Poselství zázraků

Velikonoční neděle je v křesťanském světě den vzpomínky na jeden z  tajemných zázraků, který ve svých důsledcích zásadně ovlivnil světové dějiny až do současnosti.

Jednalo se o Ježíšem předpovězené zmrtvýchvstání třetí den po jeho smrti na kříži. Apokryfní evangelium Petrovo pocházející z přelomu 2. a 3. století událost popisuje takto.

Když svítalo sobotní jitro, přišel dav z Jeruzaléma a z okolí, aby viděli zapečetěný hrob. V noci, kdy svítal Den Páně, zatímco byli na stráži vždy dva vojáci, zazněl z nebe mocný hlas. A spatřili, jak se otevřela nebesa a jak odtud sestupují dva muži ve veliké záři a blíží se k hrobu. A onen kámen přivalený ke dveřím se sám odvalil stranou, hrob se otevřel a oba mladíci vešli.

Když to oni vojáci spatřili, probudili setníka a starší. I oni tam byli na stráži. Zatím co vyprávěli, co spatřili, viděli zase z hrobu vycházet tři muže, dva podpírali jednoho a kříž je následoval. A hlavy těch dvou sahaly až k nebi a hlava toho, kterého vedli za ruku, přesahovala nebesa. I slyšeli hlas z nebe říkající: "Kázal jsi zesnulým?" A od kříže byla slyšet odpověď: "Ano."
V okamžiku, kdy již podle klasického biblického vyprávění přišla k hrobu Marie z Magdaly, našla jej již prázdný. Zůstalo zde pouze plátno, do kterého bylo zabaleno Ježíšovo tělo po ukřižování. Dnes představuje pod názvem Turínské plátno nejslavnější křesťanskou relikvii. Podle nejnovějších vědeckých studií je s největší pravděpodobností pravé. Chybné datování jeho vzniku do 14.století bylo způsobeno vlivem požáru, kterému bylo ve středověku vystaveno. Lze z něj vyčíst nejen to, jaké zranění Ježíš utrpěl, ale třeba i výšku jeho postavy a krevní skupinu.

Zázraky jsou často vnímány jako jevy nadpřirozené, které nepodléhají přírodním zákonům. Já osobně se naopak domnívám, že nic ve světě se nemůže udat, aniž by to bylo v rozporu s poznatelnými zákony přírody.

První potřebný krok k pochopení „zázračných událostí“ již provedla kvantová fyzika a teorie relativity. Odhalila, že hmota se neskládá z ostře ohraničených tuhých částic, ale že její podstatou je energie, vibrace a myšlenka. Zároveň zjistila, že pojmy jako je prostor a čas není možné oddělit od probíhajících dějů jako na nich nezávislé entity.

Druhým potřebným krokem je opuštění vědeckého dogmatu, které redukuje realitu světa na její hmotnou část. Velmi mnoho indicií, když ne důkazů ukazuje, že stejně reálný jako svět hmoty je i jeho zrcadlový protipól: duchovní svět, stejně jako svět hmoty oživený vitální silou.

Když tato fakta přijmeme, nebude problém vysvětlit libovolný jev označovaný jako zázrak jako projev vzájemných průniku světa ducha, vitálních sil a hmoty, včetně rozhmotnění Ježíšova těla při vzkříšení a jeho zhmotnění ve chvíli, kdy se po své smrti zjevil ve hmotné podobě svým učedníkům. Vše: hmota i duch je jen myšlenkou v různých podobách vycházející z prvotní nejvyšší základní myšlenky Boha- Podstaty.

Zázraky či spíše neobvyklé jevy se nestávají jen tak náhodně. V životě mají svůj význam a účel. Uvedl bych tři příklady:

První význam spočívá v posílení víry věřících a jejich naděje v těžkých životních situacích. Příkladem je Ježíšovo vzkříšení, díky kterému Ježíšovi učedníci dostali velkou vnitřní posilu pro svojí další činnost v šíření Ježíšova učení. Bez něj by se možná již nevzpamatovali z šoku, který prožili během smrti svého učitele a tak by možná dnes nikdo nevěděl, že kdysi žil nějaký Ježíš.

Druhý význam spočívá v záchraně jednotlivců či skupin lidí v různých krizích, obtížných a beznadějných situacích. Historickým příkladem je exodus Mojžíšem vedených židů propuštěných egyptským faraonem v okamžiku, kdy se faraon rozhodl proti nim poslat vojsko. Kdyby se nerozevřelo Rudé moře a židé tak nemohli přejít na druhý břeh, pravděpodobně by byli zmasakrování a nemohli tak splnit poslání vyvoleného národa, které měli. Památkou na tuto událost jsou dodnes zbytky egyptských vozů a kostry vojáků a koní nalezené na dně Rudého moře.

Třetí význam spočívá v poučení lidí, že realita a svět funguje poněkud jinak, než znají ze školních lavic. Příkladem takovýchto mimořádných úkazů je to, co provedl poslední ze zrozených přinašečů Josef Zezulka před skupinou několika vědců. Mezi rukama zhmotnil zlatou zářící kouli. Nebo během chvíle změnil svou podobu do podoby několika různých lidí.

Svět zázraků a pozoruhodných jevů je někdy ohromující. To však může být zavádějící. Velikost žádného člověka, bychom neměli posuzovat jen podle toho, jakých mimořádných výkonů je schopen. Mezi divotvůrci je i mnoho duchovně relativně nízkých a dokonce i negativních lidí, kteří pouze mají některé mimořádné schopnosti.

To co odlišuje přinašeče, jakými byli Mojžíš, Ježíš či Zezulka od ostatních lidí je především dar ducha. Přinašeči po svém probuzení v 33 letech znají duchovní pravdu, aniž by jí museli studovat z knih. Všichni ostatní jsou odkázání na studium a na výše zmíněné přinašeče, ke kterým mají možnost se vnitřně vyladit a  tak z nich čerpat duchovní poznání. Z Ježíšova učení již známé pouhé fragmenty. Od posledního přinašeče však dosud máme komplexní celistvou nauku, která podle mého názoru může pomoci každému, kdo zatouží poznat jak svět a příroda funguje a jak smysluplně orientovat svůj život.