Za zřícením německého letadla stojí mladý německý pilot trpící depresemi, který se uzamkl v kabině a poslal letecký stroj k zemi. Takové jsou poslední výsledky vyšetřování letecké nehody nad francouzskými Alpami.
Během nehody zahynulo okolo 150 cestujících a členů posádky. Nebyla první a pravděpodobně ani poslední leteckou havárii v historii létání. Sebelepší bezpečnostní předpisy ani technické kontroly opakování obdobných katastrof nikdy se 100% jistotou nezabrání.
V této souvislosti se můžeme na tyto havárie dívat různým způsobem a klást si otázky.
Jednou z otázek je. Spojuje něco oběti havárie a jejich blízké pozůstalé?
Já osobně se domnívám, že ano. Jsem přesvědčen, že se ve svých minulých životech dopustili něčeho, co vytvořilo příčiny, že zrovna oni se stali nyní oběti této tragické letecké události.
Zamysleme se třeba, jak asi může vypadat příští život pilota-sebevraha za předpokladu, že svůj čin provedl vědomě a ne v pomatení smyslů. Bude muset sám na sobě prožít důsledky svých činů, aby pochopil co udělal. Aby si uvědomil cenu života. Třeba bude rodičem dětí, které zahynou při nějakém příštím leteckém neštěstí. Bude prožívat žal a bolest člověka, který přišel o své nejbližší. Ne proto, že zaslouží trest, ale proto aby se v něm vytvořila vlastnost-soucítění s lidmi, kterou zřejmě postrádal, pokud byl schopen něco takového udělat.
Velká část čtenářů mou úvahu jistě odmítne. V minulé a budoucí životy nevěří, stejně jako nevěří na to, že činy které provedeme se na nás v budoucnosti vrátí. Na svůj názor mají jistě právo. Jen bohužel takový názor vede k mnohým tragédiím včetně zbytečných sebevražd.
Kdyby lidé přijali za svou nauku o karmě a reinkarnaci, pak by si mnohé své nemoudré činy rozmysleli. Mnozí potenciální sebevrazi by se nakonec nezabili, kdyby věděli, že před problémem který mají svému problému neuniknou. Budou jej muset řešit stále znovu a znovu v příštích životech dokud jej uspokojivě nevyřeší.
