Z dob počátků kosmonautiky se vypráví příběh. Když první kosmonaut Jurij Gagarin poprvé spatřil Zemi a vesmír z kosmické lodi sdělil řídící věži „Boha nikde nevidím“. Je to jen pár dní, kdy pod jedním z mých článků mi dal jeden z čtenářů v diskuzi otázku „A kde je ten Bůh o kterém píšete?“
Lidé se dělí podle různých kritérií. Jednou z nich je náboženské vyznání. Jsou lidi, které sebe označují za věřící-teisty. Jiní zase sebe označují za nevěřící-ateisty. Zkrátka nevěří v něco, co nikdy neviděli, pro jehož existenci nemají žádný hmatatelný důkaz.
Osobně považuji ono dělení za zavádějící. Je způsobeno nesprávnou a zkreslenou představu o Bohu, který mají ateisté. Představu ve které vidí Boha jako nějakou entitu nacházející se na nějakém konkrétním místě. Entitu, která je oddělena od okolního světa a je jejím pánem řídícím svět podle svých rozmarů.
Ateisté mají pravdu, že žádná taková entita neexistuje. Procestujete-li celý vesmír a budete-li stále volat „Bože, kde jsi?“ odpověď neuslyšíte. Leda, že by se ozval nějaký šprýmař, který se za Boha pouze vydává.
Přesto vnímám existenci Boha jako reality. Abychom jej objevili musíme změnit způsob našeho, dnes převážně rozumového myšlení. Zkusme se třeba podívat na jakýkoliv útvar v přírodě. Jak složitým útvarem je živá buňka, lidský organismus, či biosféra. Všude kde se jen rozhlédneme najdeme dokonale fungující řád jež je odrazem inteligence, která o mnoho řádů převažuje inteligenci člověka. Hovořit o tom, že tento řád je důsledkem náhody je stejné, jako předpokládat, že vyhozené střepy se ve vzduchu náhodně spojí v nádhernou sklenici.
Bůh se nenachází na žádném konkrétním místě. Je všude. Existoval vždy a vždy bude existovat. Je to tedy bezrozměrné a bezčasové Bytí. Je základní prapříčinou všech věcí a jevů. Ne nadarmo jej Aristoteles na základě čistě logické úvahy o hledání prvotní příčiny všech jevů nazval prvním hybatelem. Bůh je vším a vše je jeho součástí, včetně nás samých. Když budeme pátrat po skutečné podstatě naší vlastní existence, našeho Já, tak nakonec zjistíme, že není druhých. Existence mnohostí vědomí je pouhým klamem a iluzí dané nedokonalostí našeho vnímání. Bůh je vlastně jediná skutečná realita světa.
Domnívám se, že plné pochopení Boha je pochopení velmi vysoké. Náš mozek je ještě příliš primitivní, aby to byl schopen. Stejně jako mozek ježka je příliš primitivní, aby pochopil třeba algebru. Naše chápání Boha je tak logicky velice omezené. Můžeme si jen přát, aby časem rostlo.
