Stalo se již tradicí, že na konci měsíce března přináším článek připomínající pro mně největší duchovní svátek, den otevřeného nebe připadající na 30.březen každého roku.
Od roku 1994 je pravidelně slaven posluchači Duchovní univerzity Bytí a později členy Společenství Josefa Zezulky, 38 státem registrované církve jíž se univerzita stala součástí jako její vzdělávací jednotka.
Mezi léty 1997 a 2019 jsem nevynechal žádnou z duchovních slavností, které se tento den konaly: tedy duchovní shromáždění na hoře Říp a následný kulturní a prohlídkový program v Biotronickém centru sociální pomoci v Praze. Až léta 2020 a 2021 představovaly díky covidovým restrikcím přestávku. V tyto roky probíhal program 30.3. pouze on line.
Letos po třech letech zde byla opět možnost osobního setkání. A tak jsme se sešli členové a sympatizanti SJZ nejdříve na Řípu a pak v Praze. Oproti předešlým dnům se poněkud zatáhla obloha, nicméně na Řípu se nám déšť vyhnul a i když bylo trochu chladněji, bylo pro mně velice příjemné a duchovně obohacující.
Slovo náboženství, či církev často vzbuzují, zejména u nás archaické asociace. Jakoby šlo o něco staromódního, co se již nehodí pro moderní dobu. A přesto je tento názor velmi vzdálený skutečnosti. Je to způsobeno historickou zkušeností, kdy tyto pojmy byly spojeny s dogmaty, tmářstvím a násilným prosazováním, ač toto rozhodně nebylo součástí původních učení.
Náboženství, ke kterému se hlásím je náboženství nové doby. Od starých přístupů se liší v mnohém. Josef Zezulka vždy zdůrazňoval to, že pouhá víra je málo, že musí být doplněna věděním. Rozum a intuice musí být v rovnováze, pokud myšlení nemá být zavádějící. Aby jsme jako lidský druh přežili, musíme rozvíjet lidství. Lidství se však projevuje nejen ve vztahu k lidem, ale i zvířatům a rostlinám. V náboženství nové doby tak klíčovou roli sehrává vegetariánství. Až když je člověk vegetariánem a stane se tvorem míru, teprve pak může se dál rozvíjet prostřednictvím duchovních praktik a meditací.
Řada z vás si jistě položí otázku: Co mně a další členy SJZ vede k přesvědčení, že Josef Zezulka byl prorokovaným přinašečem, který se rodí jednou za 2000 let? Existuje známé přísloví "Po ovoci poznáte je". I když zde stejně, jako v dobách toho posledního přinašeče, tedy Ježíše byly zázraky, to hlavní bylo učení, životní filozofie.
I když byl Zezulka velikán, byl to velmi skromný a svým způsobem obyčejný člověk. Ve svém mládí se věnoval docela intenzivně sportu, po celý život měl rád humor. Vzpomínám, jak jsem v jednu chvíli začal přemýšlet nad tím, zda jsem nebyl někým významným v minulém životě. Když jsem si pak vzpomněl na to, jak Zezulka podle svědků o sobě říkal "já byl tím oslem, který nesl Ježíše", zastyděl jsem se.
Když se blížil konec jeho života, u příležitosti svých 80 narozenin poskytl rozhovor časopisu Regena. Byl věnován zejména jeho dráze úspěšného léčitele-biotronika. Zazněla v něm i některá slova, která by jsme od velkého duchovního mistra někteří možná až tak nečekali.
Otázka: Zdá se, že si o oficiální medicíně nemyslíte nic dobrého?
Odpověď: "To se nedá říci. Potkal jsem lékaře, které za mnou stáli. Ale i takové, kteří mi řekli do očí-vy nemůžete léčit. Já na to studoval šest let a vy to máte umět jen tak? Nemohli se stavět přímo proti mně, protože jsem jasně své schopnosti prokázal. Ale vždy si našli nějaký důvod, aby mi mohli další léčení zakázat. Takže se již těším, že brzy natáhnu brka. A doufám, že v příštím životě již nebudu člověkem. Chtěl bych si odpočinout" .
Zezulka zemřel 13.12.1992 po nelehkém životě ve věku 80 let. Za svého pokračovatele zvolil Tomáše Pfeiffera, který tuto "Společnou Věc" nás všech, vede doposud i 30 let od Zezulkova odchodu.
Duchovní shromáždění Říp 30.3.2022
