Před několika dny německý týdeník Der Spiegel zveřejnil obsah diplomatické depeše, která dokazuje, že zástupci Francie, Británie a USA dali v březnu 1991 Sovětskému svazu slovní garanci, že se NATO nebude šířit dál na východ.
Slib dodržen nebyl. Za pár let se NATO začalo pomalu šířit na Východ a nyní nastává situace, kdy se po případném přijetí Ukrajiny do NATO přiblíží ještě těsněji ruským hranicím.
Včerejší rozhodnutí prezidenta Putina a vstup ruských vojsk do Donbasu je na Západě vykládáno jako hrubé narušení mezinárodního práva ze strany Ruska. Ano jistě, o porušení mezinárodního práva jde, ale musíme se zamyslet i nad kontextem v kterém k tomuto rozhodnutí došlo.
Ten kdo po pádu železné opony poprvé porušil mezinárodní právo nebylo Rusko, ale země NATO barbarským bombardováním Jugoslávie a následným uznáním nezávislosti Kosova.
Vstup do Donbasu také nelze zcela srovnávat s intervencí v roce 1968. Tehdy sovětští vojáci byli vnímáni jako okupanti, nyní jsou Rusové na Donbase vnímáni jako osvoboditelé.
Putin rozhodně není blázen a šílenec. Je to chladnokrevně uvažující člověk, pečlivě zvažující pro a proti. Je zřejmé, že si dobře uvědomuje rizika toho, pro co se rozhodl, nicméně v dané situaci jako prezident velmoci sotva mohl jednat jinak. Nečinnost by vedla k značnému riziku stupňováni teroristických útoků proti nejrůznějším cílům na Donbase organizovanými různými paravojenskými jednotkami typu AZOV, či masivní ofenzívě ukrajinské armády na východě. Putin by pak byl doma obviněn ze zbabělosti a zrady etnických Rusů na Donbase, což by ho mohlo stát i prezidentskou funkci a ještě více zvýšit riziko krvavého vojenského konfliktu mezi Ruskem a Západem s nedozírnými následky.
Důsledky toho co se nyní děje na Východě pocítíme s velkou pravděpodobností my všichni.
Rusko bude čelit další vlně sankcí.
Ukrajina definitivně přichází o území Donbasu.
Evropě, tedy i nám možná opět skokově stoupne cena zemního plynu. Tedy vše opět pocítí naše peněženky již tak zatížené vlnou zdražování.
Jediní, kdo se možná nyní z nové situace těší jsou jisté kruhy z USA spojené s vojensko-průmyslovým komplexem, které nesou nejvyšší podíl za rozpoutání válečné hysterie posledních dní. Konečně se jím podařilo poslat k ledu jimi nenáviděný projekt Nord Streem II a posílit závislost Evropy na USA za situace, kdy zejména Německo a Francie usilovaly o strategické a ekonomické partnerství s Ruskem jako protiváhy hegemonních snah z USA. I tito však nakonec na své jednání doplatí. Každá myšlenka či čin který uděláme, se nám jednou vrátí. To platí pro jedince, i celý stát a Zemi. Ani případné rozpoutání války s Ruskem, kdy za zájmy USA budou v boji s Ruskem krvácet jiní, stále více upadající mocnost a její symbol v podobě amerického dolaru nakonec nezachrání.
