Krátce po vyhlášení výsledků prvního kola prezidentských voleb, jeden ze Zemanových oponentů kněz Tomáš Halík řekl, že je tu naděje ukončit mýtus o neporazitelnosti Miloše Zemana.
Nestalo se tak. Miloš Zeman zvítězil i v druhé přímé prezidentské volbě v dějinách ČR a je jisté, že již nikdy ve zbytku svého života nebude politicky poražen. Vidím v tom jistou paralelu s osudem jiného zemana: Jana Žižky z Trocnova, který v čele husitských vojsk i přes převahu nepřátel díky schopnosti taktické a strategické úvahy nikdy neprohrál.
Husitské období představuje složitou etapu české historie. Nebyla to éra boje hodných a dobrých Husitů proti zlým a zákeřným cizákům a katolíkům. I mnozí Husité, stejně jako jejich oponenti se dopouštěli různých excesů. Připomeňme rabování klášterů, či spanilé jízdy, které byly z velké části loupežnými výpravami. Přesto jedno dokázali. Spojili se ve chvíli, kdy se země ocitla ve vnějším ohrožení. Stačilo přitom, aby jen zazněl zpěv chorálu „Kdož su boží bojovníci…“ a nepřátelé se dali na útěk. Taková byla jejich síla, vycházející především z jejich vnitřního přesvědčení.
Dnešní doba je o hodně jiná, než doba Husitů. Přesto jisté podobnosti tady jsou. Češi opět v „civilizovaném zahraničí“ získali pověst rebelů a kacířů. V zahraničním tisku jí zosobňuje prezident Zeman označovaný jako „proruský populista“. Politik, který má odvahu veřejně říkat co si myslí, i když se svým názorem často liší od hlavního proudu evropské a euroatlantické politiky.
Letošní prezidentské volby byly opět jednou z příležitosti, jak se tohoto nebezpečného rebela zbavit a české kacířství vymýtit. Nástrojem, jak to udělat se stala propaganda. To co taková propaganda dokáže udělat s lidskou myslí, jsme mohli velmi dobře sledovat na diskuzích serveru idnes. Ještě před několika měsíci zde slovo sluníčkář znamenalo největší urážku. Nyní v čase kampaně nejvíce kladných bodů získaly příspěvky typu: „Nevadí mi označení sluníčkář, svůj hlas dám Drahošovi“. Lidé, kteří ještě nedávno vyzývali takřka k fyzické likvidaci uprchlíků, najednou psali, že Drahošovi dají bez rozmyslu hlas, kvůli jeho slušnosti, jako protipólu Zemanově sprostotě.
Přesto však nakonec cílená antiZeman propaganda a manipulace neslavila konečný úspěch. Řada voličů prokoukla prázdnotu, která se skrývala za kandidaturou hlavními médií velice protěžovaného Zemanova protikandidáta. V televizních debatách se jasně ukázalo, že za slovy „Chci změnu“, se nenachází žádný obsah, nová vize či jasný a přesvědčivý program. A tak svůj hlas mnozí nerozhodnutí nakonec dali zkušenému politiku Miloši Zemanovi, který byl jasně lepší v obou televizních diskuzích.
Vítězství Zemana ukázalo, že v jeho osudu a osudu České republiky je další etapa jeho prezidentství. Součástí tohoto osudu je i to, zda dokončí celé pětileté období, nebo bude přerušeno ze zdravotních důvodů. Myslím si, že to bude tak, jak má být. Osud je jako učitel. V životě se nám dostává přesně to, co potřebujeme pro náš vývoj. To platí pro osud jedince i národa.
Hodně se hovoří o rozdělení české společnosti. Jistě na ní nese svůj podíl i Miloš Zeman, ale větší díl viny má antiZeman propaganda. Neustále dokola zdůrazňovala, že zatímco Drahoše volí lidé mladí, vzdělaní, kultivováni, tak Zemanovi dávají svůj hlas lidé staří, nevzdělaní, hloupí a křupani. Ano. Pokud provedeme statistickou analýzu, zjistíme, že vskutku dostal Drahoš nejvíce hlasu od mladých a vzdělaných lidí. Přesto to v žádném případě neznamená, že by jejich volba byla opřena o hlubší myšlenkovou analýzu. U velké části politicky nezkušených mladých platí, že ve volbách hromadně volí toho kandidáta, který je jim médii představen jako ten, který je právě „cool“. Ať již jím byl v minulosti Karel Schwarzenberg, strana TOP09, či nyní třeba Piráti a Jiří Drahoš. Zároveň platí, že řada formálně velmi vzdělaných lidí v důsledku špatného vzdělávacího systému ztrácí schopnost zdravého selského rozumu a podléhají myšlenkové zkratce.
Na závěr tohoto článku bych chtěl zdůraznit, že si nemyslím, že by všichni ti, kteří volili pana Drahoše, byli zmanipulování. Dokáži pochopit, že řada z nich vycházela ze zralé úvahy a ne z indukované nenávisti k panu Zemanovi. I já mám k osobě Miloše Zemana velké výhrady. Hlas jsem mu dal jen proto, že jsem si pro sebe vyhodnotil, že jeho volba je pro naši zemi výhodnější, než volba pana Drahoše. Mimo jiné proto, že Zeman nedělí lidi a parlamentní strany na demokratické a extremistické. Má vyvážený vztah k EU a Rusku. Má dlouhodobě konzistentní postoje k uprchlické krizi. A hlavně se nebojí říci svůj vlastní názor a také si za ním stát.
