Jak jsem volil v eurovolbách

Přiznám se, že když jsem dnes dopoledne šel poprvé v životě k volbám do EP, cítil jsem přitom určité rozpaky.

Nízkou volební účast jsem totiž v minulých eurovolbách přijal s jistou škodolibou radostí, jako lidové referendum o tom, co si lidé myslí o politice, politicích a vlivu volených institucí na rozhodování v rámci EU.

V roce 2003 jsem jako člověk, který si nepřál omezení národní suverenity, hlasoval proti vstupu do EU a tak se i moje volba v tomto hlasování omezila na dva subjekty s šancí se do EP dostat: KSČM a SPD. Strany, které jako jediné z parlamentních stran mají ve svém programu možnost referenda k členství v EU.

Je paradoxem, že mnozí dnešní komunističtí politici rozumí Evropě a světu daleko lépe, než jejich dnešní „demokratičtí a liberální“ oponenti. Přesto vzpomínky na éru totality a to, že se komunisté stále odmítají zřeknout základních idejí dekadentního Marxismu, mně brání, abych této straně ve volbách dal svůj hlas.

Na SPD si cením to, že otevírá řadu témat, o kterých jiní politici nemluví, či se o tom mluvit bojí. Líbilo se mi, jak v předvolební debatě Okamura jako jediný z debatérů vyvrátil mýtus o tom, že nám Evropa finančně pomáhá. Množství peněz, které odejde z naší země v podobě různých odvodů a dividend do jiných zemí EU je totiž mnohem větší, než množství peněz, které k nám přiteče z evropských fondů. Přesto jsem se nakonec rozhodl ani této straně hlas ve volbách nedat. Potíže mám s vedoucím kandidátky SPD: panem Ivanem Davidem. Před mnoha lety jako psychiatr prohlásil: „To co je neměřitelné neexistuje a kdo tomu věří, patří do psychiatrické léčebny.“, čímž označil za blázny všechny mystiky, esoteriky, astrology a tedy i mně.

K EU jsem velmi kritický. Vadí mi především to, že je pod silným vlivem nadnárodních korporací a globalistů. Má však i své klady. Jedním z nich je postoj EU k alternativě a léčitelství, které je v řadě evropských zemí veřejně studováno, přijímáno a začleňováno do zdravotních oborů na rozdíl od ČR.

Vzhledem k tomu, že letos již nekandiduje ani skvělý publicista a sociolog Jan Keller, jsem se nakonec rozhodl dát svůj hlas straně, jejíž program mi byl mému srdci nejblíž, ač tato strana nemá nejmenší šanci se do EP dostat. Nese název Cesta a v čele její kandidátky stojí astrolog Antonín Baudyš. Poslechl jsem si na internetu několik jeho vystoupení a uznal jsem, že měly obrazně řečeno hlavu a patu. Zvláštností této strany je důraz na potřebu spirituality ve společnosti, která v programech parlamentních stran zcela chybí. Strana Cesta, či obdobné strany dnes uspět nemohou. Nedostanou totiž žádnou možnost vstoupit do mainstreamových médií a tak se o jejich názorech drtivá většina lidí ani nedozví. Jsem však přesvědčen, že jejich čas přijde, až lidé pochopí, že všechny stávající politické koncepty vedou jen do slepé uličky.