Letní kino

Romantika pod širým nebem, skvělá atmosféra. Vrací se trend sedmdesátých let. V letním kině zažijete to, co v jiném ne. Nevěříte? Ale ano, jsem o tom přesvědčená…

Tento trend je opět hodně žádaný jak u starší generace, tak i u mladší. Kamarádka mě pozvala do letního mobilního kina s příznačným názvem Biograf Láska. Na programu byl nový film Teorie tygra. Poprvé a vlastně i naposledy jsem byla v takovém letním kině na Mácháči, neboli na Máchově Jezeře. Dnes už tomu bude více jak pětadvacet let. Proč si takto nepřipomenout tu neopakovatelnou atmosféru?  

Byl pátek a já se nemohla dočkat onoho večera.  Byla jsem hodně natěšená. Promítání mělo začínat od devíti hodin, až se setmí. Já mířila ke kinu s větším časovým předstihem. Chtěla jsem si vybrat pěkné místo na sezení a v klidu nasávat atmosféru. Zalíbilo se mi místo uprostřed předposlední řady. Dekou jsem si vyložila plastovou židli, oblékla flaušovou mikinu a pak jsem už jen sledovala cvrkot okolo sebe.  

První návštěvníci se po půl deváté pomalu začínali trousit do letňáku. Kino stálo totiž na velkém kopci nad městem.  No, kdo by také šel svižným krokem do takového kopce, tedy nevím. Za to nazpátek, to bude z kopce příjemná cesta. Někdo přišel do kina úplně sám a donesl si pod paždí i svou skládací židličku. Další si donesl pohodlné křesílko. Sem tam se divák zabalil do deky a poté až pohodlně usadil na plastovou židli.

Někdo si při dosednutí zapálil i cigaretku. Připadalo mi, že si právě tuto cigaretu divák spolu s točeným pivem obzvláštně vychutnával. Další lidé přišli s celou partou kamarádů, vyzbrojeni lahváči a brambůrky. Pejskaři si do takového kina mohli vzít i svého slušně vychovaného psího kamaráda. Někteří toho dokonce využili a pejska si vzali s sebou.

Mladá rodinka kousek ode mne dnes nemusí zajišťovat hlídání pro své miminko. Jednoduše si kočárek vzali s sebou. Vydrželi tam až do úplného konce. Překvapilo mě, jak miminko spí tvrdě a nic ho neprobudí. O kousek dál si skupinka studentů rozložila na trávě piknikovou deku. Ke sledování si otevřeli lahvinku dobrého vínka. Každý se zkrátka usadil podle svého.

Tak a už se krásně setmělo, máme devět hodin. Nad promítacím plátnem je nebe plné hvězd. Uprostřed je Velký vůz a o kousek dál Malý vůz. Poznávám i Severku. Je tu samozřejmě i plno dalších souhvězdí, kterých si v tom věčném shonu života ani nevšimnete. Nad natěšenými diváky poletují světlušky, občas se ozve hlas ptáčka, nebo tiše zakrouží nad hlavami diváků netopýr.  Je teplá letní noc, konec prázdnin. Já si s chutí ukousnu plněného perníčku, který jsem si donesla z domu. Potom se zhluboka nadechnu, zasněně se usměji a promítání může začít.