Poušť Gobi ležící na hranici Číny a Mongolska patří k nejsušším místům Země. Nebylo tomu tak vždy. Podle řady legend i archeologických nálezů před více než 12000 lety byla tato oblast úrodnou zemí a zároveň centrem jedné z velkých civilizací minulosti.
Jejími zakladateli se stali praobyvatelé legendární pevniny uprostřed Tichého oceánu, země MU [1]. Před 25000 lety tuto pevninu a celý tehdejší svět postihla jedna z velkých katastrof v dějinách lidstva. Část obyvatel země MU vedena moudrými kněžími našla záchranu na dnešním asijském kontinentu. Jeden proud přes Siam doputoval do Barmy a Indie a tam položil základ jednoho z velkých rozmachů indické civilizace.
Jiný proud našel cíl svého putování v oblasti dnešní pouště Gobi a založil zde Ujgurskou říši. sahající od tichomořského pobřeží až k Uralu. Na jihu hraničila s Iránem na Indií. Na severu zahrnovala rozsáhlé území Sibiře. Ujgurové dosáhli vysokého stupně civilizace a kultury. Znali písmo a měli rozsáhlé vědomosti o astrologii, hornictví, výrobě textilii, architektuře, matematice, zemědělství a lékařství. Uměli mistrně zdobit hedvábí či zhotovovat sochy ze zlata, stříbra, bronzu či hlíny. Podle čínských legend dosahovala tato civilizace největšího rozkvětu před 17000 lety a zanikla před 12000 lety během dalšího velkého přelomu v dějinách Země. Na jejím místě později vznikly civilizace čínské, tibetské, mongolské a další.
O vzkvétající civilizaci s centrem v poušti Gobi hovoří americký jasnovidec Edgar Cayce. Řada jeho klientů podle jeho výpovědi byla obyvateli této prastaré říše. Po některých z nich zde údajně zůstaly ještě v dnešní době odhalitelné stopy. Pokusme se shrnout hlavní možné archeologické indicie svědčící o přítomnosti vyspělé civilizace v prehistorické Asii.
Tajemné město Char Chot
V centru pouště Gobi se nacházejí ruiny starobylého města Char Chot [2]. Hluboko pod jeho rozvalinami objevil ruský archeolog Pjotr Kuzmič Kozlov (1863-1935) sarkofág. Na jeho víku se skvěl symbol kruhu, rozděleného jakoby svislou čárou. V něm byla uložena dobře nabalzamovaná a dobře zachovalá těla dvou lidí, podle všech známek zřejmě královského páru. Stáří hrobu bylo odborníky podle radiokarbonové analýzy zbytků organických látek odhadnuto na 12 000 let. Tento nález je také zřejmě v jakémsi spojení s ještě daleko senzačnějším světovým objevem. Poblíže Khar Khoty byla místními kočovníky objevena téměř bezedná propast o hloubce 1850 metrů, jejíž stěny jsou tvořeny namodralým sklem, které připomíná glazuru. Podle místních pověstí sjel kdysi z nebe před dávnými věky blesk, který vytvořil tuto hlubokou šachtu. V současnosti není žádný z odborníků schopen vysvětlit, jak se do šachty glazované střepy připomínající sklo dostaly. Navíc při kontaktu střepů se slunečními paprsky se prý každý úlomek pálí předměty v okolí, jako by byl obdobou malého laseru. Jak je možné, že toto sklo má takové schopnosti? Fantastické nálezy v Char- chotu mohou být důkazem o zdejší vyspělé civilizaci v minulosti. Další teorie hovoří o možnosti, že vstupní brány do legendární podzemní říše Agharty, což je hypotetická rozsáhlá podzemní říše obývaná inteligentními bytostmi, se mají údajně nacházet právě na území Mongolska a Číny.
Cédečka z vesmíru?
V roce 1938 byly jednou čínskou expedicí vedenou archeologem Ťi Pu-tejem v Číně v pohoří Bajanchar-úl nalezeny jeskyní hroby, a v nich kostry malých postav s neobvyklými anatomickými rysy[3]. Tyto postavy měly drobnou stavbu kostry a nepřiměřeně velkou hlavu. V hrobech těchto tvorů bylo nalezeno 716 disků z žuly, nebo podobného velmi tvrdého materiálu. Disky jsou asi 1 cmsilné,22,9 cm v průměru, a uprostřed mají díru, od které se táhnou spirálovitě k okraji rýhy s runami. Na stěnách jeskyní, ve kterých byly uvedené hroby, byly nalezeny nástěnné rytiny, které vyobrazovaly "mapu" sluneční soustavy se všemi známými devíti planetami. Nalezené disky byly vzhledem k podpoře Číny Sovětským Svazem odeslány i ke zkoumání do Akademie věd v Moskvě, kde pokračoval velmi podrobný vědecký výzkum, který přinesl mnohá překvapení. V materiálu disků bylo objeveno velké množství kobaltu, a dalších kovových příměsí. U disků byly také osciloskopem naměřeny silné vibrace, což by vzhledem ke složení napovídalo, že kdysi byly vystaveny silnému elektrickému výboji. Stáří disků bylo stanoveno na asi 12.000 let. Při zkoumání disků zjistili vědci z bývalého SSSR, že součástí struktury disků je i magnetický kobalt a hliník. Většina disků se ztratila neznámo kam a poslední dva by se měly nacházet v muzeu města Xi-an. Zda se jedná skutečně o magnetický záznam poselství z hvězd, se zatím nepodařilo ověřit.
Pyramidy v Asii
Ve 20.stol. byly objeveny desítky pyramid v čínské provincii Šen Si blízko hranic s Mongolskem[4]. Výzkum je komplikován neochotou čínských úřadů zpřístupnit stavby k detailnímu průzkumu. Byly vyrobeny z hlíny, která časem ztvrdla. Jsou údajně protkány mnoha komorami. Uvnitř pyramidy byla prý vytvořena umělá krajina s vesmírnou oblohou a řekami, znázorněnými tekoucí rtutí. Podle dochovaných popisů by měla hrobka skrývat mnohé poklady jako zlaté a stříbrné ptáky, borovice vytesané z jadeitu a další cennosti. Až do loňského roku byly tyto popisy považovány za pouhé legendy. Při posledních výzkumech byla však po obvodu pyramidy odhalena výjimečně vysoká koncentrace rtuti, kterou obsahují veškeré rostliny v okolí, vysoký obsah rtuti má i místní keramika. Stáří pyramid v Číně je odhadováno na 5000 let. Mohou být ale i starší. K dalším nálezům pyramid došlo poměrně nedávno v Uzbekistánu.
Záhadné nálezy v pohoří Ural
Na východních svazích Uralu v okolí řek Narada a Balbanju našli ruští zlatokopové v letech 1991 až 1993 podivné předměty[5]. Většinou pátrají v hloubkách mezi třemi až dvanácti metry a v této vrstvě také objevily jakési miniaturní spirály. Jejich velikost je od3 cmaž po neuvěřitelné tři tisíciny milimetru. Byly zhotoveny z různých kovů - převážně z mědi, ale i z wolframu a molybdenu. Použití těchto kovů v čisté formě je v dnešních podmínkách velmi neobvyklé. Jejich zpracování je velmi náročné, protože wolfram se začíná tavit až při teplotě3410 stupňů Celsiaa molybden při2650 °C.
Megality na Sibiři
Na hoře Šoria na jižní Sibiři našli výzkumníci absolutně masivně postavenou zeď z žulových kamenů[6]. Váha některých z těchto žulových kamenů se odhaduje na více než 3 000 tun, jak je vidíte níže, mnohé z nich jsou seříznuty „dovyrovnaných ploch s pravými úhly a ostrými rohy.“
Tyto super-megality našel a poprvé vyfotografoval Gergij Sidorov při nedávné expedici do jiho-sibiřských hor. Ruští výzkumníci píší:
Nemáme tu dané žádné měřítko, ale z rozměrů s vyobrazenými lidskými postavami, jsou tyto megality daleko větší (až 2 až 3 krát větší) než největší známé megality světa.Některé z událostí, k nimž došlo během podzimní expedice, by šlo možná nazvat mystickými. Kompasy geologů se chovaly velice divně, z nějakého neznámého důvodu se jejich střelky od těch megalitů odkláněly.
Co by to mohlo znamenat? Všechno, co bylo jasné, bylo, že narazili na nevysvětlitelný jev negativního geomagnetického pole. Mohl by to snad být pozůstatek nasazení pradávné antigravitační technologie?
Tyto megality sahají dost hluboko do mlhy pre-historie, takže domněnky o jejich ‚stavitelích‘, metodách, účelu a smyslu jsou ve skutečnosti čirými spekulacemi a vzhledem k tomu budu váhat s nabídkou vůbec jakéhokoliv postřehu, kromě toho, že nám říkají, že naše prehistorická minulost je daleko bohatší, než jsme kdy snili.
Zdroje:
[1] James Churward Světadíl MU: Ztracená kolébka lidstva
[2] http://magdalenazachardova.pise.cz/37-tajemna-sachta-v-pousti-gobi.html
[3] http://www.kpufo.cz/wbm/disky.htm
[4] http://www.matrix-2012.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=473:pisn-tajne-inske-pyramidy&catid=62:historie&Itemid=86
[5] http://www.osud.biz/25-09-2012/1615/zahady/zahady-archeologickych-nalezu-6
[6] http://www.cez-okno.net/clanok/nove-objevene-megaliticke-ruiny-v-rusku-obsahuji-nejvetsi-kdy-objevene-kamenne-bloky
