Je to jen výjimečně, kdy chválím vrcholové české politiky. Dnes to však udělám. Chtěl bych pochválit premiéra Sobotku za jeho postoj na summitu EU a za jeho vystoupení v OVM v ČT věnovaném ukrajinské krizi. A to i přesto, že jeho postoj může být motivován i náladami většiny voličů sociální demokracie, kteří nesouhlasí s protiruským kursem Západu.
Premiér Sobotka našel odvahu říci jasně, co sice všichni politici vědí, ale neodváží se to říci veřejně. „ Protiruské sankce zavedené před měsícem nejen, že situaci na Ukrajině nezlepšily, ale naopak dále krizi eskalovaly…Zavedení dalších sankcí situaci nejen nezlepší, ale jen dále zhorší a prohloubí krizi na Ukrajině“. Sobotka spolu s Ficem si zároveň vyhradili právo sankce odmítnout, pokud ohrozí hospodářské zájmy České a Slovenské republiky.
Nejcennější na výroku premiéra vidím to, že jej vyslovil i když věděl jaké tím vyvolá reakce v ČR, kde hlavní mainstreamova média již několik měsíců vedou jednostrannou protiruskou kampaň podněcující v lidech nízké pudy a rusofobní nenávist. V zemi kde veřejnoprávní televize dává v diskuzích prostor téměř výhradně protiruským komentátorům a na objektivitu zpravodajství zvysoka kašle.
Výrok Sobotky tak vyvolaly pochopitelné reakce. Proruský agent, Mnichovan, zbabělec. Pro budoucnost by bylo dobré si pamatovat kdo tato slova vyslovil. Až vlivem odvetných ruských sankcí začne růst nezaměstnanost a stoupat ceny vybraných produktů bude jasně viditelné, kdo jsou ti, kteří za to budou odpovědni.
Ty kteří podporují stupňování protiruských sankcí bych rozdělil na dvě skupiny.
První skupinu tvoří politici, kteří představuji to co se nazývá termínem pátá kolona. Kalousek, Schwarzenberg, Bělobrádek představují v současné české politice tento proud. Tito lidé programově nekopou za občany ČR, ale za cizí velmoc. Zájem neokonzervativce v USA je jím daleko bližší než zájem českého člověka ohroženého ztrátou zaměstnáni. V normální společnosti by již dávno byli odsouzeni za vlastizradu, či by alespoň čelili za své postoje všeobecnému opovržení, jako kolaboranti s nacistickým Německem či Brežněvovým Sovětským Svazem.
Druhou skupinu tvoří ti, kteří z podpory USA nic nemají. Jsou to lidi kteří trpí jistým druhem duševní poruchy, která se nazývá fóbie. U těchto lidí nabývá podoby rusofobie=chorobného strachu z Ruska spojeného s nenávisti k Rusku a jejímu prezidentovi. Rusofobie vznikla zčásti díky některým negativní historickým zkušenostem Čechů s touto zemí. A pak také jako důsledek mediální protiruské propagandy, které tito lidé podlehli. Vlastní názor nemají. Pouze přebrali názory hlavních médií, které nekriticky přejímají a papouškují.
Místo zavádění dalších sankcí by politici EU měli přemýšlet, jak konflikt řešit. Měli by přimět Porochenka ať zasedne ke společnému stolu s proruskými ozbrojenci a hledat řešení. To by mohlo mít dvě varianty. První by bylo rozdělení Ukrajiny na dva státy. Východ by se zapojil do Euroasijského svazu. Západ Ukrajiny by perspektivně směřoval k EU. Druhá varianta by směřovala k vytvoření volné federace. Z východu Ukrajiny by se stáhla ukrajinská armáda. Místo ní by bezpečnost střežily mezinárodní síly pod záštitou OSN, které by hlídali i rusko-ukrajinskou hranici. Samotná Ukrajina by se pak stala neutrální zemí.
Jsem přesvědčen, že Putin by byl ochoten akceptovat obě varianty. Obávám se však, že na tomto mírovém scénáři nemají ti co sponzorovali převrat na Majdanu zájem. Je očividné, že jím jde o další roznícení konfliktu, o oslabení Ruska a Evropy.
Domnívám se, že je naší morální povinností, abychom se proti této jejich nebezbečné politice, která během minulých dvou desetiletí udělala z mezinárodního práva cár papíru a uvedla země jako je Afganistán, Irák, Libye a nyní i Ukrajina do totálního chaosu svými postoji postavili. V opačném případě nám hrozí, že dojde k něčemu, proti čemuž bude současný boj na Ukrajině pouhou selankou.
Putin není světec. Není to, ale ani nepřítel. V tomto konfliktu je to on který se brání geopolitické agresi proti jeho zemi, která začala podporou Majdanu 5 miliardami dolarů z amerického rozpočtu. Na to by jsme neměli zapomínat než začneme hovořit o Ruské agresi. V okamžiku když Váš protihráč přestane hrát podle pravidel, tak ani Vy nemůžete pravidla dodržovat, pokud nechcete být rozdrceni. Putin jednal na Krymu proti pravidlům a hraje tak i na východní Ukrajině. Nehrál by tak však, kdyby v minulosti mnohokrát neporušily pravidla hry USA a NATO v Jugoslávii, Iráku, Libyi a kdyby se nepokoušely svrhnout skrze podporu demonstrantů v Kyjevě zákonnou vládu Janukovyče.
