Příběh Mariánských zjevení II.

„Proč lidé chtějí ve mně vidět jen samé dobré věci, proč nechtějí vidět moje slabosti, naučili by se o mnoho víc.” Tento výrok svaté Bernadety, vizionářky z Lurd nás má přivést k jednomu z hlavních smyslů Mariánských zjeveních. Tím smyslem je skrze lidské příběhy vizionářů pochopit, že lidské představy o dokonalosti vedoucí doslova k expanzi „komplexů méněcennosti“ u mnohých z nás jsou zásadně mylná a škodlivá. 

Tři vizionáři z Fatimyz internetu

Dalším ze smyslů Mariánských zjevení je varování lidstva před dopady nerozumných a nemoudrých činů. Někteří lidé se domnívají, že jejich jednání je beztrestné. Že mohou dělat cokoliv, aniž na ně dopadnou důsledky činů. Mýlí se. Cokoliv uděláme, jako bumerang se na nás dříve či později vrátí. Ať již budeme hovořit o osudech člověka, národa či celého lidstva. Varování před důsledky nemorálního chování lidstva byla i hlavní náplní jednoho z nejznámějších Mariánských zjeveních ve městě Fatima.

Fatimské zjevení a Sluneční zázrak

Fatima je malé město ve vnitrozemí Portugalska, které až do roku 1917 bylo zcela neznámé.

13.5.1917 se zde poprvé třem dětem-pasáčkům zvířat zjevila zářivým světlem obklopená mladá ženská postava. Od této chvíle zjevení ve Fatimě pokračovala pravidelně, vždy 13-tého každého měsíce.

Součástí zjevení byla naturalistická vize pekla a nebe, výzvy k pokání a modlitbě a také první dvě proroctví z Fatimy. Maria v nich oznámila dětem, že první světová válka již brzy skončí. Pokud se ale lidstvo nenapraví, přijde ještě strašnější válka. Hovořila přitom o nebezpečném vlivu komunismu na osud Ruska a světa.

K poslednímu zjevení došlo ve Fatimě 13.10. 1917. Děti veřejně oznámily, že v ten den dojde k zázraku, který má lidi upevnit ve víře. V ten den se tak sešlo na místě zjevení na 70000 lidí včetně novinářů a fotografů. Bylo velice škaredé počasí a hustě pršelo. Najednou se však rozestoupily mraky a před zraky všech začalo Slunce v podobě matného disku nejdříve rychle rotovat kolem své osy a poté záříc nejrůznějšími barvami rychle putovat na obloze a přibližovat se Zemi. V okamžiku, když se vrátilo Slunce zpět byli náhle všichni na kost promoklí lidé zcela suší.

 Reportér Avelino de Almeida z listu O Século, napsal: "Před užaslými zraky davu lidí, jejichž vzezření bylo biblické, když stáli s nepokrytými hlavami a dychtivě hleděli k nebi, se slunce chvělo, provádělo náhlé neuvěřitelné pohyby v rozporu se všemi vesmírnými zákony - podle vyjádření většiny lidí 'tančilo'." Oční lékař dr. Domingos Pinto Coelho popsal pro list Ordem událost takto: "Slunce, v jedné chvíli obklopené šarlatovou září, vzápětí zahalené do žluté a nachové barvy, se zdálo nesmírně rychle rotovat, chvílemi jako by se uvolnilo z oblohy a blížilo se k zemi, vyzařujíc silný žár." Zvláštní zpravodaj pro vydání lisabonského deníku O Dia dne 17. října 1917 napsal: "...stříbrné slunce, zahalené do závoje bledého světla, se točilo a kroužilo mezi roztrhanými mraky. Světlo přecházelo do nádherné modré barvy, jako by procházelo barevnou vitráží okna v katedrále, a dopadalo na lidi, klečící s napřaženýma rukama, lidé plakali a modlili se s nepokrytými hlavami, přítomni zázraku, na který čekali. Vteřiny se zdály být hodinami, jak byly naplněné." Vědci toho dne žádný pohyb nebo jiný neobvyklý úkaz vztahující se ke slunci nezaznamenali. Podle zpráv, které tehdy zaznamenali básník Afonso Lopes Vieira a učitelka Delfina Lopes se svými studenty a dalšími svědky ve městě Alburita, sluneční úkazy byly viditelné za vzdálenosti až čtyřiceti kilometrů. Tři malí pasáčci kromě popisu slunečních úkazů toho dne také vyprávěli o dalších viděních, včetně Ježíše, Panny Marie a svatého Josefa žehnajícího lidem. 

Jak si Fatimský sluneční zázrak vysvětlit? I dnešní fyzika stále více chápe svět jako myšlenku vytvářenou Vědomím, Bytím či Existencí, která je prazákladem všeho. U Fatimského zázraku stála vysoká duchovní bytost, která již je blízko vědomí Bytí. Disponuje tak schopnostmi, které jsou pro nás nepředstavitelné. Dokáže vytvořit jinou realitu aniž by narušila kosmický řád a běh nebeských těles. Realitu kterou vnímali lidé až40 km daleko od místa zjevení, zatímco ostatní části světa nepozorovali žádné přírodní anomálie.

Proroctví z Fatimy

Během slunečního zázraku došlo ještě k jedné události. Jedna z vizionářek, dívka jménem Lucia obdržela poslední třetí fatimské proroctví. Úkolem Lucie bylo proroctví zapsat, předat vedení katolické církve, která měla jeho obsah zveřejnit roku 1960.

Brzy po ukončení zjevení se začala naplňovat první dvě proroctví. V Rusku vypukla bolševická revoluce a skončila první světová válka. Za dvacet let poté došlo v důsledku neobrácení světa k dobru i k další prorokované  světové válce.

Mezi tím Lucia vstoupila do kláštera. Jako jediná ze tří svědků zjevení se dožila dospělosti. Zbylé dvě děti zemřely v roce 1919 na Španělskou chřipku, jak jím bylo již samotnou Marii předpovězeno.

Začal rok 1960. Mnozí nedočkavě čekali na odhalení tajemného proroctví. Nedočkali se. Vedení katolické církve se rozhodlo přání Matky boží nesplnit, i když již v roce 1930 označila církev zjevení jako pravá. To pochopitelně vyvolalo řadu spekulací o obsahu tohoto proroctví. Na veřejnost začaly pronikat různé neoficiální verze. Psalo se o prorokované zničující jaderné válce, o globální katastrofě kdy během několika dní zahyne většina lidstva. Psalo se i o tom, že proroctví popisuje  morální úpadek a zkaženost církve.

Církev se nakonec pod tlakem veřejnosti odhodlala text proroctví zveřejnit. Stalo se tak v roce 2000. V textu se píše:

„V oslnivém světle, kterým je Bůh, jsme viděli „podobně, jako když se lidé vidí v zrcadle, kolem kterého procházejí“, bíle oblečeného biskupa „vytušili jsme, že je to Svatý otec“. Další různí biskupové, kněží, řeholníci a řeholnice vystupovali na strmou horu, na jejímž vrcholku byl velký kříž z hrubých kmenů, jako z korkového dubu s kůrou; dříve než sem Svatý otec dospěl, procházel velkým polorozbořeným městem, rozechvělý, s kolísavým krokem, zkroušený bolestí a trýzní se modlil za duše mrtvol, které na cestě potkával; když došel na vrchol hory a padl na kolena u paty velkého kříže, byl zabit skupinou vojáků, kteří na něho vystřelili několik ran z pušek, několik šípů; stejně tak zemřeli jeden za druhým ostatní biskupové i kněží, řeholníci, řeholnice a různé světské osoby, muži i ženy různých tříd a postavení. Pod dvěma rameny kříže stáli dva andělé, každý s křišťálovou nádobou v ruce, zachycovali krev mučedníků a zalévali jí duše, které se přibližovaly k Bohu.“

 V oficiálním výkladu bylo řečeno, že text popisuje atentát na papeže Jana Pavla II, ke kterému došlo roku 1981 v den výročí fatimského zjevení. Tomuto oficiálnímu vysvětlení lze však jen stěží věřit. Jednak je těžko pochopitelné, že z hlediska dějin by se text popisující takovou banální událost tak dlouho tajil i přes výslovné přání Matky boží. A za druhé obsah samotného zveřejněného poselství rozhodně není popisem toho, co se roku 1981 při atentátu na papeže stalo.

Daleko pravděpodobnější bude názor těch, kteří tvrdí, že k prorokovaným událostem dosud nedošlo. A také těch, kteří tvrdí, že publikovaný text je jen částí celého proroctví.

Co bude tedy skutečným obsahem tohoto textu? Domnívám se, že klíčem pochopení jsou obsahy dalších obdobných proroctvích popisujících tuto dobu přechodu z končícího dostředivého věku ryb do odstředivé éry vodnáře. Ve všech proroctvích se hovoří o velkých klimatických a geologických změnách, o úpadku morálky a náboženství, o globálních konfliktech a lidových nepokojích, ekonomických a sociálních krizích,  hroucení starých politických a náboženských systémů. A zároveň ve všech se také hovoří o nadcházejícím zlatém věku označované slovy mariánských poselství jako "vítězství neposkvrněného srdce", který bude po období velkých krizí následovat.

Bude to věk ve kterém bude hrát náboženství a spiritualita klíčovou roli. Ne však již v dnešní církevní podobě. Církev se bohužel z velké části zpronevěřila svému poslání. Naznačují to i slova sestry Lucie, která již v roce 1957 naznačila obsah fatimského proroctví.

„ …ďábel je připraven začít rozhodující boj proti Svaté Panně. A ďábel ví, co nejvíc uráží Boha a co mu v krátkém čase zajistí největší počet duší. Takže ďábel dělá vše pro to, aby získal nejlepší z duší zasvěcených Bohu, protože ví, že tímto způsobem duše věřících, ponechané bez vedení, snáze padnou do jeho rukou. To, co nejvíce uráží zvláště Neposkvrněné Srdce Panny Marie, je zkáza duší kněží a řeholníků. Ďábel ví, že každý řeholník či kněz, který se zpronevěří svému vznešenému povolání, strhne s sebou do pekla mnoho duší...  neočekávejme nějaký apel k pokání od Svatého otce, od našeho biskupa či od řeholních kongregací. Ne! Náš Pán velmi často využil těchto prostředků a svět si jich vůbec nevšímal. A právě proto je nyní nezbytné, aby každý z nás začal s duchovní obnovou sebe sama. Každý z nás má povinnost zachránit nejen sám sebe, ale také všechny duše, které Bůh poslal na naši cestu. Otče, Nejsvětější Panna ... řekla, že ďábel je připraven začít rozhodující boj proti Panně. A rozhodující boj je konečný střet, z něhož jedna strana vyjde vítězná a druhá poražená.“

Slova sestry Lucie dokresluje i Otec Joacquin Alonso, který ve Fatimě působil 16 let jako oficiální archivář a vedl se setrou Lucií mnoho rozhovorů: 

Je nanejvýš pravděpodobné, že text konkrétně zmiňuje krizi víry uvnitř Církve i zanedbávání povinností samotných pastýřů [a] vnitřní boje v lůně Církve, jakož i závažné zanedbávání pastýřských povinností nejvyšších míst v hierarchii... V období předcházejícím slavnému vítězství Neposkvrněného Srdce Mariina dojde k hrozným událostem. To je obsahem třetí části tajemství. 

Sestra Lucia zemřela v roce 2005, krátce před smrtí papeže Jana Pavla II. Nyní ve Vatikánu sedí papež František. Je posledním papežem na 112 členném seznamu budoucích papežů sepsaném irským prorokem svatým Malachiášem žijícím ve 12.století. V textu proroctví je poslední papež nazýván Petrem Římským. Rodné jméno papeže Františka je Borgolio, což znamená hora-skála, latinsky Petr. V Malachiášově proroctví se o posledním papeži píše.

„Během extrémního pronásledování římské církve bude na stolci sedět „Petrus Romanus“ (Petr Římský), který bude pást své stádce uprostřed mnoha soužení; po jejich skončení bude město na sedmi pahorcích zničeno a obávaný soudce bude soudit svůj lid“.

Když si přečteme oficiálně zveřejněný text třetího fatimského proroctví nemůže nás neupoutat podobnost obou textů. Oba naznačují příchod éry společenského a sociálního chaosu, či válečného konfliktu, který zasáhne i město Řím a jehož obětí bude vedle mnoha civilistů i papež a řada dalších vysokých církevních funkcionářů.

I přes shodu obou proroctví se obě vize nakonec naplnit nemusí. Budoucí osud světa má mnoho variant a do poslední chvíle není zcela jisté která varianta nakonec nastane. Osobně se domnívám, že je tady stále možnost, že k takovému vyhrocení společenského konfliktu v Evropě vedoucího mimo jiné ke zničení Říma nakonec nemusí dojít. I když řada vrcholných představitelů světa politiky a veřejného života dělají vše pro to, aby se tato proroctví naplnila.

 ----pokračování příště----

Zdroj: 

http://www.myty.cz/view.php?nazevclanku=proroctvi-z-fatimy-tri-tajemstvi&cisloclanku=2013040001