Je 2.11. a v kalendáři je uvedeno, že dnešní den je věnován památce zesnulých. Již tradičně se hovoří o svátku dušiček.
Stejně jako "svátek čarodějnic", i svátek dušiček mají svůj keltský původ vycházející z pozorování a vnímání přírody. Oba svátky jsou časově umístěny přesně uprostřed mezi dobou rovnodennosti a slunovratu.
Keltové pojmenovali svátek slovem Samhain. Vnímali jej jako čas, kdy nejvíce v rámci roku se prolíná svět živých a mrtvých v rezonanci s přírodními ději, kdy příroda se zklidňuje a přechází do zimního spánku. Křesťané později transformovali keltský svátek ve svátek všech svatých a věnovali jej i vzpomínkám a modlitbám za všechny zesnulé.
V současnosti mají oslavy svátku pro většinu lidí podobu návštěvy hřbitova. Vzpomínám na své mládí. V čase dušiček bývalo nevlídno a panovala velká zima. Za posledních 20 let přišla změna. Za dušiček bývá stále častěji mnohem tepleji a teploty přes den někdy šplhají až k 20. stupňům. I na tomto faktu je zřejmé, že se klima rychle mění.
V ranném mládí jsem patřil k ateistům. Věřil jsem, že smrt je konečná a již nic po ní není. Fakta s kterými jsem se seznámil poté, co po roce 1989 začaly vycházet knihy s duchovní a filozofickou tématikou mně brzy vedly ke změně názoru.
Dnes již nemám žádnou pochybnost o tom, že fyzickou smrtí neskončí život můj, ani jiného živého tvora. Tedy nejen člověka, ale každého zvířete a rostliny. Pokračují v životě dál bez těla do doby, kdy se opět reinkarnují do dalších těl.
Když tedy za kratší či delší čas budu umírat, nebude to poprvé. Umíral jsem již v minulosti nesčetně krát a pravděpodobně v budoucnu ještě mnohokrát zemřu, než dokončím svůj bytostný vývoj.
Svět ve kterém žijí naší zesnulí tak není nějakým exotickým světem. Vzpomínky na pobyt v něm jsou spolu se vzpomínkami na minulé životy uloženy v podvědomí každého z nás. Existují i různé méně vhodné či vhodnější techniky, které nám umožňují se k těmto vzpomínkám dostat. Mezi nevhodné patří například užití drogy. Vhodnější metodou je řízená a technicky dobře ošetřená hypnóza prováděná eticky čistým hypnoterapeutem.
Z výzkumu vyplývá, že život většiny lidí po smrti je mnohem příjemnější než život v těle. Jistě za předpokladu že člověk vědomě jiným, případně sobě výrazněji neškodil. Nicméně ani v tomto případě, neexistuje věčné peklo. Jedná se vždy pouze o dočasný stav, který končí zrozením do další inkarnace, či dříve modlitbou a prosbou o pomoc.
Existuje mnoho knih a několik filmů pojednávajících o životě po smrti. Můj nejoblíbenější je film Náš domov.
