Mnozí křesťané považují Bibli za boží slovo. Věří v její neomylnost a odůvodňují ji božskou prozřetelností. Bůh by přeci nedopustil, aby se do ní dostala nepravda či lež. Zapomínají však na svobodnou vůli člověka. Bůh nemůže zabránit průniku nepravdy či lží do jakýchkoliv duchovních textů, pokud lidská vůle není směřována k dobru.
Ježíš své myšlenky nezapisoval. To dělali až jeho posluchači, často desítky let po jeho odchodu. Přitom Ježíšova slova zapisovali podle toho, jak jím porozuměli. Brzy nato vznikaly i zápisky lidí, kteří již Ježíše neznali a o jeho učení slyšeli jen z doslechu. Důsledkem bylo, že se doslova vyrojily desítky textů a evangelií o kterých již nikdo nedokázal říci do jaké míry jsou autentická či smyšlená.
Postupně začaly vznikat různé kánony více či méně se od sebe lišící podle názorů toho či onoho křesťanského otce. K vytvoření definitivního kánonu Nového zákona však došlo až na konci 4.století . Klíčovou roli přitom sehráli dva muži: svatý Jeroným a papež Damasus.
Svatý Jeroným
Jeroným se narodil roku 347 v Istrii křesťanským rodičům. V mládí kombinoval studium filozofie, rétoriky a gramatiky s duchovní askezi. Byl známý svým vegetariánstvím a láskou ke zvířatům. Při pobytu na poušti vyňal bolestivý trn lvu, který mu zůstal věrný a stal se i jeho přítelem. O jeho lásce ke zvířatům svědčí i následující dopis Juveniánovi:
„Do potopy bylo pojídání masa neznámým zvykem, ale od potopy si lidé začali plnit ústa vlákny a páchnoucími šťávami zvířecího masa. Ježíš Kristus, který se zjevil, když se čas naplnil opět spojil konec s počátkem, takže nám není dovoleno pojídat maso zvířat.“
Přesto to nakonec byl paradoxně Jeroným, který přispěl k tomu, že zmínky o Ježíšově vegetariánství se nestaly součástí Nového Zákona. Nyní si řekněme něco o papeži Damasovi, který Jeronýma pověřil vytvořením biblického kánonu v době, kdy se Jeroným stal papežovým sekretářem.
Papež Damasus I
Damasus se narodil roku 304 na území Španělska. Když mu bylo devět let, tak císař Konstantin legalizoval křesťanství, které se stalo o pár let státním náboženstvím Říma. Císař se přitom považoval za hlavu církve, kterou hodlal použít jako páku své moci, stejně jako bohatá římská aristokracie. Biskupové a hodnostáři církve byli voleni. Přitom volby často provázela nejen korupce a pomluvy běžné v dnešní politice, ale i násilné střety.
Po smrti papeže Liberia spolu soupeřili dva uchazeči o moc nad církví. Příslušníci vyšších vrstev římské společnosti zvolili papežem Damasa, současně na jiném místě někteří duchovní a laici zvolili Ursina. Na počátku října roku 366 se rozpoutaly mezi příznivci obou těchto papežů ostré spory, které přerostly do pouličních bitev. Damas požádal spřáteleného městského prefekta o použití vojenské síly, přičemž vše vyvrcholilo krveprolitím v Siciniově bazilice při němž údajně zahynulo 137 stoupenců Ursina . Ursinus byl poslán do vyhnanství v Galii.
Církevní historici svatý Jeroným a Flavius Rufinus se postavili na stranu Damasovu. Na synodu v roce 378 byl Ursinus odsouzen. Damasus byl ospravedlněn a jako papež potvrzen. Ursinus se ještě pokusil u římského prefekta obvinit Damasa z vraždy. Na přímluvu vlivných římských občanů však císař obvinění zrušil a všichni žalobci byli na nejbližším synodu exkomunikováni.
Doba vlády Damasuse se zapsala do dějin dvěma rozhodnutími. V tom prvním papež přiměl císaře Theodosia vyhlásit dekret, podle kterého všichni poddaní v říši museli přijmout katolickou víru. V tom druhém rozhodnutí církevní synod na základě návrhu svatého Jeronýma, vytvořil definitivní biblický kánon.
Jeroným a biblický kánon
Když papež uložil Jeronýmovi tento úkol, Jeroným propadl zoufalství. Napsal papeži:
„I moji nactiutrhači musejí potvrdit, že v odchylkách nelze rozeznat pravdu. Kdybychom se měli spoléhat pouze na latinské texty, pak prosím řekněte: Na který? Existuje téměř tolik podob textů, kolik je opisů“
Rozdílnost textů nebyl jediný problém s jakým se potýkal. Tím druhým byly politické tlaky. Ty se snažily o to, aby do kánonu nepronikly základní esenciální pravdy. Nevyhovovaly především ty části Kristova učení, které šly proti světským zálibám římské aristokracie a nebyly žádoucí ani jakékoliv další znalosti, které by obyčejným lidem umožnily větší svobodu a snižovaly vliv a moc církve. Patřilo k ním učení o karmě a reinkarnaci, Ježíšova kritika tehdy rozšířeného otroctví, či zmínky o Ježíšově vegetariánství. Řada dosud používaných evangelii totiž takové zmínky obsahovala. Např. v židokřesťanském prostředí hojně používaném evangeliu ebionitů, podle kterého Jan Křtitel nejedl kobylky, ale med divokých včel. Dále pak Ježíš odsuzoval zvířecí oběti a odmítl jíst velikonočního beránka.
O tlaku, kterým byl Jeroným vystaven mnoho napovídá výnos, který byl přijat již roku 314 na církevním synodu v Ancyře: „Bylo rozhodnuto, že ti, kdož v duchovenstvu byli kněží a jáhny a odříkají se masa, jej měli požívat a tak ze své vůle zvitězit sami nad sebou (t. j. nad svým odporem vůči pojidání masa); když však dávali najevo, že nebudou jist ani maso smichané se zeleninou, a tudiž nebyli poslušní tohoto pravidla, budou odstranění z úřadu.“
Jeroným tlaku neodolal. Nakonec udělal to, co od něj mocní očekávali. Příslušné texty z kánonu vypustil a řadu míst pozměnil. Přiznal, že Bibli změnil celkem na 3500 místech.
Přesto klid nenašel. Po smrti papeže Damase díky své kritice kléru, či zasazování se o vegetariánství musel stejně z Říma uprchnout. Až do své smrti v roce 420 žil v Betlémě, kde založil několik klášterů.
Když se tak zamýšlím nad osudem a povahou Jeronýma nemohu si nevzpomenout na dvě významné postavy českých dějin: svatého Vojtěcha a Václava Havla. Lze u nich najít podobné motivy jednání. Zájem o spiritualitu a vzdělanost. Směs odvahy a strachu. Vnímání tíhy úřadu. Obhajoba pravdy i podlehnutí mocným.
Vzpomeňme jen, jak Václav Havel statečně vzdoroval komunismu, žádal v roce 1990 rozpuštění obou mocenských bloků, aby nakonec svojí morální autoritou podpořil všechny nemorální kroky NATO a USA v Jugoslávii a Iráku, čímž si získal v Srbsku přezdívku krvavý humanista.
Epilog
Bylo to na konci války, v roce 1945 kdy po mnoha staletích byla objevena v Egyptě v Nag Hammádíapokryfní evangelia které chtěli mocní tohoto světa vymazat z vědomí lidí. A bylo to jen o dva roky později kdy u Mrtvého moře v Kumránu byly nalezeny svitky, které shromažďovali Esejci.
Informace, které měly být zatajeny se po téměř 2000 letech opět dostali na světlo světa.
Byla tady však ještě jedna důležitá událost, která se stala a souvisela s výš uvedenými. V městě Praze prožil život další z přinašečů, kteří lidem přinesl duchovní učení, které je k dispozici každému.
Literatura: Je bible zfalšovaná?
