý pot. Sama říkala: „ Žiji z božího světla“.
Přes mimořádné schopnosti ( přesně na minutu např. předpověděla smrt papeže Pia XII ) si uchovala naprostou skromnost. Pracovala na zahradě a starala se o zvířata. Stejně jako k sv. Františku i k ní přilétali ptáci a zobali jí z ruky.
Terezie Neumannová zemřela roku 1963. Během jejího života se jistě, jak u podobných případu bývá objevila podezření z podvodu. Je paradoxem, že jeden z těch, co jí chtěl usvědčit jako podvodnici jistý Frick Gerlick se nakonec stal jejím životopiscem.
Páter Pio
Další fenomenální postavou duchovní historie Evropy 20 stol. který velkou část svého života nepřijímal potravu byl Italský kněz Pio z Pietrelciny, narozený roku 1887. I on zápasil od mládí s nemocemi, na rukou měl stigmata a jako dar dostal i on jasnozřivé schopnosti.
Při jeho modlitbách docházelo k zázračným vyléčení řady lidí. Přesně věděl kdy je možné pomoci a kdy to z hlubších důvodů možné není. Hlavně jeho zásluhou byla roku 1956 v San Giovani Rotondo otevřena nemocnice, dílo jeho celoživotního úsilí.
I přes obětavost a lásku k druhým, nebyl světcem jakého si představujeme dnes. Při zpovědi viděl do nitra lidí. Když dotyčný něco důležitého zatajil či lhal, dokázal mu vynadat až do prasat.
Páter Pio měl velké problémy v církví. Setkal se s řadou pomluv. A to i z okruhu věřících katolíků. Např. o něm šířily obvinění, že si stigmata vyrábí sám působením kyseliny. Část svého života nesměl vykonávat kněžskou službu. Jeho vize nebyly pro církev vždy příjemné. Jednou spatřil Krista, jak promlouvá k zástupu kněží „ Řezníci, nic než řezníci to jsou.“. Pokud jsou Ježíšova slova z apokryfního evangelia Esejců autentická, a já jsem osobně přesvědčen že ano, tato vyřčená Kristova slova jsou pochopitelná.
Jeho nejpozoruhodnější schopností byla tzv. bilokace. Byl spatřen na více místech současně. Jedna z mnoha příhod setkání s páterem Piem proběhla dle vyprávění jednoho Italského vojáka takto[2] : Během druhé světové války, v období tažení do severní Afriky, spojenecká vojska prudce ostřelovala italský pluk. Jeden italský voják se ukryl za velkou skálu. Najednou stál vedle něj nějaký „mnich“, jak ho nazval, zlehka ho potáhl za rukáv a řekl mu, aby vyšel spod té skály. Voják odsud odmítl odejít, protože to pokládal za bezpečné místo. „Mnich“ ho chytil za rukáv silněji, ale voják se stále nehýbal. Nakonec ho „mnich“ chytil za rameno a násilím ho odtáhl. Vtom přesně na místě, kde předtím stáli, vybuchl granát a zpustošil celé okolí. Voják byl v bezpečí. „Mnich“ zmizel. Po několika dnech voják vypravoval příhodu kamarádovi. Ten mu ukázal obrázek Ote Pia, který nosil stále s sebou. „To je ten mnich, co mi zachránil život,“ zvolal voják. Nikdy předtím Otce Pia neviděl ani o něm slyšel.
Páter Pio zemřel v roce 1968. Jeho tělo, které se nachází v San Giovani Rotondo nejeví ani po více než čtyřiceti letech žádné známky rozkladu. Vypadá jakoby jen spal. V roce 2002 byl papežem Janem Pavlem II prohlášen za svatého. Možná toto rozhodnutí bylo z papežovy strany ovlivněno osobním setkáním, kdy ještě poměrně mladému polskému knězi předpověděl zvolení papežem.
Ind který nejí od sedmi let
Není to jen Evropa a křesťanský svět, kde se fenomén „nejezení“ vyskytuje. V Indii existují tito lidé také. Jedním z nich je údajně i případ Prahlada Džaniho- 70letého Inda-jogína, který nejenže nejí, ale ani nepije od svých osmi let[3]. On sám 2x podstoupil výzkum v Indické nemocnici, kde byl sledován po dobu 14dní. Lékařská věda nedokázala jeho schopnost vysvětlit. On říká, že jíst nepotřebuje díky síle kterou čerpá při meditaci.
Henri Monfort a pránická výživa
V loňském roce podnikl přednáškové turné po České republice Francouz Henry Monfort, který již 9 let nepřijímá fyzickou stravu a pouze pije vodu a tekutiny. Vystoupil i v pořadu Duše K, kde byl hostem známého herce Jaroslava Duška[4]. Ve svých přednáškách hovořil o principu fenoménu, který nazývá právnickou výživou. Člověk jistě ke svému životu potravu potřebuje, protože ta mu dodává energii. Pokud, ale dokáže ve svém těle uzavřít tok látek a minerálů ( část z nich může nadále přijímat vodou ) může energii přijímat i jinak než prostřednictvím fyzické potravy. Energie- indicky prána se nachází všude kolem nás, dopadá ze slunce, je ve vodě i vzduchu. Každý z nás ji přijímá dechem, pobytem v přírodě, ve spánku. Někteří lidé dokáží jejím příjmem nahradit i nutnost přijímat fyzickou stravu. Dnes se nazývají breathariáni a je jich snad již několik stovek až tisíc v Evropě. I když nejedí, neztrácejí fyzickou váhu ani nemají pocit hladu. Sám Monford hovoří, že jako breatharián se cítí velice dobře. Je velice vitální a stačí mu spát jen 1,5hod denně. ( totéž popisovala i Terezie Neumannová ).
Osobní zamyšlení nad tématem aneb „ Jíst či nejíst“
Známý Český hypnotizér Břetislav Kafka popsal ve své knize „ Nové základy experimentální psychologie“ následující příklad ze své praxe: Ve stavu hluboké hypnózy jednomu ze subjektů přikázal představit si jabloň, z ní si utrhnout jablko a to v představě sníst. Když poté, bylo subjektu podáno skutečné jablko, odmítl ho s tím, že to v představě bylo daleko chutnější. Subjekt dále nějaký čas fyzickou potravu nepřijímal, jedl pouze ve stavu hypnózy, ve světě sugescí vytvořených představ a fantazie. Největší překvapení nastalo, když se postavil na váhu. Zjistil, že i když fyzicky nejedl, tak ztloustnul.
Nejen prastaré duchovní nauky, ale již i moderní věda ví, že vše je energie. Energie je podstatou hmoty i ducha. Samotná hmota není nic jiného než materializovaná myšlenka. Je tak za určitých podmínek možné, aby pouhá představa- myšlenka se doslova zhmotnila. Díky tomu ztloustl Kafkův subjekt v hypnóze, nebo nevykrvácela Terezie Neumannová při ztrátě 5 l krve během vize křížové cesty.
Je zřejmé, že tento jev se vyskytuje u lidi citlivých. Je často spojen s jasnovidnými schopnostmi, mediumitou. Jsou známy případy kdy u lidí se objeví něco, co bylo typické pro naší evoluční historii- svět zvířat nebo dokonce rostlin ( zvířecí srst či kůrou porostlé končetiny). Možná u některých lidí se může objevit schopnost, kterou bude mít vyšší vývojový druh než člověk?
Rozhodně to neznamená, že tato schopnost je u všech, nebo, že tito jsou vyšší než ostatní.( Ježíš i apoštolové jedli ). Člověk je tvor, který je přizpůsoben k příjmu fyzické potravy, podle mého názoru rostlinné. Násilně usilovat o breathariánství tedy není jistě tou nejlepší strategií. Jsou zde i případy, kdy se o toto snažící lidé skončili v rakvi myslíce, že i oni to dokáži. Domnívám se, že tato schopnost se projeví jen u těch, kteří mají lidem ukázat, jak to z jejich poznáním světa je a pak možná u těch, kteří nemají z nějakého důvodu k dispozici žádnou stravu a přesto mají vykonat na Zemi z hlediska vyšší boží prozřetelnosti nějaký důležitý úkol.
Zdroje :
[1] Tereza Neumannová: http://www.e-stranka.cz/regenerace/2003/09/tereza.htm
[2] Páter Pio : http://web.katolik.cz/feeling/library/padrepio.pdf,
[3] Ind který nejí a nepije: http://revue.idnes.cz/ind-tvrdi-ze-prezije-bez-jidla-a-vody-lekari-vysvetleni-nenasli-pvw-/zajimavosti.aspx?c=a100510_132419_zajimavosti_nh
[4] Henri Monfort: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10000000054-henri-monfort/211251000470001/video/
