Egypt v době historické II.

V průběhu 2.tisíciletí př.n.l. se Egypt z duchovní země stal fakticky dobyvatelskou velmocí. Faraóni Nové říše podnikali vojenské výpravy daleko za hranice egyptské země až k řece Eufrat a dováželi odtud velké množství kořisti včetně otroků, kteří pak často v nelidských podmínkách pracovali na monumentálních stavbách, které měly za cíl zvěčnit slávu Egypta a jeho vládců.

Je tudíž logické, že bylo jen otázkou času, kdy na základě zákona, kterému Indové říkají zákon karmy přijde za toto počínání trest. Ten se poprvé dostavil na konci vlády Nové říše, kdy Egypt čelil vnějšímu ohrožení ze strany Mořských národů. V průběhu 1.tisíciletí př.n.l. přišel ještě několikrát v podobě řady vojenských invazí od těch, které lákalo bohatství země na Nilu. Egypťané tak postupně na vlastní kůži museli zažít, jaké je to být pod cizí nadvládou jiného státu.

Egypt a Mořské národy

Prvním velkým nepřítelem pro Egypt představovaly kmeny, které Egypťané nazvali Mořské národy. O jejich původu se vedou četné debaty. Snad šlo o původem indoevropské národy žijící někde původně na území Balkánu či Ruska, které se vlivem nepříznivých klimatických podmínek okolo 12 stol.př.n.l. vydaly směrem na jih.

V Itálii dostali jméno Etruskové a podrobili si velkou část Apeninského poloostrova. V Řecku byli pojmenování jako Dórové a vyvrátili Mykénskou civilizaci. V Malé Asii pod označením Frýgové zničili mocnou indoevropskou říši Chetitů. Postrachem byly i pro Feničany a Izraelity. Ovládly pásmo Gazy v Palestině a pod názvem Filištíni se stali silným protivníkem tehdejších židů.

Do Egypta vpadli za vlády faraóna Ramese III spolu s bojovníky z Libye. Ohrožovali především lodě, plenili přístavy a pobřeží. Egyptský král jejich útok nakonec s vypětím všech sil odrazil. Země však byla silně oslabena. Přišla o území v Palestině a Sýrii a brzy po smrti faraóna se fakticky rozpadla. Králové vládli jen nevelkému území. Zbytek Egypta spravovali Amónovi kněží.

Egypt a Asýrie

V 10.stol. př.n.l. se do popředí na Blízkém Východě dostává nová velmoc Asyrská říše. Asyřané pro svou brutalitu začínají budit strach široko daleko. Ovládají Babylón, severní Izrael a většinu Blízkého Východu. Vážně ohrožují i Egypt.

Egyptští faraóni se snaží čelit asyrskému nebezpečí politikou ústupků a podbízení. Zpočátku tato politika vycházela. Ke změně došlo když se Egypt rozhodl podpořit povstání proti asyrské nadvládě v sousedních zemích. Egypt byl nakonec v 7 stol.př.n.l. dobyt a vypleněn posledním z velkých asyrských králů Ašurbanipalem. Asýrie však musela brzy sama čelit útoku svých nepřátel- koalici Babylóňanů a Médů, která Asyrskou říši rozvrátila. Samostatnost Egypta tak byla obnovena.

Egypt a Persie

Egyptu pak po dobu víc než 100 let vládla domácí sajská dynastie. Uchránila Egypt před expanzi babylonského krále Nabukadnesara, nebyla však již schopna čelit nástupkyni babylonské říše, říše Perské.

V roce 525 př.n.l. perský král Kambyses Egypt dobyl. Egyptský faraon spolu se svými dvořany byl popraven. Chrámy byly rozvráceny a z řady kněží se stali otroci nových dobyvatelů. Není překvapivé, že v Egyptě vypuklo několik protiperských povstání, z nichž jedno na delší dobu obnovilo nezávislost Egypta. Nicméně i to bylo nakonec poraženo.

Z perské nadvlády tak nakonec Egypt osvobodil jiný dobyvatel Alexandr Makedonský.

Následující úryvek je výtahem vyprávění jednoho muže, který si v hypnóze vzpomněl na jeden svůj minulý život, kdy byl perským dobyvatelem Egypta. 

Jsem menší, širší chlap a jedu na koni. Jmenuju se H….. Mám na sobě brnění, na hlavě přilbu s rohama. Jsem snědý a vypadám divoce. Je teplo, všude kolem písek. Je to v Egyptě. Já se cítím jako Peršan. Jsme před chrámem, jsou tam pískové duny, točíme se. Seskakujeme z koní, ženeme se dovnitř, nedáváme moc pozor, nepočítáme s odporem. Oni se na nás vrhají z výklenků v chodbě. Jsou dobře dělané, úzké, vysoké. Z levé strany na mě vyskakuje nějaký strážce a bouchá mě po hlavě, pod tu přilbu, bolí to. Dost mě to štve, zapíchávám toho člověka, co mě praštil. Mám kratší meč.

Jsme dobře naladěni, když jdeme dovnitř. Vidím vysoké sloupy, prostředek je čtvercový, kolem kulaté sloupy, vysoké 10-15 m. Na ochozech jsou troubové s lukama, střílejí po nás. My nevíme, jak se dostat nahoru za nimi. Jdu nahoru po schodišti, jakoby najisto, dobře se mi dýchá, je tu dobrý vzduch. Oni mají jen luky a nože. Shazujeme je z ochozu dolů, ženské dole se ani nerozprchly. Pak se vracíme dolů, je tu houf žen, co se modlí u oltáře. Jsou to kněžky z chrámu, ony se ani neotočí, asi si myslí, že je bůh spasí.

My jsme si je sem přišli ulovit. Jednu si vybírám. Procházíme chrám, chceme vědět, kde mají nějaké cennosti. Mám z toho rozpačitý dojem. Přesvědčuji tu ženu, že její život v chrámu je minulost a teď se bude starat o domácnost, žádné bohoslužby nebudou. Jí se to nelíbí, chce utéct zpět do chrámu. Já ji tam nepouštím….

Po čase života je Peršan svými podmaniteli zavražděn. Opouští své fyzické tělo a jeho duše stoupá vzhůru, rekapituluje svůj dosavadní život.  

Jdu nahoru, moc se mi tam nechce. Nějaká bytost ke mně cítí soucit. Říká mi: „Podívej se, jak to vedeš, jde to s tebou z kopce“. Uvědomuju si, že to není dobré, celý nápad jet do Egypta, to se nemá, někomu něco nutit. Když se ohlídnu zpět, je to čím dál horší.

Z kulturního člověka jsem se stal barbarem. Budu s tím muset něco udělat. Vidím nažloutlé světlo, tam si odpočinu. Už vidím tu dlouhou řadu životů před sebou, budu se muset z toho pozvolna dostat. Nebudu si nic pamatovat, budu se muset ke všemu znovu dopracovat. Za každý dobrý čin jeden malý krůček. Uvědomuji si, kolik životů budu muset takhle žít, než všechno odčiním a pochopím. 

Egypt a Makedonie

Alexandr Makedonský dorazil do Egypta roku 332 př.n.l. a byl zde vítán jako osvoboditele. V Memfise se nechal prohlásit za egyptského faraóna. Navštívil také proslulou věštírnu Amonnova chrámu nacházející se hluboko v poušti v oáze Siwa. Co se od orákula dozvěděl si nechal pro sebe.  Jeho nejvýznamnějším počinem v Egyptě bylo založení města Alexandrie na pobřeží Středozemního moře.

Po smrti Alexandra se rozhořel dlouhý boj o nástupnictví v jeho ohromné říši, který skončil jejím rozdělením. Egypt se této válce vyhnul. Ihned po skonu Alexandra o něj požádal a také jej od svých spolubojovníků dostal jeden ze sedmi Alexandrových strážců a generálů Ptolemaios, podle některých historiků syn makedonského krále Filipa II a nevlastní Alexandrův bratr.

Ptolemaios I. se ukázal jako schopný vládce. Respektoval tisíciletou tradici Egypta  a umožnil harmonické soužití Řeků a Egypťanů. Z Alexandrie udělal nové hlavní město státu. Jeho dominantou se stala slavná knihovna obsahující veškeré známé vědění starověku. Obří maják na ostrově Faros vyšší než pyramidy se stal jedním ze starověkých sedmi divů světa. Obnovil průplav mezi Nilem a Rudým mořem a vytvořil říši, která svým rozsahem byla větší než říše Rameseho II.

Po smrti Ptolemaia I vládli Egyptu jeho pokračovatelé. V zemi se vytvořila vládnoucí řecko-egyptská elita. Řekové a řecká kultura však přece jen měla prim v tehdejší společnosti.

Za vlády Ptolemaia III . začal  postupný úpadek říše Ptolemaiovců, způsobený mimo jiné nerealistickými imperiálními ambicemi Ptolemaiovců v Asii. Brzy vstupuje na scénu silný konkurent Egypta-Římská říše.

Egypt a Řím

Posledním panovníkem dynastie Ptolemaiovců byla žena. Slavná královna Kleopatra, která sebe považovala za ztělesnění egyptské bohyně Isis. Do historie vstoupila především jako milenka dvou význačných Římanů G.I. Ceasara a Marka Antonia.

O tom, že o 30 let starší G.I.Ceasar podlehl kouzlu Kleopatry není pochyb. Otázkou je zda Kleopatra skutečně podlehla kouzlu římského imperátora, či její vztah k němu vycházel z pouhé politické kalkulace. Díky Ceasarovi se Kleopatra vypořádala s opozicí na svém vlastní královském dvoře. Zároveň plánovala spolu s Ceasarem vládu nad spojeným Římským impériem a Egyptem.

Atentát na Ceasara její plány překazil. V Římě byla velmi neoblíbená a tak volila návrat do Egypta. Tam za ní po čase dorazil Markus Antonius, který spolu s Augustem vládli římskému impériu po porážce republikánů v občanské válce. I on zcela propadl kouzlu Kleopatry. Konflikt s Augustem byl nevyhnutelný a skončil porážkou spojeného vojska Kleopatry a Marka Antonia. Oba milenci spáchali sebevraždu. Kleopatra jedem z kobry-posvátného zvířete Egypťanů. Augustu se stal prvním římským císařem a Egypt se stal další z řady římských provincií v roce 30 př.n.l..

Přesto rod egyptských vládců zcela nevymřel. Ze vztahu Antonia a Kleopatry vzešlo sedm dětí. Dvě z dívek se staly matkami dvou římských císařů Caliguly a Claudia. Ptolemaiovci nesly v sobě geny řecko-makedonských vládců Filipa II a Alexandra Velikého, tak dávných egyptských faraonů. Skrze královnu Kleopatru se geny dostaly mezi význačné římské rodiny a odtud pak dál mezi vládce středověké Evropy. Jak ukázaly genealogické výzkumy, tak nositeli těchto genů jsou i dnešní příslušníci britské královské rodiny, či američtí prezidenti.