Poučení z Atlantidy

Příběh o hledání Atlantidy začíná ve 4.stol. př.n.l. Řecký politik Solon si při návštěvě Egypta od kněží vyslechl povídání o zmizelém kontinentu, jehož dávným vládcem měl být velký vládce moří Bůh Poseidon. Ten rozdělil vládu nad zemí na deset svých synů a podle nejstaršího syna Atlanta pojmenoval celou zemi Atlantidou. Když se Solón vrátil do Řecka, vše převyprávěl svému příteli filozofu Platónovi, který příběh zvěčnil do literárního díla Timaios a Kritias, které představuje dodnes základní pramen znalostí o této civilizaci.

Platón o Atlantidě

Platón píše, že Atlantida byla po všech stránkách vyspělá civilizace s příjemným podnebím, úrodnou půdou a velkým počtem obyvatel. Velká byla jako Malá Asie a Libye dohromady. Měla nádherné hlavní město ve tvaru kruhu s několika soustřednými kruhovými vodními kanály. Ve středu města stál chrám. Atlanťané byli schopní řemeslníci i obchodníci. Udržovali styky s vyspělými zeměmi celého světa. Nakonec podlehli morálnímu úpadku  a před 12000 lety byli zničeni velkou přírodní katastrofou. Ještě těsně před tím se pokusili ovládnout vojensky celé Středomoří. Hrdinní pra Atéňané je však porazili.  

Po dlouhá staletí upadl příběh v zapomnění. Až v 19. stol se začalo o Atlantidě opět hovořit. Vzhledem k tomu, že existence Atlantidy odporuje oficiálnímu pojetí historie, věda jakýkoliv důkaz o její existenci odmítá a celý příběh považuje za vymyšlený. Část vědců bývalou Atlantidu umísťuje na řecký ostrov Théra ve Středozemním moři, který byl vážně zasažen velkým sopečným výbuchem kolem poloviny 2.tisíciletí před n.l. Katastrofický závěr je však to jediné na čem se příběh Théry a Platonovy Atlantidy shodují. Platónova Atlantida ležela za Heraklovými sloupy, tedy Gibraltarským průlivem. Nezanikla před 35 stoletími jako Théra, ale 120 stoletími. Velikost Platonovy Atlantidy byla také mnohonásobně větší než je velikost Théry, malého ostrova ve Středomoří.

Edgar Cayce a Atlantida

Zájem o Atlantidu se prudce zvedl v první polovině 20.stol., kdy o ní začal hovořit jasnovidec Edgar Cayce. Tento Američan proslul jako vynikající diagnostik a léčitel. Stačilo mu znát jméno a adresu člověka k tomu, aby se na něj vnitřně napojil. Byl pak schopen provést jeho lékařskou diagnózu a doporučit vhodné léčebné postupy zaměřené na přírodní léčbu. Dokázal nahlédnout do minulých životů člověka a tak mu i pomoci s jeho osudovými záležitostmi, které mají často těsné souvislosti s naší minulosti. Viděl, ale i dávnou minulost lidstva a zčásti i budoucnost.

Podle Cayce se člověk objevil na Zemi již někdy před 10 milióny lety[1]. Tvář země tehdy vypadala zcela jinak než dnes. Za dobu historie lidstva několikrát zemi postihly obří katastrofy. Řada pevnin se při tom několikrát ponořila do moře a opět z moře vynořila. Lidstvo bylo několikrát před vyhynutím, ale opět se obnovilo. Atlantida vstupuje na pole dějin někdy před více než 100000 lety. Za svojí existenci prožívala opakované vzestupy, pády a katastrofy během kterých se měnil i reliéf a velikost pevniny. Osud Atlantidy se naplnil definitivně před 12000 lety, kdy celá pevnina zanikla pod hladinou moře.

Cykly věků

Všechny starověké národy hovoří o dlouhých érách, věcích, jugách či eonech, které se střídají na zemi. Jejich délky se v různých kulturách liší, přesto lze najít cyklus který se používá nejčastěji a dobře popisuje vývoj a zánik civilizací. Je jím platonský rok, doba která souvisí s precesí zemské osy. Jeden cyklus trvá 25000 let a dělí se na čtyři éry a 12 zvířetníkových znamení. Každá éra trvá přibližně 6000 let a má charakter jednoho ze čtyř živlů: vzduch-odstředivá doba-zlatý věk, voda-klidová doba-stříbrný věk, oheň-žárová doba-kamenný věk, země-dostředivá doba-železný věk. Každá éra se zároveň skládá ze tří 2000 dob kdy vládne jedno ze znamení zvěrokruhu, které má také svůj vliv jednoho ze čtyř živlů. V rámci platónského roku postupují v pořadí : vodnář, kozoroh, střelec, štír, váhy, panna, lev, rak, blíženci, býk, beran a právě končící věk ryb. Pro život člověka a společnosti je nejpříjemnější první z ér zlatý věk, neboť živel vzduchu představuje altruismus a posiluje odstředivé nesobecké myšlení zaměřené na celek. Nejtěžší je poslední z ér železný věk, který je spojen se sobectvím, materialismem, válkami, jak můžeme vidět na posledních 6000 letech právě končícího železného věku.

I z pozorování bylo zjištěno, že přibližně v intervalu 12000 let postihují Zemi velké změny často katastrofické[2]. Je to tehdy, když se střetávají protikladné éry což vyvolává velké napětí v přírodě i mezi lidmi. Je to tehdy když se mění doba klidová v ohnivou jako tomu bylo před 12000 lety při zániku Atlantidy. A je to i tehdy, když se mění doba dostředivá v odstředivou, jak je tomu nyní a jak to bylo před 25000 lety kdy podle vědců vyhynuli neandrtálci a  podle některých názorů proběhla biblická potopa světa , která ale byla pravděpodobně jen jedna z řad velkých katastrof v dějinách Země a lidstva. Ještě větší přelomy jsou spojeny s událostmi, jako velké vymírání na koncích prvohor či druhohor.

Rozkvět Atlantidy

Vraťme se do Atlantidy. Někdy před 20000 až 15000 lety vrcholil její poslední rozkvět. Někteří toto období považují za vrcholné období rozvoje pozemské civilizace vůbec. Atlanťané žili v té době v míru a harmonii mezi sebou a přírodou. Měli vyspělou architekturu založenou na posvátné geometrii. Měli vynikající intuitivní a telepatické schopnosti. Znali síly v přírodě a měli čistý způsob získávání solární energie. Měli krystaly, které akumulovaly sluneční energii umístěné v pyramidě či jiné půlkulové stavbě sluneční energii, která potom v transformované podobě byla bezdrátovým přenosem  transportována k letadlům, lodím a dalším zařízením které poháněla.

Jak vypadal život v té době si můžeme poslechnout ze vzpomínek lidí na minulý život získaných v hypnotické regresi.[3]

Žijeme v harmonii s přírodou. Příroda pro nás není neznámá. Jsme v ní jakoby ponořeni a rozumíme ji víc než dnes…díváme se na ní jinak. Nejdůležitějším úkolem je zvládnout koncentraci. To se učí už malé děti…Známe svojí minulost i osudovou linii. Žijeme téměř dokonalým životem. V kráse, společenských podmínkách i vztazích daleko předčí náš současný život. Práce je součásti nás samých. Pracujeme jinak. Nenamáháme tak mozek, ani ruce. Využíváme hlavně silových polí a myšlenkových vibrací. To, ale zvládají jen někteří, kteří umějí překonat přitažlivost Země. Rodíme se z velké lásky. Sexuální život je jiný. Není to vášeň, ale něco krásného…pocit jiné dimenze…Emocionální život je pro nás důležitější…Jsme si bližší a máme k sobě jiný vztah-citovější, chápavější. Přála bych si to vrátit, abychom byli zase všichni citově propojeni. Kdyby člověk v každé lidské činnosti myslel na druhé a nejen na sebe, pak by měl vše, protože ti ostatní by vycítili co on potřebuje…..

Krásné stavby, úplně jiné než ty dnešní… Trochu se podobají řeckým, ale jsou vzdušnější, ladnější, méně těžkopádné…mnoho sloupů, teras, arkád, vodopádů…atria. Ve všem je harmonie půvab. Krása je symbolem života, všechno musí být krásné i oblečení. Musíme mít krásnou i duši. Na planety okolo země se díváme jinak než dnes. Vidíme jak bych to přiblížil, duchovním zrakem-to je nejvýstižnější. Také jinak chápeme čas a prostor. To jsou duchovní veličiny. Když chci, čas a prostor pro mě neexistují. Teď se na všechno díváme moc materiálně, fyzikálně, to nás omezuje a svazuje. Také potrava je jiná. Jíme pouze to co vypěstujeme. Ovoce, obilí,zeleninu. Vůbec nejíme maso. Máme úplně jiný vztah ke zvířatům. Ty vůbec nezabíjíme, protože jsou součást našeho života. Představte si, že by jste zabila a snědla psa. Miluju hudbu. Jsou to krásné harmonické melodie…

Velký význam má intuice. My všechno víme jinak, jiným vhledem než rozumem. Intuitivní vědění je obrovské. Přirovnala bych to k napojení na vědomí celého kosmu a vědomosti a informace si bereme přímo odtud…

Úpadek Atlantidy

Před 15000 lety vstoupilo lidstvo do znamení panny. Panna je zemským znamením, mající dostředivý vliv. Poznenáhlu v části společnosti se projevil odklon od vnímání vzájemnosti a celku. Mezi lidmi sílil egoismus a touha po moci. Společnost se polarizovala na dva tábory. Část lidí zůstala věrná původní myšlence duchovna a jednoty- ti se nazývali děti zákona jediného. Druhá část začala usilovat stále více o svůj osobní prospěch a k tomu i zneužívat své schopnosti a síly- ti se nazývali syny belialu. Tito začali využívat černou magii a zneužívat výsledků vědy pro vývin smrtících zbraní, s jejichž pomocí se snažili získat ještě větší moc a ovládnout i okolní svět. Zneužívali síly hypnózy s jejíž pomocí dělali z lidí nemyslící stroje a otroky.

I o tomto období hovoří záznamy z hypnotických regresí.[4] 

 Pamatuji se, že jsem byl velmi vlivným mágem, který zcela popíral svou lidskost. Vidím obrovskou bílou věž s okny kolem dokola, ze které vidím pevninu obklopenou mořem. V této věži dělám pokusy se životem a otřesně zneužívám svou moc.

Jasně si vzpomínám, jak čistě lidští Atlanťané využívali  mentální sílu, aby manipulovali tzv. věcmi, bytostmi napůl zvířaty a lidmi. 

"Pamatuji si výuku v Atlantidě. Učili jsme se spiritualitě a vesmírných zákonů, což byly základní principy Dětí Zákona Jediného, ale přístup k těmto zákonům byl nečitelný a nepamatovali jsme si je úplně. Dále jsme se učili zásady Synů Belialu. Studenti, kteří převzali principy Synů Belialu, měli jednodušší testy. Lidé, kteří následovali principy Dětí Zákona Jediného, byli fyzicky i mentálně poškozováni do té doby, než se nezbláznili nebo nezemřeli. Výsledkem bylo, že dobří lidé, kteří měli být zapojeni do vedení práce s Velkým Krystalem, nikdy nezískali tuto příležitost

 Jak velká podobnost v poslední vzpomínce s moderní dobou, kdy opět jen ti kteří jsou konformní mají vynikající možnosti pro kariéru, zatímco ti druzí se často musí smířit s šikanou či ignorancí.

Zánik Atlantidy

Osudové se pro Atlanťany staly experimenty s ničivou energii, kterou se snaží využít ve válečných konfliktech. Narušila se rovnováha planety a její rotace. Došlo při ní k rychlému posunutí zemské osy, což mohlo být podpořeno ještě průletem obří komety kolem Země a jejím gravitačním vlivem. Nastala extrémně silná zemětřesení a výbuchy sopek spojená s rozsáhlými pohyby zemské kůry, obřími tsunami a ničivými záplavami, které způsobily zánik atlantské pevniny a zasáhly výrazně  i další části světa. I na tuto událost si někteří lidé v hypnóze vzpomínají [4].

Jsem malá holka. Žiji v Atlantidě. Hraji si s dětmi na trávníku v parku, v místě kolem domů. Nebe se zatahuje, ale já vím, že nepřichází noc. Hraji si, je mi dobře, ale pak si všimnu, že se země chvěje a třese. Dvakrát se zahřmělo a já se vylekala. Začala jsem plakat. Běží za mnou otec, chytne mě za ruku a řekne, abych s ním šla. Padá na mě popel a prach, jako déšť. Je těžké dýchat tento zakouřený vzduch. Uvědomuji si, jak vybuchují sopky. Běžíme na ulici. Je plná křičících lidí. Běžíme do vody. Můj otec má malou loď. Nasedneme na ni, otec pádluje, plujeme do moře, pryč od pevniny. Spousta lidí plave v moři. Někteří z nich se snaží zachytit o naši loď. Padají na nás horké kusy ze sopek a spalují naši kůži, ale my plujeme dál. Už neslyšíme křik lidí, kteří zůstali na pevnině. Náhle přichází obrovská vlna, která je vyšší než vysoká budova. Přechází přes naši loď. Jak jsem padala do vody, udeřila jsem se do hlavy. Potápím se hlouběji a hlouběji..." 

Důkazy o existenci a zániku  Atlantidě

První třída důkazů

se nachází na dně moře, kde Atlantida ležela. Edgar Cayce předpověděl, že hmotný důkaz existence Atlantidy bude dán v roce 1968. Přestože to oficiální věda stále popírá, existuje řada věrohodných důkazů  o existenci bývalé vyspělé civilizace získané podmořským výzkumem v oblasti Bermudského trojúhelníku. V roce 1968 okolo ostrova Biminy byly při leteckém snímkování na dně moře objeveny zbytky kamenné zdi, cesty a struktury podobné budovám.  Při potápěčském průzkumu dna byly nalezeny stromy, opracované kusy mramoru, kamenné desky, základy kruhových staveb a pyramid, domy s krásně vymalovanými zdmi nejrůznějšími zvířaty včetně tuleňů a tučňáků, mapy oblohy a zobrazení planet. V roce 2000 pak byly v hloubce 800m pod mořem poblíž Kubynalezeny další umělé struktury jako jsou tunely, megalitické stavby podobné Stonehenge, pyramidy a dokonce i  sfingy. Mimo to existuje řada dalších nalezišť zbytků umělých staveb na dně oceánu mezi Portugalským a Americkým pobřežím.

Druhá třída důkazů

představují nepřímé důkazy zániku Atlantidy. Před 12000 lety došlo k náhlé změně klimatu. V západní a severní Evropě se během velmi krátké doby velice rychle oteplilo. Rychle roztály obří ledovce které se nacházely na severní hranici našeho území. Skončila doba ledová a klima se radikálně změnilo z polárního na mírné. V rozsáhlých oblastech Sibiře tomu bylo naopak. Během velmi krátké doby se tam ochladilo tak rychle, že mamuti doslova zamrzli v ledu a sněhu se zbytky ještě nestrávené subtropické potravy. Posunem zemské osy kdy dosud severní oblasti se posunuly na jih a jižní na sever blíže pólu lze oba jevy snadno vysvětlit.

Třetí třída důkazů je představována vyprávěním řady národů o potopení pevniny uprostřed Atlantiku a hlavně popisu katastrofy o níž si z generace na generace vyprávěli, nebo jí popsali ve svých literárních dílech, jako Májové či Aztéci. Vypráví o velkých zemětřeseních, o náhlé změně místa a doby východu Slunce, Měsíce a hvězd, o změně kalendáře a ročních období což jasně poukazuje na změnu sklonu osy a rotace Země.

Je zřejmé, že části těchto důkazů ukazují jsou svědectvím i o dalších starších katastrofách a prolínají se s tou poslední před 12000lety.

Dědici Atlantidy

Atlantida zmizela, ale ne všichni Atlanťané zahynuli. Ještě před zánikem pevniny část jejich obyvatel tušících zkázu se přestěhovala jinam. Hlavní proud šel do Egypta, kde založil civilizaci, která se stala pokračovatelkou Atlantidy. Jiný proud odešel do Ameriky, hlavně Mexika kde dal základ mayské civilizace. Část Atlanťanů odešla i do Evropy a usadila se hlavně v oblasti Pyrenejí. Neuvěřitelně přesné znalosti astronomie a dalších oborů řady starověkých národů od Sumerů po Aztéky mohou pocházet ze znalostí této civilizace.

Poučení z Atlantidy

Vyprávění o období rozkvětu Atlantidy nás může poučit o tom, jak krásně by se nám žilo, kdyby základní ideou společnosti byla vzájemnost a solidarita.

Pád a zánik Atlantidy budiž pro nás varováním, jak můžeme skončit, když budeme pokračovat v mnohých negativních trendech. I mocnosti současné doby by rády ovládli svět a kvůli tomuto cíli investují do špičkových vojenských technologiích. I dnes se mnozí snaží ovládnout mysli jiných a z lidi udělat sluhy a nemyslící roboty. Co jiného jsou všechny ty mediální masáže a vymývání mozků, které musíme dnes a denně podstupovat. A i dnes si možná někteří vědci ve svých laboratořích zahrávají se silami, jejichž účinku možná ani sami nerozumí. 

V minulosti si to uvědomila i řada uměleckých tvůrců a příběh Atlantidy zpracovala ve svých knihách, jako varování lidstvu před pýchou, zneužití moci a ničivých zbraní. Připomeňme třeba drama Vítěslava Nezvala "Dnes ještě zapadá Slunce nad Atlantidou", které i přes budoucí spolupráci tohoto známého českého básníka s komunistickým režimem je považováno za hodnotné umělecké dílo.

Zdroje: 

[1]  Edgar Cayce- Tajemství Atlantidy

[2]  Jozef Zezulka- Bytí-životní filozofie, kap. Čtyři zvířetníkové éry, Krizové období

[3]  Marta Foučková- Já Jsem

[4]  Shirley Andrews- Lemurie a Atlantida