Asi žádný americký prezident při nástupu do svého úřadu nevyvolával tolik otázek a nejistot ohledně budoucího směřování země, jako dnes Donald Trump.
Na jedné straně existují lidé, kteří v něm vidí takřka zázračného spasitele, který ze světa vymýtí zlo v podobě nenáviděného establishmentu. Na druhé straně je početný tábor těch, kteří jej vnímají jako ztělesněné zlo.
Domnívám se, že oba krajní pohledy jsou velmi daleko od pravdy. I když nevíme jak bude vypadat jeho každodenní praktická politika, bezesporu daleko více než nějakou ideologií bude motivována pragmatismem člověka se zkušenostmi především v byznyse.
Donald Trump se určitě pokusí omezit vliv a moc těch, kteří by rádi rozpustili hranice mezi státy a pojem národ nahradili jakýmsi beztvarým multikulturním společenstvím. Ani náhodou to nebude Putinova loutka, ale bude to muž, který se bude snažit tvrdě prosazovat zájmy USA doma i v zahraničí.
Jako pragmatikovi je mu jasné, že všechna ty řečí o ruské hrozbě jsou nesmyslné. Naopak vidí pro Ameriku reálné nebezpečí v podobě vzrůstajícího ekonomického vlivu Číny v rámci světové a americké ekonomiky. Díky kolektivnímu duchu, pracovitosti, skromnosti a disciplinovanosti Číňanů, žádná civilizovaná země nedokáže úspěšně konkurovat levným čínským výrobkům. Spolu s tím stále více strategických firem na Západě a v USA skupují čínští investoři, což dělá do budoucna z Číny světovou mocnost číslo jedna. Lze tedy předpokládat napjaté vztahy mezi USA a Čínou v době Trumpova prezidentství.
To co jistě bude nedílnou součásti éry Donalda Trumpa v Bílém domě bude bezesporu zápas se svými domácími odpůrci. Pro přehlednost bych je rozdělil do tří kategorií, i když toto dělení je poněkud zjednodušené.
První kategorii představují lidé, kteří jsou u nás označováni jako sluníčkáři, či pravdoláskaři. Vidí v Trumpovi neukojitelného egoistu, rasistu a xenofoba. Jsou často hodně viditelní slyšitelní, nicméně sami o sobě příliš Trumpa ohrozit v jeho prezidentství nemohou, pokud nevyvolají nějakou skutečně masivní revoluci.
Druhou kategorii představují fanatičtí rusofobové v čele s ideovým nástupcem z 50tých let 20.století neblaze proslulého Mc Carthyho, republikánským senátorem Johnem Mc Cainem. Jejich vliv bude i za Trumpa pravděpodobně sahat hluboko do armády, tajných služeb a státního aparátu. Budou tak mít možnost zorganizovat různé provokace s cílem rozeštvat amerického prezidenta a Rusko. Je pravděpodobné, že s tímto cílem byla publikována i zpráva o sexuálních hrádkách Trumpa s prostitutkami údajně natočených ruskou tajnou službou v Moskvě.
Třetí kategorii budou představovat bezesporu někteří velmi bohatí globální finančníci magnáti, pokud se Trump rozhodne jejich vliv na státní záležitosti rázně omezit. Končící prezident Obama sice zdůrazňuje, že americká ekonomika je v dobrém stavu, není to však tak úplně pravda. Řada statistických údajů je zmanipulována. Příkladem je úroveň americké nezaměstnanosti. Ta je sice oficiálně nízká, nicméně nezahrnuje velké množství lidí, kteří pracuji jen několik hodin týdně a také 95 miliónů nezaměstnaných Američanů, kteří nejsou v evidenci nezaměstnaných [1]. Finanční krize z roku 2008 v žádném případě nebyla vyřešena. Před státním bankrotem zemi stále chrání jen trik v podobě tzv. kvantitativního uvolňování, jinými slovy tisk ničím nekrytých peněz. Pro vlivné finanční magnáty by jistě nebyl až takový problém ať již zastavením emise těchto peněz, či prudkým zvýšením úrokových sazeb způsobit nejistotu na trzích a vyvolat krizi, proti které by ta z roku 1929 byla možná jen selankou. Z krachu pak obvinit Trumpa a rozzuřené veřejnosti říci: „ No vidíte, kdybyste nevolili Trumpa a dali raději hlas našemu kandidátovi, nemuseli jste tak zle dopadnout“.
Co bude hrát klíčovou roli v tom, zda bude Trumpovo prezidentství úspěšné? Myslím si, že hodně bude záležet na důvtipu a uvážlivosti nového prezidenta. Pokud u něj převládne úzkoprsý egoismus zajímající se jen o prospěch svůj, své rodiny, některých privátních skupin a své vlastní země na úkor zemi jiných, pak jeho vyhlídky nebudou moc valné. Pokud ale u něj převáží zájem celku a prospěch všech, tedy nejen samotných Američanů a jejich vybraných spojenců, pak má šanci uspět. Lehké to však rozhodně mít nebude.
[1] http://www.cnbc.com/2016/12/02/95-million-american-workers-not-in-us-labor-force.html
