Před 12000 lety to bylo naposledy, kdy svět zasáhlo globální kataklyzma. Část Atlanťanů, nejmocnější civilizace oné doby tušilo příchod katastrofy. Na lodích se vydali do různých koutů světa. Hlavní proud směřoval na východ. Doplul do severní Afriky a Egypta. Skupiny Atlanťanů pronikli pravděpodobně i na blízký Východ a do Mezopotámie. Všude předávali místním národům své rozsáhlé znalosti.
Bronzový věk duchovního podzimu
Země vstoupila do bronzového věku. Byla to doba, kdy vládl živel ohně. Doba nadšení v řadě oblastí života. Od duchovních snah po budovatelské úsilí. V náboženství se prosazoval na mnoha místech kult Boha Slunce. Projevovala se však i negativní stránka ohnivého živlu. Tou je podléhaní vášním a fanatismům všeho druhu.
Klíčovou roli v tomto období hrál Egypt. Stal se hlavním duchovním centrem světa. Již tehdy existovala Alexandria, město které se svou slavnou knihovnou bylo centrem vědění. Jsou velice pravděpodobné čiré kontakty mezi mezopotamskými městy a egyptskou civilizací.
Mezopotámie čelila především ze dvou řek protékajících údolím Eufratu a Tigrisu. Hlavní proud historické vědy právě zde klade počátky zemědělství po konci doby ledové v Evropě, události která se kryje s dobou posledního kataklyzmatu.
V Mezopotámii té doby dochází ještě k jedné události ovlivňující dějiny až do dnes. Formují se zde semitské kmeny a z východu přicházejí Sumerové.
Semité
Semité spolu s egyptskými a severoafrickými Hamity patří k semitsko-hamitské jazykové skupině, podobně jako existuje indoevropská jazyková skupina. Svůj původ odvozují od dvou synů praotce Noa Sema a Háma.
Existuje názor, že semité vznikli křížením genů různých národů a ras. Ze západu- Atlantidy přišli zástupci červené, příbuzní indiánské rase. Z jihu-rovníkové Afriky přišli zástupci černé rasy. Ze severu zástupci indoevropské rasy. Z východu zástupci žluté rasy. Splynuli s původním obyvatelstvem a vytvořili základ semitů, kteří se rozšířili po celém Blízkém východě. Mezi Semity patřili např. Feničané, Babyloňané a Asyřané. Ale také mezi semity patří Židé a Arabové.
Za zakladatele obou národů je Bibli a Koránem považován Abrahám, otec národů. Abrahamův syn Izák se stal praotcem Židů. Druhý syn Ismael se stal praotcem Arabů. Abrahám údajně pocházel ze sumerského města Ur. Existují však názory, že se jednalo o jiné místo. Tím byl Ur Kaldejský, který se nachází poblíž Araratu ve východním Turecku. Odtud se vydal Abrahám na dlouhou pouť do země kanánské na území Izraele.
S vědeckým názorem na vznik semitů křížením několika ras souvisí i pohrdání nacistů Židy. Nacisté považovali v kontrastu s čistými Arijci, Židy za nečisté míšence ras. Z jejich původu hovořili o židech jako o bezzásadové prohnané rase schopné se zamaskovat v různých prostředích a etnikách.
Sumerové
J
ak jsem se již zmínil v jednom z předchozích článků, tak Sumerové nepatří k žádné známé jazykové skupině. V Mezopotámii se objevují z Východu, zřejmě Indie. Po příchodu do Mezopotámie navazují i na zdejší živou historickou tradici a místní kultury.
Sumerské znaky a symboly napovídají o jejich hlubokých filozofických a duchovních znalostech. V jejich textech se hovoří o riších, mudrcích kteří před několika tisíciletími žili na zemi a jsou spojeni hlavně s indickou duchovní tradici.
Sumerové měli i rozsáhlé vědecké znalosti z astronomie, matematiky a lékařství. Uměli tavit kovy a vyrábět slitiny, např. bronz. Znali ropu a dokázali z ní získat asfalt. Přinesli způsob, jak zpevnit keramické výrobky vypalováním a vyztužováním. Používali obrázkové a klínové písmo. Velkých úspěchů dosahovali v sochařství, výtvarném umění a stavitelství.
Pozoruhodné byli jejich sakrální stavby. Nazývali se zikkuraty a byly to několikastupňové věže či pyramidy. Měly převážně čtyřúhelníkový půdorys, tři až sedm barevně odlišených teras. Na vrcholu byl chrám sloužící kultovním účelům. K vrcholu vedlo schodiště, kterým kráčeli lidé do chrámu. Více stupňů zřejmě symbolizovalo vývoj ve všech sférach přírody a duchovní vývoj člověka. Ten se vždy uskutečňuje v delších etapách, mezi kterými jsou výrazné předěly. Vrchol představuje cíl cesty spočívající ve splynutí s Bohem symbolizovaný v zikkuratu vrcholovým chrámem.
Zikkurat byl středem sumerských měst. Kolem něj se z nepálených cihel stejně jako chrámy stavěly domy pro obyvatele a trh pro obchodníky. Chrám i město zpravidla oddělovaly pevnostní zdi-hradby. Kolem měst žili v obcích rolníci.
Základem společnosti byli rolníci. Pracovali zčásti na chrámové a palácové půdě pro stát. Zčásti na půdě vlastněné obyvateli obce. A nakonec na soukromé půdě. Ve městech žili řemeslníci, kteří opět zčásti pracovali pro chrám a stát a zčásti jako soukromí výrobci. Obchodníci byli kočovníky. V čele státu stáli kněží a státní úředníci. V první etapě dějin vládl městu král-kněz. To podtrhuje význam náboženství v životě společnosti.
Sumerské městské státy měli rozvinuté zákonodárství. Bylo vypracováno s ohledem na ochranu sociálně slabých vrstev společnosti. Byly stanoveny maximální výše cen různého zboží. Byly zavedeny zákony na ochranu a podporu chluchých, slepých, sirotků i rozvedených žen. Zároveň byly stanoveny tresty za korupci a zločiny. Ty nebyly vedeny ideou "Oko za oko, zub za zub", ale snahou po maximální možné nápravě.
Sumerové nikdy nevytvořili jednotný stát. Vždy žili v městských státech. Ve 3 tisíciletí př.n.l. dochází k úpadku Sumeru. Část obyvatel měst se stává otroky. Města začínají bojovat mezi sebou. To civilizaci oslabilo a přispělo k jejímu konci někdy kolem roku 2000př.n.l.
Sumerové poté splynuli se semitskými kmeny, které je obklopovali. Zanikli jako národ, nicméně na jejich uchovávanou tradici zaznamenanou na tabulkách navázali další: Babylóňané, Asyřané a nakonec Židé, kteří začlenili část sumerských mýtů do biblické knihy Genesis. Sumerský epos o Gilgamešovi je znám na celém světě jako nejstarší známý historický epos.
Podrobněji o znalostech a civilizaci Sumerů je možné si přečíst např. kliknutím na tento odkaz, který je součásti knihy Zacharii Sitchina Dvanáctá planeta. Se všemi závěry autora dlouhodobě studujícího civilizace Mezopotámie souhlasit nemusíme a i já mám některé výhrady. Nicméně, jako zdroj poznání o kultuře Sumerů jej považuji za hodnotný.
---pokračování příště---
