Bůh a válka

"Vyhladili jsme je jako proklaté, jako jsme to učinili chešbonskému králi Sichonovi, vyhladili jsme každé město – muže, ženy i děti. Všechen dobytek a kořist z těch měst jsme si pak rozebrali."  

Hádejte odkud tento text líčící něco, co by jsme jazykem moderní doby mohli nazvat genocidou pochází? Je součástí Bible, Starého zákona, přesněji historické epizody popisující dobývání Kanánu Izraelity v 2.tisíciletí př.n.l. Židovský národ byl vyvoleným národem uplynulých 6000 let. Zrodili se do něj tři přinašeči: Abrahám, Mojžíš a Ježíš. Avšak místo toho aby v čistotě a míru jejich učení předávali světu, až na pár vyjímek (komunity esejců) podlehli izraelité duchu doby, začali se snažit vše si podrobit a ovládat a tak si připravovat do budoucna stále další bolesti a utrpení.  

Nejznámějším nepřítelem židů byl Adolf Hitler, ač údajně i on byl zčásti financován židovskými penězi a v jeho rodokmenu se objevili i židovští předci. Dodnes jeho osoba vzbuzuje řadu otázek. Jak je možné, že z životního ztroskotance přespávajícího ve Vídeňských noclehárnách se za pár let stal muž, který vládl skoro celé Evropě? Byl to jeho osud, který se v této podobě mohl a také nemusel naplnit. V minulém životě byl pravděpodobně Napoleonem, měl tedy jisté vlohy a schopnosti, díky nímž se dokázal rychle vypracovat. Mezi životy obou vojevůdců jsou velké paralely. Oba měli strach z koček, oba ovládli většinu Evropy, oba zahájili tažení na Rusko 22.června a pro oba se stala osudnou krutá ruská zima. 

Hitler měl v životě několikrát neuvěřitelné štěstí, přežil několik atentátů, ten poslední jen s lehkým zraněním. Kdyby lidé jeho doby byli v pořádku, společnost byla zdravá, takové štěstí by neměl. Pokud by přežil první světovou válku, stal by se maximálně předsedou malé bezvýznamné obskurní pravicové strany a až na pár historiků, nikdo by o něm dnes neslyšel. 

Bůh je vše. Jeho součástí je dobro a zlo jako dvě strany jedné mince. Jedno bez druhého nemůže být. Bůh neposvěcuje zlo, ale využívá ho k výchově těch, kteří jeho výchovné lekce potřebují. Když budeme tvořit války, budeme je muset v dalších životech zažívat jako oběti. Poté, co bytost zrozená jako Hitler naplní osud třetího prorokovaného "antikrista", i jeho čeká možná desítky a stovky zrodů v rolích oběti, než se i z něj stane skutečně laskavý a mírumilovný člověk.  

Hodně lidí se teď obává toho, že Putin zahnaný do kouta zmáčkne jaderné tlačítko a spolu se sebou pohřbí celý svět podle hesla my budeme mučedníci a vy prostě chcípnete. Mohlo by se něco takového Putinovi, či komukoliv jinému podařit? Myslím, že to záleží na poměru sil temna  a světla v lidských duších. 

Pokud by  to v lidské  společnosti vypadalo tak, jako v některých internetových diskuzí pod mými nedávnými články, kde diskutéři mezi sebou soutěžili v tom, kdo použije větší urážky vůči autorovi, pak jako lidstvo nemáme šanci. Temná síla nenávisti a zloby by způsobila, že člověk jako druh by vyhynul a jeho roli nejvyššího druhu na planetě by zaujal nějaký jiný nižší tvor, který by tuto pohromu přežil.  

Naštěstí zdejší internetové diskuze nejsou objektivním obrazem stavu světa. Lidé více duchovní se těmto diskuzím obvykle vyhýbají, necítí potřebu nořit svou mysl do této mentální stoky. A tak si myslím, že k těm nejhorším scénářům nakonec nedojde. Již v minulosti se ukázalo, že je tu ochrana ze strany některých mimozemských civilizací, pro které by jaderná válka na Zemi představovala rovněž riziko. Již několikrát se přihodilo, že v okolí jaderné základny bylo na obloze spatřeno UFO a poté došlo k přeprogramování jaderných střel. Pak jsou zde četná proroctví hovořící o tom, že  ještě před masivním nasazením jaderných zbraní dojde k přírodní katastrofě, která sice přinese velké ztráty na životech a změní i celkovou tvář země, nicméně lidstvo v redukované podobě bude pokračovat dál a začne zlatý věk. 

V minulosti k těmto katastrofám došlo již několikrát. Jsou zaznamenány v příbězích o potopě světa, zkáze Atlantidy, Lemurie či země Mu. Vždy těmto katastrofám předcházela nerovnováha myšlení, úpadek mravů, egoismus a války. Před těmito ději byli lidé pravidelně varováni, ale zpravidla to většina nebrala vážně. 

V jednom ze svých minulých článků jsem zmínil Tolstého a jeho citát, kdy dal do souvislosti pojídání masa a války: "Až skončí jatka, skončí války".

Tento článek bych chtěl uzavřít citátem významné pedagožky, paní Montesori, která se zamýšlela nad tím, jak vést děti k tomu, aby až dospějí, nebyly války. 

"Všichni mluví o míru, ale nikdo mír neučí. V tomto světě jste vychovávání k soutěži a soutěživost je začátkem každé války. Až se bude vychovávat ke spolupráci a vzájemné solidaritě, tehdy se bude vychovávat k míru"