Prezidentské volby, ve kterých byl českým prezidentem znovu zvolen Miloš Zeman, vyvolaly ve společnosti velkou vlnu emocí, která se ještě zcela neuklidnila.
Svědčí o tom i dnešní reakce jednoho z voličů pana Drahoše pod mým včerejším článkem „Proč zvítězil Miloš Zeman“.
"Frustrovaní, neúspěšní, zakomplexovaní lidé mohou slavit. Vyhrál opět jejich kůň. Kůň, kterej je všem na západ od nás pro smích. Kůň, kterého vaše osudy a životy vůbec nezajímaj. Ano tak to je. A líp vám nebude. Bude vám dobře podle toho jak ti schopnější, chytřejší, podnikavější povedou své podniky. Své firmy. Své výzkumy. Podívejte se koho tito podle vás "hloupí a mainstreamem zmanipulovaní" lidé volí. V duchovním světě se říká podobný podobnému. Stejný stejnému. Volbou Zemana neodsuzujete nás schopné, chytré, podnikavé k marasmu. Odsuzujete pouze sami sebe. My se budeme mít vždycky líp než vy. A to proto, že nedokážete změnit svoje myšlení. Vaše myšlení je narudlé a nahnědlé."
Jednou ze zajímavostí voleb je to, že volební účast byla přesně 66,6% obyvatel ČR. Každý trochu znalý číselné symboliky ví, s čím je toto číslo spojeno. Docela jsem o této věci přemýšlel. Vzpomněl jsem si přitom na jeden duchovní text, ve kterém bylo psáno, že v současném lidstvu převládá z 66,6% temnota.
Studovat průběh volební kampaně a vlastních voleb byla velice zajímavá a poučná činnost. Především tím, že bylo jasně vidět, jak na povrch vyplouvají skryté dobré i ty méně dobré charakterové vlastnosti samotných kandidátů, některých vrcholových politiků, publicistů a nakonec i nás ostatních obyčejných lidí.
Ukázalo se, že to co rozhodovalo o tom, komu dal kdo hlas daleko více, než nějaká racionální úvaha rozhodovaly u většiny lidí emoce. Slovy jednoho z politologů voliči Drahoše často vnímali Zemanovce jako primitivy. Naopak voliči Zemana opačný tábor jako vlastizrádce.
Zahladit příkopy nebude snadné. Ostatně jsou tady již z minulé volby. A jsou i v řadě dalších zemí. Žít spolu však musíme. Měli bychom se proto zamyslet nad tím, čeho docílíme, když příslušníky druhého tábora začneme urážet a nálepkovat.
Autor výše citovaného výroku má pravdu, že lidé se mezi sebou liší svými schopnostmi a nadáním. Rozvoj společnosti pak z velké části vskutku visí na poměrně úzké vrstvě schopných a šikovných lidí. Zároveň ale platí, že aby byli takoví lidé pro společnost prospěchem, musí být zároveň skromní a pokorní. Pokud u nich však převládne pýcha a namyšlenost, pak naopak budou společnosti nebezpeční a to tím víc, čím víc budou chytřejší a schopnější.
