Nejvýše položené místo. Od vrcholu to nebylo daleko. Já však nevěděl, zda-li ten vrchol je doopravdy Kačkar Dagi. Byl a o to více mě zpětně mrzí, že jsem nepokračoval v cestě vzhůru.
Dva američani, kteří mě upozornili, že mám před sebou nejtěžší část cesty a tak bych se nemusel stihnout do tmy vrátit nazpět do vesnice Kavron.
Blížil jsem se k vrcholu. Na začátku Září zbytky sněhu z loňska.
Došel jsem k jezírku pod vrcholy. Křišťálově čistá voda byla i přes nadmořskou výšku příjemně teplá, jlikož jezírko bylo poměrně plytké.
Jediná značka po cestě. Šipka ukazovala v kterém bodě se má odbočit.
Vesnice Kavron. Nádhera. Krávy se procházeli vesnicí a místní se mě ptali, zda-li mám kde přespat.
Druhým stopem jsem se dostal až skoro do Kavronu.
Poměrně typická silnice pro spojení mezi vesnicemi v Tureckých horách.
Borci, kteří mě vezli vzadu na nákladním prostoru.
Pozvání na čaj. Místní cizince milují.
Radikální kohout, s kterým jsem se potýkal v kempu v Ayderu.
Kemp v Ayderu z rána s ustupující mlhou.