Po nedělním návratu z Šumavy jsem doma byl jen den. V úterý ráno jsem vyrazil na tentokrát dvojdenní výlet do pohoří Králického sněžníku se stejnojmennou nejvyšší horou.
Vyjel jsem z Ostravy a přestoupil v Zábřehu na Moravě na spěšný vlak, kterým jsem se dostal do městečka Hanušovice. Odtud s jedním přestupem jsem se místní autobusovou dopravou dopravil do stanice Dolní Morava konečná (698 m), odkud jsem zahájil výstup.
Když to srovnám s dlouhým pochodem po Šumavě, tak 12 km dlouhý výstup na vrchol Králický Sněžník byla procházka. Prvních pár kilometrů vedl kolem jen mírným stoupáním podél řeky Moravy.
Až po polovině cesty začal strmější výstup, který až v závěrečné fázi začal být doplňován výhledy na okolní kopce.
Kilometr pod vrcholem se nachází pramen řeky Moravy. Celý kopec je známý tím, že je hranicí dvou rozvodí. Voda z jižní a východní části hory stéká nakonec do Černého moře. Naopak voda se strany protější teče do moří severních.
Vrchol Králického Sněžníku dosahuje výšky 1424 metrů a leží již nad hranicí lesa. Je pokryt horskou loukou a kosodřevinou. Leží na česko-polské hranici s tím, že se zde v podstatě i stýká hranice Čech a Moravy.
Na polské straně se nachází moderní z ocelových konstrukcí postavená rozhledna. Nabízí krásné výhledy, ovšem sama o sobě je nevzhledná a troufl bych si říci, že vrchol hyzdí.
Kromě ní se na vrcholu nenachází žádná stavba. V minulosti stála na české straně turistická chata, z ní ale zůstala zbořenina, na polské straně se cca 1,5km pod vrcholem nalézá turistická chata, ke které jsem se také vydal.
Večer a noc na vrcholu byla hodně studená. Z cesty po Šumavě jsem se poučil, že aby mi nebylo zima, nesmí teplo unikat z žádné části těla a tak jsem si vzal i šál a čepici. Opomněl jsem však však svá chodidla. Ukázalo se, že tenké ponožky se staly mým slabým místem. Noc jsem však přece jen přespal a tak jsem se ráno mohl těšit z východu Slunce.
Pro patnáctikilometrovou cestu zpět do civilizace jsem zvolil jinou cestu. Pár kilometrů jsem šel po hřebeni a pak zamířil dolů, směr Staré Město. Zpočátku jsem prudce sestupoval lesem, poslední kilometry jsem již kráčel po údolních loukách nabízejících hezké pohledy na okolí.
Ze Starého města jsem již vlakem přes Hanušovice, Zábřeh na Moravě (který jsem si prošel), Ostravu dojel v odpoledních hodinách domů do Frýdlantu nad Ostravicí.
Měl jsem za sebou první týden platnosti prázdninové jízdenky a zbýval ještě týden druhý. I ten jsem chtěl využít a naplánoval jsem si tři jednodenní výlety. O nich ale až příště.
