Jednou z nejvzpomínanějších osobností české historie posledních dní je v souvislosti se stým výročím založení republiky, významný český politik Karel Kramář.
Spolu s Aloisem Rašínem se stal i hlavní postavou dvojdílného filmu „Rašín“ vysílaného ČT v nedávných dnech. Mohli jsme sledovat Kramářův osud jako představitele protirakouského odboje za první světové války, jeho odsouzení k trestu smrti a pobyt ve vězení, který nakonec ukončila amnestie posledního habsburského císaře Karla vyhlášená pro tehdejší politické vězně.
Součástí filmu byly i rozhovory mezi Rašínem a Kramářem ve vězeňské týkající se vize poválečného uspořádání a začlenění naší země v rámci evropské politiky. Zatímco Rašín razil ideu orientace na Západ, Kramář hleděl s nadějí k Východu. Jeho snem byl vznik slovanské veleříše pod vládou ruského cara, ke které by náležela i naše země.
Idea to byla jistě poněkud zcestná a bolševickou revoluci v roce 1917 i pro Kramáře padla. Přesto byl považován ve své době Kramář za váženou a uznávanou osobností a po vyhlášení nezávislosti Československa byl Národním shromážděním zvolen prvním předsedou československé vlády.
V současnosti by asi žádný sebevětší příznivce Ruska netoužil, aby se naše republika začlenila do Ruské federace. Přesto každý, kdo jen trochu projeví sympatie k Rusku je nazván ruským švábem, či podobnými hanlivými označeními. Hloupá a trapná rusofobie se spolu s programem „antizeman“ a „antibabiš“ stala základem politiky části opozičního politického spektra.
Naposledy předseda PS pan Ondráček. Myslím si, že je pro ČR dobře, že do Ruska jel a že se zde sešel i s předsedy obou komor ruského parlamentu, ač jsou oba na jakémsi sankčním seznamu. My jsme ten sankční seznam nevydali a je otázkou slušnosti a dobrých diplomatických zvyklostí se setkat při návštěvě cizí země se stejně vysoce postavenými politickými představiteli. Ondráček svou cestou a následným vystoupením se ukázal jako sebevědomý státník suveréni země a ne jako politik ustrašený z toho, co o něm napíší někteří prominentní komentátoři tzv. pražské kavárny.
Přes veškeré sankce a rétoriku je Rusko stále zemí, do které na návštěvu míří přední evropští a světoví politici, stejně jako představitele vrcholného mezinárodního byznysu. Kdybychom se měli izolovat od Ruska kvůli jeho „hříchům“, pak bychom se museli izolovat od celého světa, USA zvláště.
A mimochodem ještě k tolik skloňované kauze Skripal. Přesto, že vyjádření dvou ruských agentů o tom, že do Británie si přijeli prohlédnout katedrálu, zní velmi nedůvěryhodně, případ rozhodně není tak jasný, jak se pro některé může jevit. Pro zájemce doporučuji si přečíst či poslechnout rozhlasový komentář bezpečnostního analytika Andora Šándora k této kauze.
