Tak nám zrušili vyhlášku o povinném očkování proti covidu!

Někteří jásají a někteří se zlobí. Tak jak je společnost polarizovaná, pestré jsou reakce lékařské i široké veřejnosti na rozhodnutí vlády o zrušení prosincové vyhlášky o povinném očkování.

Jsem součásti skupiny těch, kteří tento krok vítají. Přesto před velkým jásotem bych byl poněkud zdrženlivý.

Domnívám se, že rozhodnutí bylo učiněno do značné míry pod tlakem petic a početných demonstrací, které vládní politiky znejistily. Uvědomili si velké komplikace, které by prosazení vyhlášky do praxe způsobily a z mého i z jejich pohledu jistě rozumně od prosazování vyhlášky upustili.

Přesto toto rozhodnutí nic nemění na faktu, že stále se nacházíme v systému covidového apartheidu, kdy část obyvatel je výrazným způsobem diskriminována vůči většinové populaci, bez toho, že by to mělo jakékoliv medicínské opodstatnění.

Nevím jaké máte zkušenosti vy? V mém okolí jsem viděl mnoho nakažených mezi neočkovanými a očkovanými. Zvlášť varianta omikron je pravý demokrat. Jak tvrdí i sami epidemiologové, napadne každého, bez ohledu na to, zda je či není očkovaný. Tak jaký má smysl, když očkovaní mohou do divadel, kin, bazénu a restaurací a neočkování, ne?

Jistě naivní otázka. Francouzský prezident Macron to řekl jasně: "chci neočkované nas...". Je třeba jím dát jasně najevo, že když nebudou chovat, tak jak jím bude "doporučeno" či v Rakousku přímo nařízeno, ponesou následky.

Člověk který se nechce stát pokusným králíkem v experimentálním očkování tak má dvě možnosti. Podvolit se, a nebo slušným způsobem říci Macronovi a jemu podobným "Vlezte mi...." a zařídit se podle toho. Svým způsobem je to pro život i prospěšné. Žít s jistými omezeními je dobrou přípravkou pro těžké krize, které nyní naše společnost čeká a kterým se nevyhneme.