Začínal rok 2003 a řada komentátorů médií hlavního proudu volala na poplach. Irácký prezident Sadám Hussain ohrožuje svět. Pokud ho nezastavíme nyní, pak nebude váhat použít ZHN nejen vůči okolním zemím, ale také vůči nám.
V roce 2007 se dostal do módy další nepřítel-Irán. Uplyne jen pár let a iránské střely vybavené jadernými hlavicemi promění střední Evropu v hromadu suti tvrdili ti samí propagandisté, kteří nás dříve varovali před iráckými zbraněmi hromadného ničení. Jedinou možností jak tento strašlivý scénář odvrátit je podpořit výstavbu amerického radaru v Brdech, který tyto střely odhalí a následně protistřely umístěné v Polsku sestřelí.
Píše se rok 2014 a Evropou opět obchází strach. Tentokrát z Ruska. Až Putin spolkne Ukrajinu vrhne se na Pobaltí, Polsko a nenajde klid dokud jeho armáda nedorazí až do Karlových Var. Jedinou cestou, jak v tom Putlerovi zabránit je posílit výdaje na obranu a především zavádět další a další protiruské sankce, ať to stojí co to stojí. Vždyť sebevětší oběť je lepší než ruské tanky hlídkující na Václavském náměstí tvrdí opět stejní propagandisté.
Já osobně strach z Ruska nemám, stejně jako jsem neměl strach z Iráku a Iránu. Představa ruské invaze do střední Evropy je pro mě stejně směšná, jak představa raketového útoku Iránu na střední Evropu.
Přesto jisté obavy mám z těch kteří tento strach rozdmýchávají. Obávám se, že jednou ztratí soudnost. Ve své chorobné touze mocensky kontrolovat svět se dopustí něčeho, co spustí sérií dějů které budou mít pro nás nepředstavitelné následky.
Domnívám se, že předejít tomu můžeme i my všichni. A to tak, že si nenecháme vymývat mozky jednostrannou mediální propagandou, která za jinými kulisami stále hraje jednu a tutéž písničku ať již šlo o Irák, Irán či nyní Rusko. Písničku jejíž podstatou je vždy vyvolání strachu z vnějšího nepřítele, skrze který lze lidi ovládat nejsnáze tím, že dobrovolně souhlasí s něčím co má na ně negativní dopad ve jménu obrany vlastních hodnot proti domnělému nepříteli.
