Hledá se morální autorita!

V hloubi duše každého člověka a národa se skrývá vědomá či nevědomá touha po morální a duchovní autoritě, o kterou by bylo možné se v životě opřít.  

Že takovou autoritou nemůže být minulý, či současný prezident ČR je jasné i jejich příznivcům. Většina lidí, kteří dali v prezidentské volbě hlas Miloši Zemanovi tak neučinili díky tomu, že by pro ně byl morálním vzorem, ale proto, že v jeho volbě spatřovali menší zlo pro budoucnost země, než v případě zvolení protikandidáta.

Současný mediální mainstream nám nabízí dvě stále opěvované morální autority: tibetského Dalajlamu a prvního českého prezidenta Václava Havla.

Milý a sympatický Dalajláma nám má jistě hodně co říci. Má pravdu, když říká, že buddhisté již před 2500 lety věděli o lidské duši více než současná psychologie a že jejich poznatky o vesmíru získané duchovní cestou jsou v souladu se závěry moderní kvantové fyziky. Je tady však jedno velké ALE. Nejde tolik o to, že činnost Dalajlámy byla část jeho života financována americkou CIA- o americké pomoci tibetskému odboji se sám nevyjadřoval příliš pozitivně. Je spíše zarážející, že nejvyšší představitel tibetského buddhismu jí maso a to přesto, že neubližování všem živým tvorům a z něho vycházející vegetariánství je základním pilířem Buddhova učení.

I odkaz statečného odpůrce komunistické totality Václava Havla  má v sobě mnoho pozitivního. Havlovy eseje zdůrazňující potřebu duchovní dimenze v životě a politice jsou stále aktuální. Není však možné, aby jakákoliv morální autorita tak nekriticky podporovala politiku imperiální velmoci, jak to činil Václav Havel v prezidentském úřadu. „Humanitární bombardování“ nebylo vojenskou akcí na obranu kosovských civilistů. Šlo o vojenskou agresi NATO proti suverénní zemi porušující základní principy mezinárodního práva, neb zásah neschválila RB OSN. 

Existují tedy vůbec nějaké autority, o které se lze opřít a kteří nezklamou? Osobně si myslím, že ano. Problém je, že o jejich rady stojí jen málokdo. Nejsou vítání médií ani většinou lidí z jednoho prostého důvodu. Neříkají lidem to co by chtěli slyšet, jako to dělají ti, kteří usilují o veřejnou popularitu. Kdyby tak tibetský Dalajláma ve svých veřejných vystoupeních  třeba upozorňoval na hrůzy a nemorálnost zdejších velkochovů hospodářských zvířat, myslíte si, že by se stále těšil takové popularitě jakou má dnes? Kdyby Václav Havel měřil stejným metrem Rusku, USA a Saudské Arábii, myslíte si, že by se těšil u nás a v Americe takového zbožnění ze strany mainstreamových médií jako tomu bylo při nedávné připomínce jeho nedožitých 80tých narozenin?

Zkrátka a dobře ještě nejsme natolik vyzrálí, aby jsme byli schopni skutečnou morální autoritu přijmout. Zkrátka to chce to čas a další životní zkušenosti, které přispějí k našemu zmoudření. Myslím, že jednu z řady poučných zkušeností prožíváme jako národ právě nyní.