Michale Davide, promiň!

Titulní headline včerejší MFDnes poutá na článek, v němž se Jiří Paroubek vyznává, že zaslal Michalu Davidovi omluvný dopis. Omlouvá se v něm za nepatřičné výroky svých spolustraníků. Podařilo se mi získat jeho znění.

Škromy se odvázal

Milý Michale,

Měl bych spíše napsat Drahý Michale, ale já vím, že jsi naší věci pomáhal nezištně. To, že sis řekl o trojnásobný honorář, než je tvůj obvyklý, ti na rozdíl od svých spolustraníků nevyčítám. Hrát na akcích, které jsou permanentně napadány fašistickými bojůvkami, je řehole a ta musí být po zásluze oceněna. Vždyť jsi klidně mohl dostat lahví utopenců nebo pěstí jako Bohouš.

Nemusel jsi to tedy zrovna říkat těm zaprodancům z Reflexu, ale ani to ti nevyčítám.

Víš, Michale, ještě před pár týdny jsem si myslel, že v Liďáku táhneme za jeden provaz, že prostě pár přátel stačí mít, co uměj za to vzít. Co nepřestanou hrát, když ty máš chuť to vzdát.

Jenže mí „přátelé“ za to nevzali, hrát přestali. Flákali se a já jsem kvůli nim utrpěl nevýhru ve volbách. Teď říkají, že za to mohu já a taky ty.

Nebyli jsme „správnej tým“, Michale. Už na tom pódiu v Teplicích, když jsme zpívali, jsem to poznal. Moc dobře jsem si všiml, jak jen zpěv předstírali – Bohouš, Hašan, Jandys, všichni.  Teď si otvíraj pusu, ale tehdy ani nekvákli. Akorát Guma a Škromy se odvázali. To byla prdel, jak Škromy mával tou šálou, viď? Ale to jsem odbočil.

Michale, říkají o nás, že jsme kreatury z osmdesátých let. Kamkoliv ale přijedu, abych se setkal s obyčejnými lidmi, třeba někam na pouť do Horní Dolní, všude hrají tvoje písničky. A není to jenom proto, že jsi Kočkův bratranec. Je v nich totiž pravda. Vždyť i já byl mladej. I já jsem v mládi tátovi nesměl zkřížit krok, byl jsem pro něj pouhej diskocvok a pro mámu vlastně pořád jen dítě jsem. Kdo jsem já, to nemaj ponětí.

Teď jsme tedy pro ně normalizační vykopávky. Ale neboj se, Michale. Zapomeň na to, co o tobě říkal Hamáček, prostě to zlý a hloupý smaž. Já už přišel na to, že mám tě rád a určitě nejsem sám. A já se do Liďáku vrátím, to je věc poměrně daná, protože nesnaším loučení a chci vládnout nonstop. Po volbách jsem byl trochu zkřuslej, ale teď už zase s tím co přijde, mám chuť se rvát.

No a když se pak podaří, co se dařit má, socdemácká růže vyroste z poupěte, tak bude zase krásně na světě. Michale, my spolu ještě dokážeme věci! Opravíme Strahov, já obnovím spartakiádu a ty tam budeš zase poupatům zpívat.

Takže Michale, jestli se od tebe teď mí spolustraníci odvracejí, tak já až po prázdninách přijedu do Prahy, klidně si s tebou dám někde na veřejném místě kolu a nebude to náhoda, že u jednoho stolu.

Tvůj oddaný fanoušek

Jirka Paroubek

Pozn. autora: Začít v létě 2010 blogovat a každý druhý blog věnovat Paroubkovi. Uznávám jsem zpozdilý. Jenže on ten comeback normalizační kreatury  je zatraceně reálná hrozba, jak ukazuje připad Jirkova chráněnce Michala.