Rok 2023 se blíží ke svému konci a jsou tu opět vánoce. Svátky, které si křesťanský svět spojuje s oslavou narození Ježíše Krista v židovském městě Betlémě.
Ač vánoce slaví drtivá většina společnosti, názory na osobnost a význam náboženského kazatele Ježíše z Nazaretu se liší.
Někteří zpochybňuji jeho historickou existenci. Někteří jej nazývají sociálním reformátorem, či dokonce prvním komunistou. Někteří v něm vidí nadpozemskou bytost, která na sebe vzala hříchy světa a všem kdo v něho uvěří pak dala věčnou spásu
Čtenáři mého blogu vědí, že již řadu roků jsem členem náboženské společnosti Společenství Josefa Zezulky, založené Tomášem Pfeifferem, žákem a pověřeným pokračovatelem filozofa a léčitele Josefa Zezulky. Je tak logické, že i můj pohled na Ježíšovu osobnost a dílo bude vycházet především ze Zezulkovy filozofie, která spojuje v jeden celek vědecké poznání (rozum) s vírou (intuitivní poznání světa).
Ježíš byl jedním z přinašečů rodících se na Zemi přibližně jednou za 2000 let. Vysoká duchovní bytost, která již není člověkem, ale vrací se zpět, z naší daleké vývojové budoucnosti, aby nám pomohla v našem vývoji, aby se stala majákem, který nám ukazuje kam a jak máme jít, aby jsme na svých cestách zbytečně nebloudili.
Z tohoto důvodu nemůže udělat to, co by od něj někteří spoluobčané rádi očekávali. Tedy vzít naše hříchy na sebe a tím nám dát věčnou spásu. To, co nazýváme trest za hříchy není zlem a ve své podstatě to není ani trestem. Je to ve skutečnosti projev boží lásky, bez které by jsme se nemohli vyvíjet a stát se lepšími a dokonalejšími lidmi. Pouze přemýšlení a následnou meditací, či silným prožitkem při nepříjemných karmických životních událostech, kdy na sobě zažíváme to, co jsme způsobovali díky nedostatku empatie jiným živým bytostem, se můžeme skutečně změnit nejen na povrchu, ale v hloubi naší bytosti.
Ježíš byl po tělesné stránce stejný člověk jako my. Kdyby byl naklonován, nijak by se od nás nelišil. To v čem se odlišoval byl jeho duch. My lidé vnímáme sebe a okolní svět odděleně. Zde jsem já a tam je všechno ostatní. Ježíš se vnímal jako vše: každý člověk, každý živočich, každá rostlina. Utrpení každého člověka, každého živého tvora vnímal jako utrpení své.
Proto nemohl dělat to, co si o něm mnozí jeho uctívači myslí, že dělal. Tedy vzít kudlu a jít podřezat rybu či jiné zvíře. Že se to píše v Bibli, že Ježíš byl rybářem? No přečtěte si i jiné dobové texty, třeba apokryfní evangelia Esejských a uvidíte poněkud odlišný obraz Ježíše, který ve svých kázáních ostře odsuzuje tehdy hojně praktikované zvířecí oběti a prohlašuje, že je ten kdo se zřekne pojídání masa se může stát jeho učedníkem.
Ježíš se zrodil do židovského národa jako prorokovaný mesiáš. Ač byl jeho příchod všeobecně očekáván, přijalo ho v podstatě jen pár lidí, kteří s ním trávili večer před popravou v Getsemanské zahradě. Většina tehdejší společnosti podlehla manipulaci kněží, kteří Ježíše označili za neznaboha a podvodníka. Až staletí poté se Ježíš stal všeobecně přijímanou duchovní autoritou tehdejšího světa. Bohužel v této době již nebylo Ježíšovo učení známo v původní nezkreslené podobě.
V dnešní době mnozí očekávají jeho další příchod a spekulují, kdy, kde a za jakých okolností se tak stane. My členové Společenství Josefa Zezulky se domníváme, že tímto prorokovaným přinašečem byl Josef Zezulka z Prahy. Kolem roku 1970 se jej vydal hledat jeden výborný indický jasnovidec do Prahy. Když se dostal do Prahy, svou schopnost ztratil. Nemohl jej nalézt, neboť tím by jej zabil. To, že žil v utajení způsobilo, že na rozdíl od Ježíše nebyl lidmi zabit a tak měl podstatně více času vykonat svou práci.
