"I kdyby se měli státního majetku zmocnit samotní zloději, bude to lépe, než kdyby zůstal pod správou státu."
Takovýto názor zazníval nejen v devadesátých letech minulého století z úst Klausových ekonomů, ale stále ještě rezonuje v části dnešní společnosti, vnímající všechno státní jako sprosté slovo.
Vychází z představy, že vše to, co nevlastní soukromé osoby je vždy spravováno špatně a neefektivně. Že my všichni lidé jsme lajdáci, kteří si dokáží vážit jen toho, co považujeme za svůj vlastní majetek. A tedy i zloděj, který majetek státu rozkrade, nakonec povede svou firmu a tím i stát k blahobytu a prosperitě.
Domnívám se, že to je pouhý mýtus. Nemyslím si, že by schopní manažeři státního podniku ještě k tomu hmotně zainteresování na jeho prosperitě výši svého platu, měli vést firmu hůře než management jmenovaný soukromými vlastníky. Na druhé straně je naivní představa, že firma v soukromých rukou bude vždy řízená efektivně, k prospěchu zaměstnanců a celé společnosti. Zkušenosti z privatizace to jen potvrzují. Řada firem byla zahraničním kapitálem skoupena jen proto, aby byla zlikvidována nežádoucí konkurence. Připomeňme si smutný osud českého sklářského průmyslu krátce po kuponové privatizaci.
Jak říká klasik: Vše je v lidech. Socialistická společnost dojela na to, že i když hlásala kolektivismus, tak lidé zůstali individualisty. Nevnímali společenské vlastnictví jako své, ale jako cizí. A tak socialismus nemohl konkurovat dravému individualistickému kapitalismu, který byl přece jen ekonomicky efektivnější.
Nicméně ani on není žádnou velkou výhrou. Vidíme to při současném střetu západní a čínské ekonomiky, ve kterém má ta čínská jednoznačně navrch. Rozhodně nejsem fanda Číny, nicméně na jejím příkladu je vidět na Západě podceňovaný vliv kolektivistického přístupu v ekonomice. Čínská společnost je tradičně společností kolektivistickou. To platí i pro oblast podnikání. Číňan ať již se jedná o firmu státní či soukromou, ji vnímá daleko více jako svou. Z toho vyplývá i větší pracovitost než je zvykem na Západě.
Číně brzy ekonomicky stačit nebudeme a ani by to nebylo žádoucí vzhledem k čínským pracovním standardům. Přesto, bychom měli přehodnotit náš přístup k státnímu a soukromému vlastnictví. Kdybychom si jako národ více vážili toho, co tu máme, mohli jsme se vyhnout zločinné privatizaci a vlastními silami pozvednout úroveň hospodářství i kdyby zůstalo pod kontrolou státu. Ostatně strategická odvětví hospodářství a velké banky by podle mého názoru měly zůstat ve vlastnictví státu trvale.
