Jedním z politických trendů v zemích na Západ od nás je posilování popularity a volebních zisků nejrůznějších ekologických hnutí a stran.
Jedná se o trend pochopitelný. Lidé si stále více začínají uvědomovat, že to co určí naší budoucnost, nebude politika vlád, centrálních bank a lidské chtění, ale klimatická změna a matka příroda. I přesto, že to mnozí popírají, již je klimatická katastrofa naší každodenní realitou. To díky ní možná již za 20 let na našem území nespatříme smrkové lesy. Nenechme se mýlit. Kůrovec by neslavil takový úspěch, nebýt vysokých teplot a sucha, jež oslabily přirozenou obranyschopnost lesa proti tomuto a jiným škůdcům.
Za této situace dát hlas ekologickým stranám se jeví jako krok moudrý a logický. Bohužel se však obávám, že by vítězství těchto stran v celé Evropě přírodě ve skutečnosti příliš nepomohlo a řadu společenských problémů ještě zesílilo.
Za prvé jsou zde přirozené klimatické cykly, které člověk až tak přímo neovlivní. Prudké změny klimatu zaznamenané v polárních ledovcích s periodou cca 12000 let jistě nebyly způsobeny pralidmi zakládajícími ohně. Za druhé ani ekologové nemají sílu a moc změnit základní pravidla fungování společnosti založené na určitých paradigmatech a moci nadnárodního byznysu.
„Ekologická politika“ tak nutně vede k zvyšování daní a cen, které nejvíce dopadají na nejchudší vrstvy společnosti. Důsledkem je společenský neklid, který jsme naposledy viděli ve Francii, kde spouštěčem protestů proti prezidentu Macronovi bylo zavedení nové ekologické daně na benzín. K „ekologické politice“ patří i „ekologický byznys“, kdy ekologická hesla jen maskují touhu po ekonomickém zisku a nakonec škodí i samotné přírodě. Pěstování Řepky olejky, jako suroviny pro biopaliva je toho příkladem. Ekologické škody tohoto kroku se po čase ukázaly většími než přínosy.
Jak tedy přírodě pomoci, abychom zamezili nejtěžšímu průběhu ekologické katastrofy? Myslím si, že bez jedné věci to nepůjde. Tou věcí je dobrovolné snížení počtu lidí na zemi. Je nás již skoro 8 miliard a to je již zhruba čtyřnásobek počtu lidí, které je Země ještě schopná unést. Když napíši, že všude na světě by lidé měli mít dobrovolně cca jedno dítě, pak jistě každý řekne, že docílit tohoto stavu je naprosto nereálné. Ano jistě, ale pak musíme počítat s nedobrovolnou cestou snížení lidské populace a věřme tomu, že příroda má v záloze řadu mechanismů, jak toho dosáhnout.
Druhým důležitým krokem by bylo zavedení skutečně ekologických technologií hlavně v oblasti energetiky. Je to již přes 100 let, co vědec Nikola Tesla objevil způsob, jak získávat energii způsobem, který by byl levný a nezatěžoval životní prostředí. Po něm následovali další objevitelé, z nichž někteří získali na svá zařízení i patenty. Je tu však mocná ropná a energetická lobby napojená na politický systém, která z pochopitelných důvodů nedovolí, aby tyto vynálezy byly uvedeny do praxe. Je smutným faktem, že jí v tom pomáhá vlivná část vědecké obce, která z nepochopení základních principů fungování přírody, mylně nazývá tato zařízení termínem perpetuum mobile.
Třetím přirozeným krokem je přechod ke skromnější, více duchovní a méně konzumně a materiálně orientované společnosti. Ne však v radikální podobě, kdy se vzdáme veškeré spotřeby, aut či letecké dopravy, jak navrhují někteří radikální ekologové. Tak jako mají svůj životní prostor zvířata, máme ho i my lidé a tak návrat k životu v jeskyních a na stromech opravdu není dobrým řešením.
