V pondělí 6.7. si připomeneme 600 výročí upálení mistra Jana Husa v Kostnici. Je to již několik týdnů, co odkaz této významné postavy českých dějin je probírán v řadě televizních pořadů a novinářských článků.
Zpravidla je vyzdvihován jako hrdina, vysoká morální autorita. A to i většinou příslušníků církve, která jej v roce 1415 na hranici poslala. Je to snadné. Jan Hus je již století po smrti a tak se nemůže vyjadřovat k současnému společenskému dění a tím i současným postojům těch, kteří jej dnes oslavují.
Jan Hus se narodil roku 1370 a stal se katolickým knězem. Ač slovy se církev hlásila k Ježíši a jeho učení, fakticky se již ve 4.stol. stala především mocenskou institucí. Středověcí papeži byli daleko více nástupci římských Ceasarů, než apoštola Petra. Katolický klérus pak měl daleko blíže k životu v požitcích se vyžívající starořímské aristokracii, než v spirituálním životě prvních autentických křesťanů.
Je tedy logické, že člověk jako Hus, který hlásal ideály původního křesťanství musel narazit.
Svými řečmi zpochybňoval a ohrožoval mocenské pozice církve.
V době novověku církev většinu své moci ztratila. Svět se ale až tak moc nezměnil. Církevní dogmata nahradila dogmata vědecká-racionální. Hlásané ideály křesťanství nahradily ideály demokracie. Fakticky však vládu církve nahradila vláda finanční oligarchie ovládající i volené politiky. Katedrály jako centra nadnárodní církevní moci vystřídaly nadnárodní banky.
Hodnotit, jak by jakákoliv historická postava se dnes chovala a jak by byla přijímaná veřejnosti je velice spekulativní. Přesto se o to pokusím.
Kdyby se Jan Hus dnes stal vědcem=knězem moderní doby nejspíše by ho neminula cena Bludný balvan klubu Sysifos za matení veřejnosti a odsouzení z šíření pavědy, bludů a iracionality. Jen stěží lze předpokládal, že by se nevzepřel materialistickým a v rozporu s poznanými fakty hlásaným dogmatům současné vědy a potlačování svobody vědeckého bádání.
Kdyby se Jan Hus dal na dráhu společenského publicisty nejspíš by získal nálepku extrémisty. Těžko by papouškoval řeči o demokracii a západních hodnotách, když by viděl chování „vyspělého demokratického světa v praxi“. Jistě by se nerozpakoval mluvit o pokrytectví, kdyby viděl dvojí metr v chování těch, kteří se prohlašují za ochránce lidských práv.
Na hranici by dnes Hus již neskončil. Jen stěží, by se však dočkal veřejného uznání. Ocitl by se na okraji „slušné společnosti“. Nebyl by zván pravidelně do televize a nemohl by se příliš veřejně vyjadřovat. Pravděpodobně by o něm se za jeho života moc nevědělo. Možná jen občas by se o něm jako „o vyvrhelovi“ vyjádřil některý z mainstreamových novinářů.
