Další díl deníku Jacka a Avokáda z Jižní Ameriky. Tentokrát o tom, co předcházelo téměř fatální závadě motoru, a jaké jsou možnosti jejího řešení, pokud uvíznete v malém městečku urpostřed Chile.
28. LEDNA 2017
Ráno balíme vše kolem Amálky a vyrážímepo silnici č.7 dál na sever. Po cestě se zastavujeme ve městě Coyhaique vyměnit olej. Už je nejvyšší čas. Jen nám trošku nedochází, že je sobota poledne a většina servisů má zavřeno nebo právě zavírá. Honza zastavuje a zdrceně se dívá na olejovou skvrnu za Amálkou. V kufru plném batohů se vylil kanystr plný nového motorového oleje. Honza něco prohlásí, aby si ulevil a během deseti minut všechny batohy vyloží, společně je očistíme a pak je naloží zpátky. Až na pátý pokus konečně nacházíme mechanika, který je ochotný nám olej vyměnit. Sice už chtěl zavírat, ale Ivča nasazuje veškeré své přesvědčovací metody a téměř za pomoci pláče se jí daří výměnu vyjednat. Za půl hodiny je olej vyměněn. A levně, opraváři si po pracovní době vydělávají jen na sebe.
Během výměny jdeme do místního supermarketu donakoupit zásoby jídla a pití. Supermarket vypadá jako zatím všude v Chile, dost nepřehledný a málokde jsou uvedené ceny.
Z města odjíždíme později odpoledne. Po hodině zastavujeme zkontrolovat auto. Něco začíná cvakat v motoru a navíc lehce teče olej z diferenciálu. Cvakání snad bude jen netěsný výfuk, v horším případě to tipujeme na turbo
Později večer zastavujeme na odpočívadle u řeky Cisnes. Franta se vydává k řece chytat ryby a my, jelikož moc nevěříme, že něco chytne, si zatím vaříme bramborovou kaši s klobásou a zeleninou. Po večeři dokoukávám Westworld. Už za tmy přichází Franta se třemi rybami. Děláme je na pánvičce a otevíráme postupně vína z obchodu. Dneska nám docela chutná, takže z pozdního večera si pamatuji už jen otevírání každé další dvoulitrové krabice s vínem a také to, že neustále kouříme Františkův tabák.Nechuť spát nás dohnala k nočnímu křepčení tak hlasitému, že Honza,který je abstinent a hlukem jsme ho samozřejmě vzbudili,odešel spát někam za skálu. To třetí krabicové víno mělo zůstat v likérníku.
29. LEDNA 2017
Ráno mají všichni příšernou kocovinu. Honza startuje Amálku a jedeme o přírodního parku Queulat. U vstupu je budka, kde pan majitel pozemku vybírá 4.000 pesos za vstup. Dvou a půl kilometrovápěkná a dobře udržovaná naučná stezkavedoucí do kopce nám vzhledem k našemu stavu zabírá víc než hodinu, nicméně stojí za to. Nejprve jdeme kouzelným deštným pralesem a následně stoupáme k horskému plesu Los Gnomos s výhledem na ledovec.Dojdeme k malebnému jezírku a naše pocity jsou rozporuplné. Jako je to tu moc krásné, jezírko, skála a nad ní ledovec. Jen už se to na naší cestě tak nějak opakuje.Honza vyndavá drona, a tak můžeme půl hodiny sledovat, jak s ním poletuje kolem vysokánských vodopádů.
Po poledni jsme zpět u Amálky a pokračujeme dál.Odpoledne za neustálého kličkování mezi sesuvy dojedeme do přístavního městečka Puyuguapi. Tady nás zajímají informace o trajektech, které budeme v nejbližší době potřebovat. A hned první zklamání, trajekt, kterým se chceme dostat na ostrov Chiloe, jezdí jen v úterý a je plně obsazený.
Další na řadě jsou termální prameny El Sauce. K těm se po hrbolaté cestě dostáváme až po deváté večer, kdy měl areál už zavírat. Naštěstí u pramenů je kemp, ve kterém je možné zůstat přes noc za 10.000 pesos a kromě sprch a společenské místnosti celou noc využívat i horké prameny. Tady se za tepla, deště a s plechovkami piva v ruce máčíme až do půlnoci. Poté jdeme spát všichni do Amálky, dnes se nikomu do stanu ani do hamaky nechce.
30. LEDNA 2017
Ráno si dáváme ještě další koupačku v termálecha za denního světla se mimochodem dozvíme, že se v termálním jezírku nesmí pít alkohol. Mezi stromy prosvítají paprsky slunce a celé místo působí jak z pohádky. Pozoruji okolní horské štíty a říkám si, jaké máme štěstí, že jsme narazili na tak krásné místo.
Kolem jedenácté odjíždíme vstříc dalším dobrodružstvím. Ještě se stavíme v La Juntě v místním autoservisu. Patří jakémusi Viktorovi. Potřebujeme od něj jen kousek pásky na utěsnění šroubu na diferenciálu. Viktor má na internetu dobré reference od cestovatelů a pásku pro nás má.
Asi po dvaceti kilometrech začne motor měnit zvuk - cvakání se zhoršuje na celkem hlasité bouchání.Fanda je ve střehu a Honza radši zastavuje a řešíme co s tím. Další město, Chaitén, je vzdálené přes 100 km. Po bouřlivé diskuzi se rozhodujeme vrátit do La Junta k mechanikovi, u kterého jsme se před chvílí stavovali. Neujedeme ani kilometr a zvuk se mění v opravdu nesnesitelný bordel. Motor vypadá, že se každou chvíli rozpadne. Končíme.
Zastavujeme u silnice, vytahujeme trojúhelníky a Ivča s Františkem stopují na nedalekou farmu sehnat odvoz. Farmář volá mechanikovi do města, který je zřejmě jeho dobrý známý. Ten přijíždí po hodině. Vteřinu po nahození motoru na nás se slovy „motor out“ zběsile gestikuluje, ať to okamžitě vypneme a nařizuje bezpodmínečný odtah k němu do servisu. Sežene traktor, který nás zapřahuje na tyč a veze zpět do městečka La Junta.
Auto přistavuje hned v ulici vedle motodílny. Automechanik Viktor má zřejmě hodně napilno, venku mu stojí několik rozebraných auto včetně VW Vanu patřícího nervoznímu francouzskému páru. Prý už tu jsou 10 dní. Viktor nám sděluje, že na auto bude mít čas nejdřív za dva dny. Franta s Honzou oblékají montérky a začínají demontovat motor. Po odklopení horního víka je jasné, že zde problém nebude. Dostat se ke spodní části motoru ale bude o poznání složitější..
Po sundání spodního víka motoru je jasné, že se rozbilo ložisko pod ojnicí na druhém válci a kousky kovu pěkně zmasakrovaly celou ojnici a klikovku. Bude to chtít totální repas či výměnu ojnice, nové ložisko a zároveň i repas klikovky. To je prakticky jedna z nejhorších závad, co si člověk může na motoru představit. Být v Čechách, tak se vše asi raději řeší výměnou motoru. Viktor však vypadá celkem sebevědomě a tvrdí, že vše zvládne opravit, Cenu celkově odhaduje tak na 500 až 600 tisíc pesos (cca 20.000 korun) včetně nových součástek
Během večera se zastavuje na návštěvu česko-slovensko-maďarská parta cestovatelů, kteří jeli kolem a dočetli se na našem FB, že jsme v La Junta. Naštěstí to vypadá, že naše cikánské ležení ve vsi nikoho nepobuřuje. Paní sousedka nám dokonce dovoluje použít její hadici s vodou a věnuje nám plato vajec.
31. LEDNA 2017
Kluci od brzkého rána pokračují v demontáži Amálky. Postupně odstrojují motor a připravují ho na vyndání.
Po poledni s Klárou odcházíme do nedalekého kempu. Za 4.000 pesos na noc na osobu zde mají wi-fi a elektřinu. Navíc s otevřeným motorem by se nás stejně všech devět v autě nevyspalo, jelikož nikdo nemůže ležet v kabině řidiče.
Večer se zastavujeme v Amálce na večeři. Holky připravily špagety s omáčkou. Kluci zatím zvládli odstrojit prakticky celý motor a sundat převodovku. Zítra budeme muset motor vyndat. Po návratu do kempu ještě s Klárou do noci stříháme videa, přidáváme články na facebook i na iDnes a celkově pracujeme na naší online propagaci.
1. ÚNORA 2017
Dopoledne jsme s Klárou ještě v kempu a uploadujeme. V jedenáct píše Vojta, že se jde na výměnu motoru a máme tedy přijít natáčet. Motor z Amálky se nejprve vytahuje na řetězech do vzduchu za pomoci konstrukce, kterou kluci vyrobili ze kmenů pokácených v nedalekém lesíku. Vypadá to docela punkově, ale několika metrákový motor na konstrukci drží. Následně se motor pomalu spouští na paletu pod autem. Když je motor bezpečně na paletě přichází další zásadní problém, a to sice, jak ho dostat ven. Vnitřkem kabiny ho bohužel neuneseme, takže je nutné předek auta vyheverovat nad výšku motoru a paletu vytáhnout ven. Postupně Amálku zvedáme za pomoci dvou hydraulických heverů a kola podkládáme prkny, která nám dal Viktor, případně jsme je našli (ukradli) po okolí.
Když je předek Amálky zvednutý do metrové výšky. Ivča sežene ještěrkáře, který doveze motor na paletě do Viktorova servisu. Zatímco Viktor s Frantou rozebírají motor v dílně na prvočinitele, my ostatní pomalu zase heverujeme Amálku zpět na zem.Franta musí motor rozebrat prakticky do posledního šroubku. Klára a Vojta obstarávají veškerou fotodokumentaci demontáže, aby bylo potom vůbec možné motor složit.
V šest večer je motor rozebrán na malé kousíčky. Jednotlivé písty jsou v krabicích a hlavně konečně vidíme v celé kráse poničenou ojnici i klikovku. Klikovku bude možné zrepasovat, nicméně ložisko a ojnici potřebujeme nové. Také by se hodilo mít navíc pár pístních kroužků, protože ty se rády při montáži lámou.
Viktor nám oznamuje, že v pátek pojede do města, kde klikovku vybrousí a pokusí se sehnat náhradní díly, případně je objedná ze Santiaga. To ale znamená, že díly tu budou nejdříve koncem příštího týdne. To se nám vůbec nelíbí a navíc moc nevěříme, že se je Viktorovi podaří sehnat. Večer se tedy domlouváme, že zkusíme nezávisle na Viktorovi sehnat díly v Čechách a pošleme si je do Chile přes DHL.
Ještě v noci jdu k nedalekému hotelu na internet připravit post na naši stránku s žádostí o pomoc tak, aby se zveřejnil v osm ráno. Zároveň si píšu s Danem Přibáněm, který má dobrý point v tom, že při poslání DHL nebo jiným kurýrem může balík i na několik týdnů zdržet celnice. To by pro nás bylo dost fatální.
Večer holky vaří zase pro všechny ohromný kotel rizota. Jen vína k němu raději moc nepijeme, abychom ráno byli svěží na další vyřizování.
2. ÚNORA 2017
Ráno vstáváme v sedm. Post už je na naší zdi tři hodiny, má slušnou odezvu, ale zatím se neozval nikdo, kdo by jel do Chile dřív než za deset dní. Dan Přibáň mi trošku radí, jak post vylepšit, a nakonec sám sdílí žádost na stránce Trabantem napříč kontinenty, která má nepoměrně větší sledovanost než naše stránka. Dosah našich příspěvků okamžitě roste raketovým tempem a žádost nakonec sdílí přes 2.500 lidí, což je naprosto neuvěřitelné. Musel to vidět celý český internet. Ozývá se pár lidí, co letí desátého do Santiaga. Docela o tom uvažujeme, i když Santiago je vzdálené 1.500 km a cesta busem tam by zabrala více než den. Každopádně to znamená, že součástky bychom měli nejdříve třináctého, což je úplně šíleně vzdálené datum.
Volám mojí dobré kamarádce Evě, u které mám pocit, že kdysi pracovala v DHL. Eva je dost překvapená a sděluje mi, že v DHL pracuje, nicméně nastoupila loni v prosinci, takže to nemůžu nijak vědět. Předtím pracovala v OVB a OMV. Asi se mi ty třípísmenné názvy spletly. Každopádně náhoda je to neuvěřitelná. Eva navíc dokáže zařídit dopravu za naprosto bezkonkurenční cenu. Pokud součástky dodáme během pátku, tedy pozítří, mohly by dojít v polovině příštího týdne. Vojta s Honzou zběsile obvolávají kamarády a zkouší rychle součástky obstarat. Eva mezitím vyřizuje papírování na DHL a vyzvednutí součástek v Ostravě.
Ráno jsme si pořídili dvě simky s internetem, takže v Amálce už jedeme docela intenzivní kancelář, voláme přes Skype na všechny strany a vyřizujeme facebookovou komunikaci. Trávíme tím prakticky celý den. Večer jdeme za Viktorem a říkáme mu, že díly seženeme z České Republiky. Evidentně se mu dost ulevilo. Také se domlouváme, že zítra s ním do Coyhaique pojedou Ivča s Františkem a vyberou z bankomatu peníze na zaplacení opravy.
Večer holky vaří v kotli opět výbornou večeři – čočku s buřty. Zároveň mi Lucka před Amálkou stříhá vousy, jelikož je mám od Zélandu už fakt přerostlé. Fakt už jsme totální cikánská vesnice se vším všudy, kolem dokonce pobíhá několik místních divokých psů a žebrá od nás jídlo. Večer hrajeme v Amálce Bang! a jdeme brzy spát, jelikož František s Ivčou musí brzy vstávat.
Zapsali Kuba a Jack
