Guláš. Co je levice?

Kvalitních českých komentátorů se specializací na levicový politický prostor je v českém prostředí málo. Mitrofanov k nim patří, přesto mne zarazil jeho dvojí standard při posuzování levicovosti, levice či levicového politika. V jednom z jeho posledních komentářů (Guláš, Právo 29. 8.) vyjevil své pochybnosti týkající se levicovosti Miloše Zemana. Jeho guláš vychází ze dvou polemických výroků dvou socdem politiků a dále soudí levicovost politika na základě vztahu k islámu a ekologii.

Co je to tedy levice? Je měřítkem levicovosti postoj k islámu či ekologii? Je možné, že právě v těchto kritériích nevyhovuje Zeman zcela současnému vnímání levicovosti. Nemyslím si, že se dá zjednodušit mnohovrstevnaté téma levicovosti na vztah k ekologii či islámu.

Jak je to tedy s  levicí u nás? Levicovou politiku, která byla po Listopadu 1989 bezmála sprosté slovo, rehabilitoval v čele ČSSD právě Zeman, vyzvedl socdem do pozice hegemona na levici a následně do pozice vládní strany. Ve čtyřech letech v čele vlády ČR dokázal vyvrátit pomluvu, že levicová vláda jen rozhazuje a naopak pravicová vláda buduje. Tato vláda „pro dolních 10 miliónů“ vrátila levici vážnost, učinila ji v očích veřejnosti schopnou vlády a i oponenti jí museli přiznat nepopíratelné výsledky a úspěchy.

Za druhé, Zemanova vláda i díky keynesiánské ekonomické politice stimulovala hospodářský růst, stabilizovala ekonomiku, posílila příliv zahraničních investic. A byla ekonomicky levicovou, i přes  „pravicové“ opatření - privatizaci bank. Byla vládou jistě hospodářsky prozíravou, nevyvolávající nereálná očekávání, naopak plnící většinu slibů o vyvedení země z ekonomické krize. Zeman prokázal, že levicový politik nemusí být populistický, rozhazovačný a zadlužující tuto zem, ale naopak může být státotvorný, hospodářsky prozíravý a přitom keynesiánec. A to Zeman je!

Za třetí, měřítkem levicovosti může být i tzv. sociální stát, který vznikl po druhé světové válce i jako reakce na velkou ekonomickou krizi třicátých let, i jako reakce na rozmach sovětského socialismu po 2. světové válce. Jako jisté zlidštění kapitalismu, které mělo zamezit možné přitažlivosti sovětského socialismu ve státech západní Evropy. Otázkou vždy bylo, je a bude, jakým způsobem udržet tento sociální stát? Aby jednak nepodvazoval práceschopnost či ekonomickou aktivitu, tedy nebyl plýtvavým sociálním státem, ale na druhé straně, aby nedocházelo k jeho odbourávání pod pláštěm privatizace veřejných služeb či tzv. outsourcingu. Zeman v době jeho vlády nedemontoval tzv. sociální stát, vždy hovořil o inspiraci sociálním státem ve Švédsku atp. Rozhodně sociální stát stavěl na pevnější základy i skrze stabilizaci veřejných financí a ekonomiky.

Na druhou stranu dnes označovaní levicoví politici (Špidla, Sobotka), podporující po té však v době ekonomického růstu „žití na dluh“, naopak přispěli velmi výraznou měrou k dnešnímu stavu veřejných financí, kdy teď pravice pod heslem úspor může výrazně ořezávat i pozitivní části sociálního státu. Ekonomický levicový „guru“ Keynes totiž doporučuje v době krize deficitní rozpočty (pro investice a stimulaci růstu), v dobách růstu naopak vyrovnané či přebytkové ke splácení dluhu. To však Špidla a Sobotka asi neznali a nečetli, tvrdili že „zdroje jsou“, ač tím objektivně podkopali budoucí perspektivu udržitelného sociálního státu.

Politik - i ten levicový - by měl mít názory jak provokující, tak ty, s kterými jde „proti proudu“.  Jestli se tímto nehodí do levicové škatulky, podobně jako se nehodil levici ve své straně německý kancléř za SPD Helmut Schmidt, to už je věc jiná. Také Schmidtův vztah k zelenému hnutí či jaderné energii byl možná označen jako nelevicový. Přesto v době krize stabilizoval německou ekonomiku, rozhodně odmítal nereálné ekonomické představy některých spolustraníků, až to vyvolávalo střety s levicí ve vlastní straně. A to dále nezmiňuji jím prosazované dvojí rozhodnutí NATO, kterým si od levice SPD vysloužil nepěkných označení. A dnes je za tyto postoje oceňován. Obecně platí, že současná levicová póza nemusí být v dlouhodobé perspektivě ten optimální levicový postoj.

Levicovost není jen vztah k ekologii a islámu, ale také schopnost udržet na reálných ekonomických základech sociální stát, zodpovědnou ekonomickou politiku nezadlužující budoucí generace, mít levicový program, ne levicové pózy. Levicovost často může sklouznout např. k ekonomickému populismu a následně strhnout s sebou dolů i ta pozitiva, neb na ně totiž nebude.

Levice si jistě zaslouží širokou diskusi. A nejen Guláš předního českého komentátora.