Na začátku příštího roku nebude v České republice promítat ani polovina kin, jež byla v provozu loni. A nikoho to moc netankuje. Zatímco v roce 2011 se ještě promítalo asi v sedmi stovkách kin, do roku 2012 jich nejspíš vstoupí maximálně dvě až tři stovky. Promítání pod širým nebem se stane exkluzívním zážitkem, ze stovky letňáků jich nepřežije víc než deset.
Jak k tomu došlo? Paradoxně jsme si tuto drastickou kulturní redukční kůru zapříčinili svou láskou k filmu. Když se před pár lety definitivně rozhodlo o tom, že nic nebrání tomu, aby se filmy přestaly promítat z klasického 35mm pásu a velké zelené krabice byly nahrazeny malým balíčkem s harddiskem, podařilo se díky neúnavnému tlaku filmařů najít ve státním rozpočtu prostředky pro digitalizaci kin. Kina si mohla požádat o dotaci za Státního fondu kinematografie, a pokud splnila několik pravidel (např. nový zvuk a nové sedačky), dostala na digitalizaci nemalý příspěvek.
Během tří let se podařilo digitalizovat více než stovku jednosálových kin, tedy většinu těch, která hrají každý den, samozřejmostí je také digitalizace všech sálů v multikinech. Mnohem rychleji než jinde. Souběžně se logicky omezovala výroba filmových kopií. Pro distributory bylo čím dál méně ekonomicky únosné dělat je pro stále menší počet stále menších kin. No a letos se filmové kopie přestaly až na pár mohykánu vyrábět úplně. A vesnická kina, letňáky nebo ti, kdo se moc dlouho rozhoupávali (pár set případů), nemají lidem z čeho filmy hrát. Každý týden teď dvě až tři kina zavírají krám, mnoha fungují jen na papíře, ale několik měsíců již nepromítala.
Filmová obec (kromě pár zasloužilých výjimek) hodila větší část kin v této republice přes palubu. Nedá se jí to mít moc za zlé. Na celkovém kinobyznysu se tato kina podílí sotva pár procenty a distributoři kina dlouhodobě upozorňovali na to, že tato situace nastane. Většině distributorů ten stav vlastně vyhovuje, s malými kiny bylo hodně práce za málo peněz.
A tak třeba v okresech Šumperk a Jeseník budou příští rok v provozu nejspíš jen tři kina.
Zánik kin je fatální. Mnohá z nich sice hraje dvakrát týdně pro pár diváků, ale jsou obecní institucí. Většinou jsou posledním kulturním zařízením s pravidelným provozem v dané obci. Kromě večerních představení také zajišťují pravidelná promítání pro místní školu a školku. Od příštího roku tak většina děcek z menších obcí nebude vědět, co je to jít do kina. Filmy budou znát jen z obrazovek notebooku. A do kina pak nebudou chodit ani potom, až se přestěhují za prací do Prahy. Já vím, že to zní pateticky, ale realita je taková.
Dá se nad tím mávnout rukou a říct si – kinaři měli šanci a nevyužili jí. A lidi mají přece doma plazmu.
Anebo se shodnout na tom, že se s tím musí zkusit něco udělat. Ale co s tím? V deseti možná dvaceti obcích se možná ještě najdou peníze na digitalizaci. Zatímco před nedávnem ještě stála digitální technologie několik miliónů, teď už se pohybuje řádově mezi jedním až dvěma. Pro vesnická či letní kina však taková investice zůstane nedostižným luxusem. Zkuste v současné ekonomické situaci před obecním zastupitelstvem obhájit takovou dardu za udržení provozu kina, do nějž za rok přijde dohromady třeba tisíc lidí. Zvlášť když digitalizace s sebou nese vyšší provozní náklady. Kanalizace a chodníky to vždy naprosto logicky vyhrajou.
Kino, které jednou zavře, už neotevře. Do týdne v sálku budou stát automaty či prodávat sekáč. Ve větší míře než v jednotkách případů lze kina udržet pouze jedním způsobem - že se vesnická kina ve větší míře „zpolozdigitalizují“. Kina si pořídí digitální projektory a budou promítat z Blu-ray disků. Tato varianta se líbí i některým distributorům, i když není technologicky úplně košér. Trh s Blu-ray disky je u nás totiž marginální, a kdyby se distributorům rozložila investice do jejich výroby mezi běžný prodej a tržby z malých kin, bylo by na těchto nosičích více filmů. Kina by je sice dostávala se zpožděním od kinopremiéry, většina z nich ale i dnes filmy nehraje dříve než dva až tři měsíce po ní. Kina ale takhle dostanou šanci přežít a třeba někdy v budoucnu, až technologie ještě více zlevní nebo jim nějaký osvícený rodák odkáže milióny, mohou digitalizovat plnohodnotně.
I tato polodigitalizace (říká se tomu e-cinema) však něco stojí. Sice o řád méně, ale stejně bude potřeba přesvědčit starostu, aby pustil chlup. Nebo najít sponzora.
A tak vy všichni, kteří máte stejně jako já pocit, že plošný zánik menších kin je pro naši kulturu větší průšvih, než nějaké úpravy DPH, zkuste pomoci je zachránit. Zaktivizujte lidi kolem sebe a pomozte svému starostovi najít řešení. Nebo dejte aspoň najevo, že vám na kině záleží. Až pojedete v létě k vodě, jděte tam do letňáku. Nebo si kupte co nejdřív lístek do svého nejbližšího kina, kterému hrozí zánik. A vy movitější, kupte si to kino (a udržte jej v provozu). A neodkládejte to, už zítra tam to kino být nemusí.
P.S. Více informací o situaci kin u nás najdete na stránkách www.kinari.cz či www.digitalnikino.cz.
