Společnost a rezonance

Možná to někdo z vás zažil? Umyli jste psa hezky do voňava a pak s ním šli na procházku. A tu najednou vidíte, jak se v něčem válí. V něčem pěkně smradlavém. 

Lidská a psí libá vůně se od sebe liší. Mnohé z toho co lidem voní, psům smrdí a naopak. 

Podobné je to, ale i mezi námi lidmi. Jsou lidé, kteří vnímají život v dnešní době, skoro  jako putování páchnoucí stokou.Cítí tíhu doby a veškerého zla které současnost tvoří. Nadměrný egoismus mezi lidmi, společnost orientována pouze na výkonnost a zisk, všudepřítomný boj a soutěživost, rozněcování nenávistí mezi národy a státy, devastace přírody, dehonestace pravdy, permanentní genocida nižších tvorů než je člověk...

Je ale zároveň i poměrně velké množství lidí, kterým tato doba vyhovuje a jinou, lepší by si ani nepřáli.. Nedokáží se představit život jehož základem by nebyla soutěž. Vnímali by to jako krok zpět, jako cestu k zaostalosti. Nechtěli by svět ve kterém by v jídelních lístcích restaurací a prodejnách nebylo maso. Existence jatek, válek mezi státy a národy je pro ně přirozenou součástí života. Zkrátka se současnou dobou souzní, jiným slovem rezonují. 

Jednou každý z nás zemře. Pro materialisty je to konec všeho. Pro ty, kteří jsou přesvědčeni o nesmrtelnosti lidského ducha začátek další etapy života. Podle víry mnohých náboženství se život po smrti odehrává v pekle či nebi podle našich zásluh. Výpovědi lidí se zkušenosti NDE potvrzují, že tomu tak vskutku je. Zároveň  však říkají, že je mylné se domnívat, že to bude nějaký nebeský soudce, který jednoho posílá do pekla a druhého do nebe. Bude to právě zákon rezonance, který rozhoduje o tom ve které sféře se po smrti ocitneme. Tak jako pro člověka v nebi se bude jevit velmi nepříjemně sféry pekel, tak lidé v těchto nízkých sférách budou velmi špatně cítí v nebi, kdyby se tam ocitli. Zatímco duchovní světlo duchovní lidi posiluje, temné a jen na hmotu zaměřené lidi dráždí. 

Podle řady jasnovidců, proroků a velkých filozofů žijeme na konci temného železného věku. Již brzy ale dojde ke změně. Změní se duch doby a spolu s tím vstoupíme do spirituálního zlatého věku, který v mnohém bude protikladem toho starého. Vstoupí do něj však jen někteří. Ne Jehovisté, ale ti kteří budou vnitřně rezonovat  s novým vlivem. Ti ostatní však zničeni nebudou. Budou se rodit do doby, která svým založením jím bude vyhovovat a to tak dlouho než se změní jejich vnitřní založení. Osud je stálý a čas není. Klidně se tak v příštím životě můžeme zrodit v roce 2300, stejně jako v roce 1550. Není žádný věrohodný důvod k domněnce, že by tomu tak nebylo.