Představte si, že se pohádáte se svým sousedem, u kterého navíc budete mít dluh. Abyste ho potrestali za jeho chování, znemožníte mu Vám jeho dluh splácet a všem budete říkat, že je insolventní.
Když začala válka na Ukrajině, byly vůči Rusku zavedeny mohutné sankce. Čekalo se, že je otázkou jen několika týdnů, kdy Rusko se ocitne ve stavu platební neschopnosti vůči svým věřitelům, jinými slovy zbankrotuje. K tomu však nedošlo. Nárůst ceny energetických surovin umožnil zvýšit zisky Ruska a tak pro Rusko není problém dále splácet své dluhy.
Rozhodnutí Západu technicky blokovat splácení ruského dluhu, aby mohla média publikovat články s titulky typu "Za posledních 100 let se Rusko poprvé ocitlo v státním bankrotu" je spíše aktem čirého zoufalství nad kterým kroutí hlavu i mnozí zapřisáhlí nepřátelé Ruska.
Minulý týden vystoupil v mimořádném televizním projevu premiér Petr Fiala. Několikrát prohlásil, že nás v blízké budoucnosti čeká obrovský cenový šok, nicméně vláda se o nás postará a padnout nás nenechá.
Fiala zdražování spojil s politikou Ruska a válkou na Ukrajině. To je však jen jednou z příčin velké inflace. Vedle ní již před válkou zvyšování cen způsoboval green deal. A pak je zde ještě jeden faktor o kterém se příliš nemluví. Již řadu let jedou rotačky amerického FEDU naplno a dolary ničím nekryté zaplavují svět. Za poslední dva roky byly mimo jiné použity k skoupení všeho možného na světových trzích. To logicky podnítilo inflaci a vedlo k nedostatku řady zboží na trhu, jak se o tom hovořilo při nedávné ekonomické konferenci v Petrohradu.
Premiér se zjevně a oprávněně obává reakce lidí na zdražování. Zároveň se ale obává reakcí majitelů a správců nadnárodních koncernů, kteří například mají své podíly v ČEZu. Proto se obává do chodu této společnosti zasahovat ve prospěch občanů ČR i když zde má náš stát majoritu.
Plán odkupu akcií ČEZu dosud nevlastněné státem je jistě dobrou myšlenkou. Je však zároveň si třeba přiznat, že by to stálo státní rozpočet stovky miliard Kč a na to již při tak obřích deficitech peníze prostě nejsou.
K uklidnění mezinárodní situace i stabilizace ekonomiky by jistě pomohl mír na Ukrajině. Vyslovil se pro něj v květnu na konferenci v Davosu i bývalý americký ministr zahraničí Henry Kissinger i za cenu územních ústupků Ukrajiny vůči Rusku. Ihned za své vystoupení čelil vlně kritiky. Mnozí o něm začali vykládat, že ve věku 99 let již ztrácí soudnost a je mimo.
Myslím si, že opak je pravdou. Kissinger je příkladem člověka, který věci vidí jasně a realisticky. Nemylme se. Jeho hlas nikdy není hlasem osamělého starce, je vyjádřením názorů velmi vlivné skupiny lidí, světových globalistů, v jejichž zájmu není ani celosvětový vojenský konflikt, stejně jako příliš úzké vazby mezi Ruskem a Čínou jako velké bezpečnostní i ekonomické hrozbě pro USA a Západ, ke které pokračování války vede. Vzpomínáte jak Kissinger jako americký ministr zahraničí v 70 letech začal éru normalizace vztahů USA a Číny?
Kissingerův postoj zároveň není mnichovanstvím. Mnichov byl hanebný tím, že Anglie a Francie ač byla schopna v případě napadení Československa Německem naší zemi účinně pomoc, nás prostě zradila za bezcenný příslib míru ze strany Hitlera. Podpora války na Ukrajině a dodávky zbraní ukrajinské armádě není schopno díky materiální a lidské převaze na straně Ruska zabránit porážce Ukrajiny a ztrátě ruskojazyčného Donbasu již historicky více tíhnoucího k Rusku než k Západu. Pouze se tak protáhnou boje a bude více mrtvých na obou stranách konfliktu a s tím i další materiální i nemateriální škody pro Ukrajinu i pro nás.
Po celá desetiletí žila Evropa v ekonomické prosperitě. Ta byla úzce spjata s dodávkami levných surovin z Ruska. Je třeba si přiznat, že mnohé surovinové zdroje včetně plynu jsou bez dovozu z Ruska nenahraditelné. Zkrátka jich na světovém trhu není dost a zároveň jsou drahá. Přerušení obchodních vztahů s Ruskem tak nese jednoznačný důsledek v podobě konce éry prosperity Evropy. To je třeba si otevřeně říci.
