Kosmický výzkum a fenomén UFO

V tomto v pořadí třetím článku věnovaném problematice kontaktu z mimozemským životem bych se chtěl věnovat kosmickému výzkumu. Již od roku 1961, kdy člověk poprvé opustil Zemi je pozorování UFO nedílnou součástí zážitků nejednoho kosmonauta z cesty do vesmíru. 

tvář na Marsu

Technologie UFO

Než se dostanu k tématu článku, možná by neškodilo alespoň stručně se věnovat tématu technolologie a pohonu UFO. Naše kosmické technologie jsou založeny na spalování paliv. Ty mimozemské vycházejí ze zcela jiných principů. Je velice málo známé, že popisy létajících objektů, které létaly nejen kolem Země, ale i do vesmíru se uchovaly i ve staroindické literatuře. Nazývali se vimany. Konstrukcí létajících talířů se zabývali i nacističtí vědci. Na internetu je řada popisu prototypů takovýchto objektů.

Popisy technologií UFO nacházíme u tzv. kontaktérů a pak těch kteří se na tajných vojenských základnách údajně setkali s mimozemskými plavidly, měli je možnost prozkoumat či dokonce s nimi i zkušebně letět ( v blízkosti základny Area 51 byly často popisovány pohyby létajících talířů ). Svědectví hovoří o obtížně pochopitelném principu fungováni stroje. Talíř je vyroben z jednoho kusu materiálu bez jakýchkoliv dílů, jako jsou různé šrouby, nýty, motory, převody atd. Pouze na řídícím panelu je plocha na přiložení rukou. Stroj je řízen pomocí myšlenek. S pilotem vytvoří jakousi podobu organické jednoty.

Některé informace hovoří o antigravitačních pohonech, využití prvku s atomovým číslem115 a schopnosti pomocí manipulace se silovými poli v okolí lodi ovlivňovat vlastnosti a strukturu časoprostoru a tím uskutečňovat přesun do různých míst vesmíru. Jsou známy zkušenosti, kdy vnitřní prostor lodi je mnohonásobně větší než se jeví velikost lodi z pohledu vnějšího pozorovatele

Každopádně pohyby UFO se vyznačují několika základními fakty. Jejich let je tichý. Mají vynikající manévrovací schopnosti. V okamžiku jsou schopni zastavit, změnit směr a zmizet. V jejich okolí dochází často k poruchám elektrických přístrojů. Rádi se zdržují v určitých koridorech, hlavně pak v oblastech kde jsou zásoby zemské energie a kde už pravěké národy stavěly své svatyně.

I kosmické lodi se mezi sebou liší typem, tvarem a pravděpodobně principem pohonu. Vedle létajících disků jsou známy i např. trojúhelníkové lodě či obří mateřské lodě ve tvaru doutníku. Je také pravděpodobné, že k haváriím dochází jen u lodí nižších a méně rozvinutých civilizací.

 UFO na oběžné dráze

K nejčastějším svědectvím o pozorování jevu UFO docházelo při pobytu kosmonautů na oběžné dráze. Dlouho se o pozorováních mlčelo, dnes však již existuje řada svědectví, jak ruských kosmonautů, tak i amerických astronautů, kteří pozorování záhadných objektů z oken kosmických stanic potvrzují. Dokonce podle amerického astronauta Scotta Carpentera, který učinil odhalující přiznání, astronauti nikdy nebyli sami nebo bez toho, aniž by je někdo nepozoroval. Podle Carpentera tu existovalo stálé sledování ze strany UFO.

Tajemný Měsíc

Měsíc je většinou veřejnosti považován za mrtvé a klidné těleso pokryté krátery. Pozorování Měsíce již od 18.stol. ale dosvědčuje, že to není tak úplně pravda.

 Britský astronom William Herschel pozoroval v dubnu 1787 nad tmavou částí Měsíce tři červeně svítící body.  V roce 1953 oznámil vědecký redaktor New York Herald Tribune John J. O´Neill, že pozoroval svým teleskopem na Měsíci v Moři neklidu obrovský světelný most o délce asi20 kilometrů. Jeho pozorování potvrdili i další astronomové. Objekt dostal jméno O´Neillův most. V listopadu 1958  sovětský astrofyzik Nikolaj Kozyrev objevil nad střední oblastí měsíčního kráteru Alphonsus intenzivní červenou záři. Že nejde o optický klam, potvrdily i snímky spektrografu.Neobvyklé jevy bývají pozorovány i v době měsíčních zatmění. Například 11. září 1967 byla v Moři klidu zaregistrována jakási tmavá skvrna pravoúhlého tvaru, která se po dobu 8 – 9 sekund pohybovala směrem od západu na východ. Poblíž terminátoru (linie, která při pohledu ze Země rozděluje měsíční kotouč na dvě poloviny) objekt zmizel a za 13 minut se u kráteru Sabine, ležícího v oblasti pohybující se skvrny, objevil na zlomek sekundy žlutý záblesk, po chvíli další, který trval několik sekund. Kanadská vědkyně Pierrette Jean, která jev pozorovala, původně soudila, že jde o výbuchy plynu – ty by však byly orientovány vertikálně, a to se v tomto případě nestalo.

Záhadná světla na Měsíci byla pozorována také při misích Apollo. Mimo to i let astronautů na Měsíc byl monitorován neznámými objekty, jak dosvědčil astronaut Buzz Aldrin při letu Apollo 11 v roce 1969. Na internetu koluje údajný záznam rozhovoru mezi Neilem Armstrongem a Edwinem Aldrinem krátce po jejich historickém přistání na Měsíci dne 21.července 1969 pořízeném radioamatéry, kteří zaznamenávali komunikaci mezi astronauty a řídící věží.
NASA: Kdo je tam? Kontrola volá Apollo 11.
Apollo 11: Ty věcičky jsou obrovské. Ohromné! Panebože! Tomu byste nevěřily! Říkám vám, že jsou tu jiné kosmické lodi. Seřazené na protějším okraji kráteru! Jsou tady na Měsíci a sledují nás!

Po skončení mise Apollo se objevily konspirační teorie, že Američané Měsíc vůbec nenavštívili a všechny dokumenty byly podvodem. Objevil se, ale i názor, že tato konspirační teorie byla záměrně vypuštěna na veřejnost, aby zakryla skutečné důvody náhlého ukončení slibně se rozvíjejícího  programu Apollo. Tímto důvodem byl nesouhlas mimozemských návštěvníku z naší přítomnosti na Měsíci. 

To, že Měsíc ještě stále nevydal všechna svá tajemství ukazují nedávné nálezy náznaků umělých staveb na jeho povrchu. Dokonce byla vydána i oficiální zpráva ve znění "Vědci NASA a odborníci zúčastnění na výzkumu Marsu a Měsíce ohlásili 21. března 1996 výsledky svých objevů na tiskové konferenci ve washingtonském Národním Tiskovém klubu. Poprvé zde oznámili, že na Měsíci byly objeveny umělé struktury a objekty".

Tajemný Mars

Ještě v polovině minulého století se očekávalo, že planeta Mars může být plná života čemuž nasvědčovaly údajné kanály pozorované kosmickými teleskopy.

První návštěvy kosmických sond však přinesly zklamání. První snímky ukázaly jen pustou krajinou pokrytou načervenalým pískem a krátery.

Sondy Viking, ale brzy ukázaly, že Mars přece jen zajímavý bude. Především se podařilo najít důkazy, že na Marsu kdysi tekly řeky a experimenty s Marsovskou půdou nevyloučili možnost mikrobiálního života na povrchu Marsu. Jeho pravděpodobnost ještě zvýšil nález meteoritu na Antarktidě roku 1996, který prokazatelně pochází z Marsu se stopami zkamenělých bakterií . Ještě zajímavější byly snímky záhadných struktur na povrchu v oblasti zvané Cydonie. Na snímcích byla patrná struktura podobná lidské tváři a také  několik objektů pyramidálního tvaru. Při analýze jejich rozložení byly nalezeny zajímavé matematické vztahy, jasně svědčící o umělém původu celého komplexu.

V 80. letech začal výzkum Marsu drhnout. Z několika sondami bylo za neznámých okolností ztraceno spojení. Možná nejznámějším případem byla sovětská sonda Phobos, která pořídila 25.3.1989 fotografii obřího objektu tvaru doutníku měřícím cca 20Km na délku a1,5 km v průměru v blízkosti povrchu planety a měsíce Phobos. Krátce poté byl kontakt ze sondou navždy ztracen. Jakoby i na povrchu Marsu existovaly základny někoho, kdo si lidskou přítomnost a publicitu příliš nepřeje stejně jako na Měsíci.

V posledních letech se zdá, že cizí obyvatelé Marsu změnili taktiku a naznačují, že mají jistý smysl pro humor. Příkladem může být případ sondy Opportuniti kterou něco nebo někdo pravidelně čistil od špíny a prachu během nočního klidu a tak udržuje sondu ve stále výborné kondici, zatímco její „sestra“ sonda Spirit nacházející se na jiném místě to štěstí neměla. Do kategorie marťanských kuriozit bude patřit i řada neobvyklých útvarů na povrchu z nichž jeden zde publikovaný je velice podobný sedícímu člověku.

O čem svědčí průzkum Marsu? Domnívám se, že jsou zde indicie o existenci dávné civilizace, která zanikla při nějaké formě globálního kataklyzmatu. Řada indicií také ukazuje na stálou přítomnost mimozemských návštěvníků na povrch planety. Jen tak mimochodem. Známá tvář na Marsu za poslední dvě desítky let jeví znaky až podezřelé rychlé eroze pokud se srovnají staré a nové snímky objektu.

Za hranice Sluneční soustavy

V tisku se objevují spekulace o přítomnosti obřích kosmických lodí i v dalších částech Sluneční soustavy v blízkosti Slunce či v blízkosti planety Merkur, která také skrývá řadu záhad na svém povrchu, třebaže donedávna byla považována za nudnou planetu.

Spekuluje se o možnosti dávného života na Venuši a některé indicie naznačují možnost specifické formy organického života v její atmosféře.

Uvažuje se i o možnosti mikrobiálního života na některých měsících Jupitera a Saturna pod ledovou vrstvou, kde by se mohla udržovat tekutá voda.

Zatím v nedávné době opustili Sluneční soustavu americké sondy Pioneer a Voyagger. Na své palubě nesou i vzkaz pro případné mimozemšťany v podobě kovové desky s vyrytými symboly. Je zřejmé, že to nebylo nutné. Mimozemšťané toho již dnes o nás ví mnohem více než je uvedeno na oněch deskách a „kus haraburdí“ letícího ke hvězdám je zajímat již nebude. Přesto je třeba tyto sondy ocenit. Odvedly skvělou práci a významně přispěly k poznání vnějších částí Sluneční soustavy.

Na závěr

Poslední tři články jsem věnoval mimozemskému životu a jeho kontaktu s životem na zemi. Mimozemšťané se od nás mohou lišit, mít jiný vzhled či zvyky. Jedno budou mít, ale s námi vždy společné. Budou se obracet ke stejnému Bohu a jejich životy budou řídit stejné kosmické zákony. 

Slavný německý filozof Imanuel Kant kdysi prohlásil. „Hvězdné nebe nad námi a mravní zákon v nás“. Pohled na noční oblohu mnohého naplní pokorou a posvátností. Naše velké lidské problémy se stávají nicotnými v porovnání s nekonečnosti vesmíru.

První sovětský kosmonaut Gagarin údajně řekl, že Boha ve vesmíru nikdy neviděl. Řada jiných kosmonautů, kteří vesmír navštívili ale o Bohu hovořila. Ne již jako o konkrétní postavě, ale o přítomnosti něčeho vyššího co ve Vesmíru vnímali silněji než na Zemi plné shonu a ruchu. Po návratu z Měsíce američtí astronauté prohlásili „ Odletěli jsme jako technici, vrátili se jako duchovní lidé“. Na závěr by možná neškodilo publikovat několik vět amerického astronauta Jamese Irvina, který měl tu čest navštívit Měsíc. Je svědectvím o tom, že skutečně nikdy nejsme sami a to ani v dálavách vesmíru. Příběh řady velice riskantních cest na Měsíc s dobrým koncem ukazuje, že skutečně nad námi „někdo“ stále bdí a chrání naše kroky na Zemi i ve vesmíru. 

James Irwin, astronaut vypráví své zážitky z cesty na Měsíc

Jsem teď více než pozemšťan, protože jsem chodil po Měsíci. Cesta do vesmíru mne zcela změnila, můj život nyní dostal hlubší smysl. Předtím jsem dával přednost sobeckému způsobu života, žil jsem rychle a na vysoké noze. Avšak let na Měsíc mě naučil pokoře a skromnosti. Začal jsem si vážit života, lidí .. Na Měsíci to není tak pěkné jako na Zemi - nejsou tu stromy, květy, tráva, všude jen samé kamení a prach. Máte zcela zvláštní pocit, když vidíte svoje otisky nohou na jiném světě. Vědci tvrdí, že tam zůstanou miliony let. Pak ale pohlédnete nahoru a užasnete: Uvidíte naši Zemi, je krásná. Namodralá visí nepohnutelně v černém prostoru zahalená do bílých oblaků. Je najednou tak daleko, malinká, zranitelná, křehká jako kulička. Pomyslel jsem si: "Když je Země tak malá, což teprve já? Jsem méně než prach v nekonečném vesmíru." Na Zemi nebyl vidět žádný náznak lidské činnosti, žádná města, stavby, bohatství, moc - nic, za čím se člověk pachtí. Uvědomil jsem si, že naše Země je zvláštním a krásným místem ve vesmíru, že je dílem Božích rukou a že Bůh miluje Zemi a lidi na ní. Můj pohled na život se úplně změnil. Vrátil jsem se z kosmu jako člověk, jehož víra byla prohloubena….. 

Zázračné přistání. Když modul přistál na Měsíci, zůstal značně nakloněn. Přistáli jsme na hraně malého kráteru. Poněkud nás to znepokojilo, ale ukázalo se, že to byla naše záchrana. Řídící středisko v Houstonu nás po přistání upozornilo, že ztrácíme vodu. Zjistili jsme netěsnost v nádrži. Voda unikala do nejnižšího rohu modulu - naštěstí právě tam nebylo žádné elektrické vedení. Kdyby modul dosedl jinak, voda by stékala do jiného kouta, kde byla řada elektrických zařízení. Došlo by ke zkratu, což by vyřadilo přístroje. Naše výprava by ztroskotala. Byl by to náš konec.
 Lidé na celé Zemi se za nás neustále modlili. Miliony lidí se přimlouvali za 3 osamělé muže v kosmu. A Bůh na modlitby odpovídal V mnoha situacích jsme prožívali zázračný Boží zásah. například hned 1. den nám nefungovalo řízení předních kol u lunárního vozidla. Ani v Houstonu nepřišli na to, kde je chyba. Když jsme na 2. den vyjeli, bylo vše v pořádku. Nechápali jsme, jak je to možné. Zřejmě to byla odpověď na modlitby.Bůh může nadpřirozeným způsobem do našich životů zasahovat.I později se ukázala Boží péče o nás. Těsně po našem odletu z Měsíce dopadlo do blízkosti naší vědecké základny těleso o průměru asi 3 metry, které vyhloubilo kráter o velikosti fotbalového hřiště. Nedovedu si představit, co by se stalo, kdybychom tam ještě byli.

Lidé často říkají, že věda a víra si protiřečí. Pro mě však věda znamená odhalování Božích zákonů na Zemi i ve vesmíru. Vědecké bádání jenom potvrzuje, že v kosmu vládne Boží řád a inteligence. Proto vědec potřebuje víru v Boha, aby měl moudrost nejenom při výzkumu, ale i při využití vědeckých poznatků ve prospěch lidstva. Mnozí špičkoví vědci na celém světě jsou věřící. Také většina z nás astronautů na Měsíci byla věřících. 

Zdroje : internet