Přesně před 75 lety v Evropě končila válka. Německo pod vedením Hitlera a zrůdné nacistické ideologie se během ní dopustilo obrovských válečných zvěrstev vedoucích k smrti miliónů nevinných obětí.
Dnes jsme již s tímto faktem srovnání. Již jen velmi málo lidí cítí k Němcům za toto nenávist, nebo spojuje dnešní Německo s nacistickou budoucností. A to je moc dobře. Schopnost odpouštět patří k znakům ušlechtilosti kultury.
I Rusko toho má v nedávné historii mnoho na svědomí. Přesto jemu jeho křivdy a viny nejsou odpuštěny a jsou mu stále připomínány. Vzpomeňme jen na rozdílný přístup k připomínce dvou výročí okupací v našich dějinách: 15.březen a 21.srpen. Jen jeden z těchto dat byl nedávno schválen jako památný den. Přitom ten březnový termín to není.
Dnes má stále více zastánců názor, že za vypuknutí druhé světové války nesou stejnou vinu Německo a Sovětský svaz, díky paktu Molotov-Ribbentrop. Tento názor je i oficiálním názorem Polska. Slabost a manipulativnost tohoto pojetí historie je v tom, že ignoruje vše to, co uzavření paktu předcházelo. Tedy především Mnichov a naprostá neochota Francie a Anglie jednat s Ruskem o společné obraně proti Hitlerovu Německu a jejich snění o tom, že oba totalitní režimy se vzájemnou válkou oslabí bez přičinění Západu. Být Polákem, sám bych také raději mlčel. Churchill označil ve svých pamětech počínání Polska v době Mnichova Těšínska hyenismem. Ve chvíli, kdy Hitler přemýšlel o Polsku jako dalším soustu, Polsko obsadilo Těšínsko.
Pražský primátor má jistě pravdu, že Praha se osvobodila sama. Drtivá většina německých vojáků opustila město den před vstupem Rudé armády a zůstalo zde jen pár fanatických esesáků. Nicméně vše by bylo jinak, kdyby se sovětská armáda neblížila Praze. Na osvobození Prahy je jistě podílel i Vlasov a jeho armáda. Nesmíme však zapomínat že on a jeho vojáci ještě před tím zradili svojí zemi a bojovali po boku Třetí říše, která měla v programu Slovany buď vyhubit, nebo z nich udělat otroky. Pomoc při pražském povstání tak můžeme vnímat i jako pokus Vlasovců zlepšit si svou reputaci v okamžiku, kdy dny Třetí říše již byly sečteny.
Maršál Koněv, který velel pražské operaci pravděpodobně nepatřil k nejlepším stratégům Rudé armády. Jeho podřízené jednotky mívaly v bojích větší ztráty než u jiných velitelů a prý měl i řadu jiných problematických vlastností. Jeho socha v Praze jistě nebyla skvostem pražské architektury, nicméně se stala podobně jako řada obdobných soch symbolem boje a vítězství nad nacismem.
Pan starosta Kolář by jistě svým rozhodnutím odstranit sochu neudělal nic špatného, kdyby zde nebylo jiné vnímání této věci v Rusku. Je dobře známo, jak stále je v Rusku i mezi obyčejnými lidmi citlivě vnímána “Velká vlastenecká válka” a její symboly. Rozhodnutí starosty tak bylo při nejmenším necitlivé, pokud nechceme hovořit o jeho kroku jako o cílené provokaci.
Vláda a ministr zahraničí v této věci měli jen omezené možnosti. Přesto si myslím, že mohli veřejně říci, že chápou, jak je věc citlivá pro vnímání ruského občana, a tak se vůči těmto poněkud exhibicionistickým aktivitám vymezit. Politika pražských komunálních politiků bohužel považuji za velmi neblahou pro zájmy ČR. Jejich zbytečná vyjádření k Rusku a Číně zhorší nejen naše vztahy s těmito zeměmi, ale mohou mít i nežádoucí ekonomické důsledky. V době ekonomické krize půjde o to mít na všech světových trzích, pokud možno, co nejlepší možnosti.
Stalo se v poslední době již mantrou obviňovat Rusko šíření dezinformací a nepodložených zpráv. A přitom stejní lidé jsou ochotni šířit naprosto nepodloženou zprávu o tom, že ruský zpravodajec přicestoval do Prahy s lahvičkou ricinu, jedu, kterým měl zabít pražské komunální politiky. I bývalý generál Šedivý, kterého jistě nemusíme podezírat ze zvláštních sympatií k Rusku toto obvinění označil jako hloupost a nesmysl. Rusko není svatoušek. Ale aby tak primitivním způsobem vraždilo své oponenty z řad pražských komunálních politiků opravdu může věřit je chorobně uvažující rusofob.
