Dědictví starověkého Iránu II.

Šesté století před naším letopočtem bylo obdobím kdy se celý tehdejší Blízký východ stal součástí jedné Persko-Médské říše s centrem v městě Persepolis. Říše sahala od Lybie , Řecka na Západě až po Indii a Čínu na Východě. Stala se tak svým rozsahem největším státem tehdejšího světa.

Rozmach a pád Perské říše

Největšího rozmach zaznamenala Persie za vlády krále Dareia I ( 522- 486 př.nl.). Dareios rozdělil zemi na 20 provincí-satrapií s vládou místodržících. Stavěl monumentální stavby, budoval města a cesty spojující části velké říše. Pokračoval zároveň v tolerantní politice zakladatele perské říše Kyra II vůči podrobeným národům. Nejbohatší satrapií byla za perské říše babylónská satrapie. Vládnoucí rod Achaimenovců využíval klínové mezopotámské písmo. V náboženských, duchovních a kulturních záležitostech se snažil navázat  jak na sumerskou a babylónskou tradici, tak na učení Zoroastra a tradičních iránských kultů. Hlavním jazykem byla vedle Perštiny aramějština, kterou mluvil později i Ježíš. Mimochodem Peršané dokonce finančně podporovali výstavbu nového chrámu v Jeruzalémě a těšili se tak velké přízni židovského obyvatelstva. 

Dareios se stejně jako jeho předchůdci se snažil o další územní expanzi říše. Stejně jako Kyros II se i Dareios neúspěšně střetl s národem Skytů. Skytové byli vedle Peršanů a Médů dalším původem iránským indoevropským národem. V 6.stol.př.n.l. dosahovali vrcholu své moci a vlivu. Ovládali část střední Asie a prakticky celé Černomoří včetně Ukrajiny a Krymu. Prosluli velkým vojenským uměním i krutostí. Prováděli i lidské oběti. O Skytech hovoří prameny až do 3.stol. n.l. Pak o nich veškeré zprávy utichají. Dareios se ze Skyty střetl při svém tažení do Evropy, kdy skrz dnešní Bulharsko a Rumunsko zamířil se svým vojskem až na Ukrajinu. Narazil však na taktiku strategického ústupu, které nedokázal úspěšně čelit.

Dalším cílem perské expanze bylo pevninské Řecko. Záminkou se stalo povstání řeckých měst na maloasijském pobřeží proti perské nadvládě, kterým poskytly Řekové z pevniny pomoc. Slavné řecko-perské války nakonec skončily porážkou Persie. I poté, ale Peršané se nepřestali do řecké politiky vměšovat. Využívali neshod mezi řeckými městy, podněcovali vzájemné konflikty a korupcí či intrikami uplatňovali v Řecku svůj vliv.

 Toto skončilo ve chvíli, kdy Řecko sjednotil makedonský král Filip II. Jeho syn Alexandr vytáhl proti Persii a během 4 let celou říši roku 330 př.n.l. dobyl. Z Babylónu pak učinil hlavní město své říše sahající od Makedonie až k řece Indu.

Parthská říše a Mithrův kult

Irán se na více než 100 let stal centrem jedné z helénistických říši starověku- říše Seleukovců, nástupkyně říše Alexandra. Její existenci na iránském území ukončil až další indoevropský národ žijící v severovýchodním Iránu- Parthové. Ti postupně ovládli celý Irán a zmocnili se i Mezopotámie.

Historické zápisy o Partské říši hovoří hlavně v souvislosti s vleklými válkami s Římem. Parthové uctívali slunečního boha Mithru. Je zajímavé, že Mithrův kult se v 1-4.stol. silně rozšířil po celé Římské říši. Nabyl podoby jakési syntézy původního antického římského náboženství, orientálního kultu a astrologie. Klíčovým svátkem byl 25.prosinec- zrození Mithry, datum které později převzalo i křesťanství pro oslavu narození Krista. Mithrovo náboženství mělo své kladné i stinné stránky. Tou nejstinnější byly pravidelné oběti býků na oslavu božstva. Náboženství Mithry na území Říma rychle zaniklo poté, co se křesťanství stalo státním náboženstvím. 

Říše Sasánovců a Maniho učení

Ve 3.stol. se k moci v Iránu dostala dynastie Sasánovců, která se považovala za následníci perské dynastie Achaimenovců. Ihned vznesla nárok na území bývalé Perské říše. To vedlo k další vlně válek s Římem a později Byzancí se střídavými úspěchy na obou stranách.

Státním náboženstvím Sasánovské říše se stal zoratismus. Do země se však šířily i myšlenky právě se formujícího křesťanství. To se stalo také státním náboženstvím Arménské říše, která vládla v Zakavkazsku a přijala křesťanství jako první země na světě vůbec v roce 301. Samostatnost Arménie  netrvalo dlouho. Byla rozdělena mezi Římem a Sasánovci.

Ve 3.stol. žil v Persii muž jménem Mani. Stal se náboženským reformátorem a zakladatelem náboženského hnutí Manicheismu které spojovalo prvky zoratismu, křesťanství, buddhismu a gnóze. Mani působící hlavně v Babylónu byl původně podporován vládní aristokracií, když však začal kritizovat společenské poměry upadl v nemilost a nakonec byl popraven. Jeho myšlenky se však šířili dál na Východ do Indie a Číny i na Západ do Římské říše. Manicheismus zdůrazňoval dualitu světa, protiklad mezi silami dobra a zla. Vedl své stoupence k askezi, k odmítání alkoholu a také masitých pokrmů, čímž přispěl k tomu, že ve většině oblastí kde se rozšířil se setkal s nepřízní mocných. Nejznámějším vyznavačem Maniho učení byl v mládí svatý Augustin, který po „obrácení“ na křesťanství se stal jedním z jeho největších odpůrců. Manicheismu s Římské říše vymizel v 7.stol. Výrazně však ovlivnil ještě hnutí Katarů v jižní Francii ve 13.století, které bylo jako kacířské  krutě potlačeno katolickou církvi.

Perská říše Sasánovců existovala až do 7.stol. Tehdy nebyla schopna čelit vznikající Arabské říši. S ní se do Iránu rozšířil islám. Ten přinesl postupný zánik zooratismu na iránském území a také konec starověké Persie.

Pouze část vyznavačů tohoto náboženství odešlo do Indie, kde žijí dodnes jako menšina Parsů.

Moderní odkaz starověké Persie

Původní iránské slovo Mágové je dodnes používáno jako označení pro lidi provozující magii. Tedy činnost využívající psychických sil, znalosti symbolů a obřadů k ovlivnění osudů a dějů. Magie je rozdělená na bílou konající dobro a černou konající zlo. Problém mágů však spočívá v tom, že obvykle ne zcela ví co je dobro a zlo. Hranice mezi těmito pojmy je často velmi nezřetelná a tak i bílá magie nakonec často skončí v  černé.

S tím souvisí i myšlenky slavného německého filozofa závěru 19.stol. Fridricha Nietzcheho, který ve svém nejslavnějším díle „Tak pravil Zarathustra“ pojednává o fiktivních cestách a učení perského proroka Zarathusry, skrz kterého Nietzsche podrobněji nastiňuje svůj odpor ke společností vytvořeným morálním hodnotám, jakož i svůj názor o důležitosti individuální morálky. Nietsche na jedné straně odkryl a jasně pojmenoval falešnost současné společnosti a pokřivené morálky světské i náboženské. Na druhé straně  odmítl univerzální morální principy spojené již s řeckými filozofy Platónem a Sokratem. Cestu člověka viděl  „ve vůli k moci“. Tato myšlenka pomáhala tvořit podhoubí pro nástup nacismu a morálního nihilismu, typického pro současnou dobu bezohledného dravého kapitalismu.

Tak pravil Zarathustra je i název symfonické básně od Richarda Strausse, složená v roce 1896 na základě knihy Friedricha Nietzscheho. Její úvodní část je jedna z nejznámějších hudebních pasáží, byla použita jako filmová hudba k filmu 2001-Vesmírná odysea.

Každý zná jistě také slovo Mazda, jako název japonské automobilky prodávající své vozy do celého světa. Málo kdo však ví, že název automobilky pochází od jména nejvyššího perského božstva Ahura Mazdy, symbolu dobra a protikladu zla reprezentovaného  Ahrimanem.  Slovo respektive jméno vyjadřuje myšlenku, která se posiluje, pokud se na ní ve svých modlitbách soustředí větší množství lidí. Volba takového slova v reklamě, pak zvyšuje šanci na lepší prodej výrobku, protože zanechá silnější stopu v podvědomí kupujícího, aniž by si toho kupující byl vědom.

Moderní Irán a Perské dědictví

Od pádu říše Sasánovců a poislámštění Iránu uplynulo již mnoho století. Irán prožil arabskou a mongolskou nadvládu. Ale i vládu domácích dynastií. V 19.stol a první polovině 20.stol. se stal Irán do značné míry loutkou v rukou tehdejších imperiálních mocností: Velké Británie a Ruska.

V roce 1941 byl do čela státu po dohodě Britů a Sovětského Svazu do čela vlády Muhammad Rezá Pahlaví . Po válce Pahlaví využil velkých ropných zásob země a začal modernizovat Irán. Jeho cílem bylo navázat na slávu starověké Perské říše. Napodoboval jí důrazem na armádu a její výzbroj. Sám pilotoval vojenská letadla a vrtulníky. I on udržoval nadstandardní vztahy z židy. Izraeli čerpal z Iránu polovinu své spotřeby ropy a na oplátku Izrael pomáhal Iránu s rozvojem zemědělství. Pahlaví nahradil islámský kalendář novým kalendářem, který začal rokem narození perského krále Kyra II. V roce 1971 pak uspořádal pompézní oslavy 2500-letého výročí počátku Perské říše.

Šách se choval se značně autoritativně. Postrachem se stala tajná policie. Vládla velká korupce. A navíc byl Šáh velkým spojencem USA a Západu v oblasti Blízkého a Středního Východu.

To vše posilovalo protivládní, zejména pak islámskou opozici. V roce 1978 byl Šáh svržen a světský proamerický režim byl nahrazen protiamerickým fundamentalistickým islámským režimem, který se později poněkud liberalizoval.

V současnosti je Irán regionální a na velmocích nezávislou mocností. Státem, který více méně navazuje na obě historické tradice: islámskou i staroperskou. Islámská vláda kooperuje s parlamentních volbách volenou světskou vládou a s přímo voleným prezidentem.

Irán sice jistě není zdaleka vzorovou zemí, rozhodně ale není tak zpátečnický, jak se řada lidi domnívá. Iránci jsou podle zkušenosti cestovatelů pohostinný národ a bezpečnost pro turisty je vyšší než na Západě. Platí sice přísná islámská pravidla např. pro oblékání, přesto je uzákoněna třeba náboženská svoboda. V zemi žijí křesťané a také stále na 30000 židů, kteří mohou svobodně vyznávat svou víru a navštěvovat synagogy. Hněv řady Iránců je nasměrován proti  sionismu a imperiální americké  politice dvojího metru vyjádřené odlišným postojem USA a Západu k izraelskému a iránskému jadernému programu. Nikoliv však proti lidem ze Západu, či samotným Židům.