Likvidují lékaři zdavotnictví záměrně?

Z několika zkušeností s lékaři nevím, jestli dělají ze všech lidí hned a záměrně pacienty nebo jsou jen většinově neschopní? Jedna zkušenost co mě málem přivedla do hrobu.

Před dvěma lety jsme byli na dovolené na Slovensku, ubytovali jsme se v soukromém penzionku a měli jsme takové větší apartmá, kde děti spali v jedné ložnici a žena s nastydlým miminem v druhé ložnici. A já neboť jsem si chtěl odpočinout a malej se dost budil, jsem využil třetí sice zatuchlé  ložnice, spíše se jednalo o kumbál s jednou postelí a stolečkem tak na kávu a noviny. K pobytu lze říc, že jsem si celkem odpočinul.

Po příjezdu domů však začalo celkem nepříjemné tří měsíční peklo. Zhruba po týdnu jsem se začal drbat, postupně natolik, že během měsíce jsem nic jiného snad ve dne ani nedělal. A tak jsem zašel na kožní ve vedlejším městečku.

Pani doktorce jsem nemusel ani nic ukazovat, už ze dveří to viděla na začínající alergii projevující se svěděním a předepsala mi nějaký antihistaminika a kortikoidovou mastičku. Týden jsem se mazal smradem a papkal bobule a těšil na kontrolu až řeknu, že to nezabírá. Pani doktorka řekla, že jsem hroznej pacient, že se furt drbu a že to tak nejde a předepsala mi silnější léky na uklidnění. Celý týden to svědilo jako sviňa a na další kontrole se změnila diagnoza na začínající ekzém s tím, že je to v mém věku běžně stává. Protože ten týden byl fakt hrůza a pokud jsem nebyl nadopovanej a nespal, tak na nic jiného než na drbání jsem nemyslel a tak jsem po příchodu domů sjížděl internet s poradnama a dospěl k závěru, že je to svrab.  Snažil jsem se své podezření doktorce vnutit. Ta však opověděla, že je to nesmysl a naopak se jí zdá, že je to klidnější a předepsala další plata bobulí a kýblík mazání. Konstatováním, že jsem přecitlivělý jsem věděl, že jdu jinam.

Dva dny jsem se nemazal tim smradem, abych vyčichnul a vrhnul jsem se na kožní kliniku v Praze a byl jsem dost překvapen. Takticky jsem zamlčel předchozí léčbu a lékařka opět ihned diagnostikovala alergii a ekzém opět je to dáno změnou hormonů s věkem, rovnou jsem zaútočil a říkám, že mám podezření na svrab. To jsem ovšem dostal sodu, že človek nemá okoukávat nemoci na internetu. A také jsem se dozvěděl, že svrab se špatně přenáší a je to ojedinělý parazit. CHA CHA CHA. Předepsala mi to samé mazání a léky na uklidnění ještě silnější.

Mezitím se začaly drbat děti a manželka se vrhla na další kožní lékařku, ta po vylíčení problémů měla také jasno  rodina ekzematiků s tím, že ten malej (roční chudák) je typickej ekzematik.

Prakticky to jenom svědilo a nespal jsem a když jo tak jsem ráno nemohl vstát ani  řídit (poprvé v životě jsem po najetí na obrubník prorazil gumu, když to bylo podruhé za týden radši jsem přestal jezdit) O týden později v pondělí mi pani dotorka na klinice v Praze sdělila, že se to lepší je to prý vidět. To už mě braly mdloby.  A přemýšlel jsem, že navštívým ještě také oční.

Zkusil jsem to ve středu ještě na soukromé klinice, bohužel výsledek zcela stejný a při pokusu protlačit diagnózu svrabu, velice milé ujištění o mém omylu. Snažil jsem se tam vysvětlit, že stejnou diagnozu jako oni mi určily již tři lékařky a je to pořád horší. Ani to však nijak nehlo onou lékařkou.

Konečně pátek. Vrátila se z dovolené naše dětská lékařka, žena tam nahnala už všechny drbající se děti a konečně jsme měli štěstí, pani doktorce žena nemusela ani nic vnucovat a sama měla podezření na svrab. Protože se známe, řekla ať se tak odpoledne zastavím, aby měla jistou.  Moje fleky ji ujistily a tak nám předepsala nějaké svinstvo. Sice nám ho mohla předepsat, ale protože není kožní tak jsem to musel zaplatit a na šest lidí mě to přišlo na 3 tisíce. Vzhledem k tomu, že je potřeba na tři dny zabránit styku s původním oblečením a vším polstrováním než ty svině chcípnou, nakoupil jsem balící folii a pytle na oblečení.

Ještě večer jsem stočil koberce a odnesl do garáže, včetně židlí a gauče a zavřel to tam, madrace obalil fólií. Pak jsme se všichni namazali a šli spát. Ráno jsme všechno použité prádlo nacpali do pytlů a vykoupali se. A od té doby ji žijeme šťastně.

Ps: Pokud lékaři nedokáží nebo nechtějí léčit ani jednoduché nemoci, stěží může být dostatek peněz na opravdové nemoci a nákladnou léčbu.  Toto bohužel není moje jediná špatná zkušenost podobného charakteru s lékaři.