Finanční trhy, sázkové kanceláře, průzkumné agentury, většina příznivců či odpůrců odchodu Británie z EU, ti všichni předpovídali porážku euroskeptiků v britském referendu.
Výsledek referenda tak byl velkým překvapením. Zvláště potom, kdy i první průzkumy hlasování po uzavření volebních místností favorizovaly zastánce setrvání Británie v EU. Opět se tak ukázalo, jak ošidné jsou tyto průzkumy. Šéf britské agentury pro výzkum veřejného mínění Peter Keller to komentoval slovy: „Zdá se, že míříme ke špatnému výsledku pro Británii, špatnému pro agentury pro výzkum veřejného mínění a k trapnému výsledku pro mě, což je nejméně důležité.“
Zatímco většina českých a evropských politiků nad výsledky referenda pláče, já osobně jsem je přijal s uspokojením. A to i přesto, že nejsem tak naivní, abych si myslel, že samy o sobě změní Británii, Evropu a svět k lepšímu. Toto žádné volby, referenda, revoluce nebo politické rozhodnutí dokázat nemůže bez toho, že by se změnili sami lidé.
Idea jednotné Evropy je krásná altruistická myšlenka. Bohužel však současná EU k ní má hodně daleko. EU je dnes především jen jedním z projektů globální finanční elity, skrze kterou chce ovládat národy Evropy. Demokracie se stala vývěsním štítem za kterým se skrývá vláda peněz, nadnárodních firem a bank, mnohem mocnějších než jsou volení politici.
Je stále patrnější, že jak v Evropě, tak i v USA si tuto skutečnou uvědomuje stále více lidí a žádá změnu. Rakouský kandidát Svobodných prohrál prezidentské volby jen díky korespondenčním hlasům. Američan Trump, kterému ještě před pár měsíci nikdo nevěřil má reálnou šanci zvítězit v amerických prezidentských volbách a nyní většina Britů volila odchod z EU.
Mainstreamová média a politici píši a hovoří o těchto lidech jako o extremistech, xenofobech, rasistech, agentech Ruska, lidech nižší inteligence. Samy se pak stylizují do rolí obhájců demokracie, humanity a bratrství mezi lidmi a národy. A to i přesto, že to byli právě oni, „demokratičtí politici“ neváhali pošlapat mezinárodní právo a základní principy demokracie a lidskosti, kdy rozkázali bombardovat Bělehrad, nebo destabilizovat Blízký východ, aby prosadili své mocenské zájmy.
Pomalu se jím tak začíná vracet co zaseli. Netroufám si odhadovat budoucí vývoj. Žijeme v době nestability. V takovýchto obdobích jakákoliv zdánlivě malá událost může vyvolat dominový efekt a spustit zásadní změny ve struktuře a fungování systému. Uvidíme. Každopádně bude zajímavé pozorovat další vývoj Evropy a světa.
