Statistiky říkají, že ještě nikdy v historii se nám v ČR nežilo tak dobře jako právě nyní. Průměrná reálná mzda roste. Nezaměstnanost je na minimu. A dokonce i kriminalita rok od roku klesá.
Přesto jsem na konci loňského roku zaznamenal v různých komentářích daleko větší počet pesimistických předpovědí budoucnosti, než tomu bylo v minulých letech. Konjunktura je prý u konce a je jen otázkou času kdy přijde opět krize. A pokud by se náhodou nejednalo přímo o krizi ekonomickou, čeká nás jistě pohroma ekologická.
Lidé stejně jako jiní živí tvorové mají svou intuici. Je například dobře známo, že když se blíží zemětřesení, zvířata jsou neklidná. Tuší, že se něco stane, jen neví, co to bude. Dost možná, že dnešní obavy z budoucnosti mají podobný základ. Obrazně řečeno ještě plujeme po poklidné řece, ale podvědomě cítíme, že se při naší plavbě již blíží peřeje, které s naší loďkou pořádně zacloumají.
Ve skutečnosti vůbec nemusíme být žádnými jasnovidci, abychom poznali, že se blíží průšvih. Stačí jen něco málo vědět o přírodních zákonech, pozorovat chování dnešního člověka a alespoň trochu přemýšlet. Vedle statistik o ekonomickém růstu existuje ještě jedno důležité statistické číslo. Tím je počet lidí na Zemi. Dnes převyšuje číslo 7 miliard a stále stoupá. Je to zhruba čtyřnásobek počtu, který je naše planeta schopna dlouhodobě zvládnout za stávající lidské spotřeby a produkce odpadů. Žádné mezinárodní ekologické konference, vývoj GMO potravin či jiná opatření na tomto faktu nic nezmění.
Řešení je pouze jediné. Okamžité dobrovolné snížení počtu lidí na zemi regulací porodnosti. Pokud se tak nestane, pak je globální katastrofa nevyhnutelná. Je vcelku nepodstatné zda se tak stane formou nějaké války, epidemie, přírodní pohromy či kombinací všech těchto dějů zároveň. Jedno je jisto. Příroda má své mechanismy, jak obnovit rovnováhu v přírodě a v případě vlastního ohrožení je použije. Tyto děje jsou popsány v závěrečné části Bible, v Nostradamových proroctvích a jiných zdrojích. Nejlepším z nich jsou knihy muže, jehož 80 výročí úmrtí jsme si nedávno připomněli: Karla Čapka. V několika dílech jako je Krakatit, Válka z mloky, Bílá nemoc z mnoha stránek mistrně popsal jednotlivé možné budoucí apokalyptické scénáře.
Může se stát, že na konci těchto dějů tu budeme mít hodně odlišný svět od toho, co známe dnes. Čechy budou mít subtropické klima s banánovými plantážemi. České hory budou ležet na mořské pobřeží a i lidská společnost bude jiná než teď. Vůdčí společenská idea již nebude boj a soutěžení, ale vzájemnost a solidarita. Morálka již nebude pouhou frází, ale skutečnou hodnotou. Z lidského slovníku zmizí zdánlivě ušlechtilý pojem "lidská práva". Lidé totiž pochopí, že tato idea není ničím jiným, než v podstatě vyšší verzí rasismu, protože implikuje egoistickou představu nadřazenosti lidské rasy nad jinými formami života. Úcta k životu a vegetariánství se stane samozdřejmostí.
Dovolte, abych se nyní vrátil do současnosti a ještě jednou připomněl uplynulý rok 2018. Byl to rok výročí osudových osmiček, který zdánlivě nic zásadně zlomového pro naší zemi nepřinesl. A přece možná jednou bude hodnocen jako významný mezník v dějinném vývoji. Nová doba se obvykle nerodí za dohledu televizních kamer a desítek novinářských mikrofonů. Připravuje se v skrytu, nenápadně a až po čase se rozšíří do celé společnosti v plné síle. Když před 2000 lety se v Izraeli a Římské říši rodilo křesťanství, kolik lidí tehdy vědělo, že vzniká něco co ovlivní osud významné části světa na celá staletí a od čeho se odvine i počítání letopočtu?
Stojíme na prahu roku 2019. Astrologické a věštecké předpovědi, které jsem četl se shodují v tom, že by ještě mělo jít o poměrně příznivý rok s vyhlídkou na pokračování hospodářské konjunktury. Očekávaná krize ze všemi doprovodnými jevy by pak na ČR mohla v plné síle dopadnout v roce 2020.
V této souvislosti by bylo jistě dobré, kdyby se vláda v letošním roce soustředila především na přípravu toho, jak se zachová poté co krize vypukne, aby byly její dopady co možná nejvíce minimalizovala. I přesto, že je stále ještě dosti chudých lidí, kteří nemají ani na zaplacení obědů pro děti v jídelnách, řadu běžných lidí roky konjunktury poněkud rozmlsaly. Krize tak může ve společnosti vyvolat vlny hněvu, když lidé přijdou o výdobytky které získaly jako je například jistota, že nějakou práci vždy najdou. Když si k tomu přidáme politickou nestabilitu a stávající vlnou emocí provázené rozdělení české společnosti na "Zemanovce" a "antiZemanovce", tak se může vytvořit pořádně třaskavá směs. Domnívám se, že za jistých okolností se s násilím v ulicích, jaké jsme loni zažili ve Francii můžeme klidně setkat i v ČR.
Byl bych nerad, kdybych tento článek končil pesimisticky. Myslím si, že ať se stane v budoucnu cokoliv, bude to pro nás dobrem. Všechny prožité životní zkušenosti jsou pro nás obohacením a posouvají nás dále na naší životní či duchovní cestě. V této souvislosti bych vzpomněl některé významné kulaté výročí, které letos prožijeme a které přinesly mnohá poučení lidu naší země.
16.1. vzpomeneme 50 výročí dne, kdy se na Václavském náměstí zapálil mladý student Jan Palach a poté byl odvezen do nemocnice s četnými popáleninami.
15.3. vzpomeneme 80 výročí dne, kdy československý prezident Emil Hácha oznámil v českém rozhlasu, že s plnou důvěrou odevzdává osud naší země do rukou německého vůdce Adolfa Hitlera.
1.9. vzpomeneme 80 výročí dne, kdy německý vůdce Adolf Hitler v projevu v říšském sněmu oznámil, že po řadě provokací z polské strany a přepadení německé vysílačky v Glivicích polskými ozbrojenci vyzývajícími k válce proti Německu byla nad ránem palba z německé strany opětována.
17.11. vzpomeneme 30 výročí dne, kdy ČTK, československý rozhlas a televize přinesly zprávu, že vzpomínkové akce studentů na uctění památky Jana Opletala zneužily protisocialistické a kontrarevoluční síly k provolávání protistátních hesel s tím, že večer jednotky veřejné bezpečnosti zákonnými prostředky nastolily v Praze opět veřejný pořádek.
Na úplný závěr článku si dovolím ještě krátký epilog. Když jsem se dnes o silvestrovské půlnoci podíval ven na ohňostroj, všiml jsem si, že po deseti dnech celodenní zatažené oblohy jsem spatřil na obloze hvězdy, symbol inspirace. Vidím v tom dobré znamení do příštího roku. Přeji všem úspěšný rok 2019.
