Voda nad zlato?

Voda vždycky byla a zřejmě také vždycky bude velmi populistickým tématem. Téměř nikdo ze spotřebitelů neví, kolik voda stojí. A jen málokdo by hádal, že za litr vody zaplatíme méně než korunu.

Přesto jsou média v poslední době plné zpráv o zlých provozních společnostech, které vyvádí zisky do zahraničí. Klasickým evergreenem je v tomto nejmenovaný místní deník, v poslední době se přidal, hádejte, kdo.. Ano, bulvár. Pojďme se podívat, jaká témata se nejčastěji propírají.
Voda má být levná!
Všichni si to pamatujeme ještě z dob socialismu. Za vodu jsme platili minimum. V lepším případě tekla. Když netekla, muselo se hold počkat týden či dva než se to nějak vyřešilo. O sledování kvality vody, jaké známe z dnešních dob, jsme si mohli zdát. O tom, v jaké kvalitě se dnes voda vypouští z čističek odpadních vod do řek také. Ano, za vodu jsme platili šedesát haléřů za kubík a za stočné pak haléřů dvacet.  Cena vody se prostě od roku 1953 až do revoluce nezměnila. Samozřejmě to ale nestačilo. Schodek hospodaření podniků Vodovodů a kanalizací byl hrazen prostřednictvím Krajských národních výborů dotací ze státního rozpočtu. V roce 1990 dosahovala dotace 2 miliard korun ročně. Od roku 1994 už ale nejsou ceny vody dotovány ze státního rozpočtu. Skončila doba, kdy všechno bylo zadarmo. Naštěstí.. Přestali jsme lhát! Voda nikdy nebyla zadarmo, jen jsme to na první pohled neviděli.
Tam, kde mají levnou vodu, lépe hospodaří?
To je oblíbený mýtus… Říká se, co oči nevidí, srdce nebolí. A dvojnásob to platí o vodě. Ano, distribuční sítě pro pitnou vodu nevidíte. O tom, že je tam problém se dozvíte až je skutečně velký a voda přestane téct. Tam, kde se to děje častěji, je jasné, že do obnovy infrastruktury nejdou dostatečné prostředky..  Lidé jsou sice spokojeni, vždyť za vodu moc neplatí, ale starosta v dalším volebním období spláče nad výdělkem. Je to stejné jako s vybydlováním domu či bytu. Pokud se o něj nestaráte, jednoho krásného dne musíte zaplatit opravdu hodně, abyste jej uvedl znovu do standardu. A stejně je to s vodárenskou infrastrukturou.
Každá aktivita bude po zásluze potrestána?
Upřímně líto je mi těch společností, které se o svůj majetek starají a cíleně dlouhodobě investují. Cena vody je v jejich regionu pak logicky vyšší. A právě tyto společnosti jsou vděčným cílem všech rádoby odborníků a populistů.

Zajímavým příkladem je například Jihlavsko. Cena pitné vody včetně stočného zde od 1. července stoupne o 5,5 procenta a obyvatelé budou za metr krychlový včetně daně platit 92,51 koruny. Svaz vodovodů a kanalizací Jihlavsko mění ceník po třech letech bez zdražování. Důvodem navýšení cen jsou právě investice do infrastruktury téměř za 240 milionů Kč. "Zvyšování ceny za vodné a stočné v tomto případě vyžadují pravidla pro použití dotací Evropské unie,” uvedl pro ČTK předseda svazku a starosta Telče Roman Fabeš

Za dalším příkladem se můžeme podívat na Plzeňsko. Vedení města Plzně v minulosti rozhodlo o realizaci významných investic do vodárenské infrastruktury, jmenovitě o doplnění nejmodernější technologie na úpravu pitné vody i čištění odpadních vod, které budou financovány prostřednictvím dotací z Evropské unie. V souvislosti s přijetím těchto dotací došlo v Plzni před pěti lety ke skokovému nárůstu cen vodného a stočného. Důvodem bylo nastavení dostatečné výše zdrojů generovaných z vodného a stočného pro obnovu vodárenské infrastruktury, tzv. samofinancovatelnost. Po navýšení se západočeská metropole ocitla díky dotačním podmínkám poměrně vysoko na žebříčku českých měst s nejdražší vodou.

Při současném pohledu na ceny vodného a stočného v jednotlivých městech České republiky, porovnáme-li je s plzeňskými, dochází k jejich vyrovnání a v několika případech i k jejich překročení. Důvodem je tlak na samofinancovatelnost vodohospodářské infrastruktury i v dalších regionech.

Za dalším příkladem můžeme nahlédnout na Vyškovsko. Zde sítě provozuje společnost VaK Vyškov, která je většinově vlastněná místními obcemi. Letos zde cena vody narostla o 8,6 % na téměř osmdesát korun za kubík. Důvodem zdražení jsou opět evropské dotace a princip samofinancovatelnosti. “Zkrátka musíme být soběstační, nemůžeme přijít znovu s nataženou rukou,“ vysvětluje Vladimír Kramář, ředitel VaK Vyškov.

V podobné situaci jsou také na Táborsku, kde odběratelé za kubík vody platí 93,29 korun. V tomto případě je aplikovaná tzv. dvousložková cena vody a tak kromě pohyblivé části zákazníci hradí také paušální poplatek podle druhu vodoměru. Také v tomto případě jsou důvodem nadprůměrné ceny vody evropské dotace a modernizace infrastruktury.
Proč provozovatel má zisk a vlastník ne?
Oblíbenou kratochvílí je také upozorňování na fakt, že komerční provozní společnosti vykazují zisk a vlastníci nikoli. Na první pohled argument, proč by bylo dobré provozovatele eliminovat, že ano? Na druhý pohled je to jako obvykle tak trochu jinak. Ona i láska na druhý pohled bývá jiná… Provozní společnosti jsou v rámci tzv oddílného modelu, který je v ČR nejrozšířenější, privátní společnosti. A ty jsou, jak je všeobecně známo, zřízeny s účelem generovat zisk. Jejich procesy jsou nastaveny tak, aby byly efektivní. To u městských společností bývá jiné kafe. V Praze všichni známe, jak fungují Dopravní podniky a další společnosti. Ano, nevykazují zisk, naopak jsou dotované městem, ale o efektivitě se opravdu mluvit nedá. Je toto opravdu náš zářný vzor i pro vodárenství?

Vlastníci vodárenské infrastruktury jsou městské společnosti či samotná města. Ty ze své podstaty nevykazují zisk. Nemohou. Nejsou zřízeny za účelem zisku. Veškeré své příjmy, které získají od privátních provozovatelů!!! Ano, slyšíte dobře, vše, co vlastníci investují pochází z tzv. nájemného, které komerční provozovatelé každoročně platí vlastníkům. Jeho výši určují samotní vlastníci a tím určují cenu vody pro konečné zákazníky.

Veškeré vodárenské investice, které se za posledních x let ve vašem městě realizovaly jsou hrazeny z peněz, které vyberou komerční provozovatelé a odvedou je vlastníkům. Přesto jsou média plné zpráv o tom, jak provozovatelé neinvestují a peníze odvádí do zahraničí. Těžko říci, zda je to neznalost nastavení systému či záměrné zkreslení. Pokud neznalost, pak by bulvárním novinářům nezaškodilo nastudovat si Vyhlášky Ministerstva financí týkající se kalkulace cen vodného a stočného a stanovení tzv přiměřeného zisku, který může konkrétní provozní společnost dosáhnout. Možná by jim pak došlo, že to opravdu nemůže být tak, že se někdo podívá z okna a odvede x miliard.

Opravdu jsme národ, který se není schopný zamyslet? Opravdu se necháme vláčet pseudo-odborníky na všechno a nic? Opravdu je nejlepší všechno ZADARMO? Opravdu je dobré žít na DLUH? Levná voda znamená žití na dluh. Pokud se k tomu vědomě rozhodneme, budeme dříve či později nést následky. Nepředstírejme ale, že je to v pořádku. A už vůbec ne, že jsou to příklady hodné následování.