Dlouhá míle

Každé léto se televize pouští do přerývání políček svých programových archívů. Reprízuje se ostošest. Ostatně bojuje se o menší koláč diváků a tak nemá smysl startovat s novinkami. Navíc reprízy často nabízejí ověřenou kvalitu a sledovanost mnohdy bývá lepší. Logicky by v letním souboji měla hrát prim Česká televize, jejíž archívy jsou nekonečné a nevyčerpatelné. Byť se z archívu vaří na Kavkách v poslední době tak nějak celoročně.

Atlet bez černých elasťáků byl po tomhle seriálu odepsaný.

V naprosté tichosti teď Česká televize reprízuje v jedenáct večer seriál Dlouhá míle. Tedy, ne že by tahle perestrojková slátanina z devětaosmdesátého stála za nějaký humbuk. I když server www.behej.com doprovodil znovuuvedení bombastickým titulkem Legenda se vrací.

Nicméně jsem mu jako bývalý atlet věnoval deset nostalgických minut a nemít rozkoukanou detektivku na Primě (sedmý díl šesté řady kriminálky z nevímkterého města), asi bych se zdržel i déle.  Vidět kompletní herecký výkvět té doby, jak  při „Rošičáku“(Memoriál Evžena Rošického) prožívá běžecký souboj oplácaného Sváti Skopala s Honzou Čenským, to je svého druhu silný zážitek. Herecky ztvárnili zaujetí pro souboj o nejlepšího běžce na 1500 metrů  v republice všichni pěkně podle Stanislavského, s hlavou v dlaních nebo ďábelským úsměškem, od Vašuta po Haničince, nejen na tribunách Strahova, ale taky ve ztichlých hospodách, hltajíce očima černobílý televizorek Merkur či na pracovištích u rozhlasových přijímačů. Bylo krásné vidět, jak celý národ žije atletickými závody na republikové úrovni.

V prvním díle zvítězil Čenský, protože ho trénuje srdcař Čepek, zatímco Skopalův trenér Brzobohatý podcenil Čenského rychlost z půlky a navíc Skopal stárne a už si nevěří („Táto, zítra na stadion nechoďte.“ „Ale my jsme přece s maminkou byli na všech Rošíčácích?!“)

To Nova se Plechové kavalérii pěkně zavěnovala v selfpromotion a výsledkem je stejná sledovanost jako u Chalupářů. Těmi bavila diváky v létech minulých. Milión lidí sleduje hádky mladého Hartla s vychcanými kombajnéry. Čímž si na Nově opět potvrdili tzv. Železného interní pravidlo, jehož platnost byla v posledních měsících zpochybňována následkem některých logice se vzpírajících kroků Adriana Sarbua (Tisíc a jedna noc, zaříznutý Comeback, odchod Genzera a Suchánka…).

Železného externí pravidlo (sděluje se nahlas veřejnosti) – Dáváme českému divákovi to, co on chce. Proto jsme tak úspěšní.

Železného interní pravidlo – Vnucujeme divákovi to, co chceme my, protože to je levné a on si pak myslí, že to je to, co chce on.  Dále platí Železného externí pravidlo.

Protože předpokládám, že Kavalérii koupili na Nově za zlomek ceny legendárních a normalizací moc nenačuchlých Chalupářů, dá se čekat, že příští rok se stejnou pompou zopáknou právě třeba Dlouhou míli, kterou ČT tak trestuhodně zakopala kamsi před půlnoc a která bude asi ještě levnější. Možná namítnete, že Dlouhá míle do primetime na ČT nepatří, ale to by v něm museli dávat něco zajímavějšího. Ale je to tak správně. Až seriál odvysílá Nova, děti zahodí baseballové pálky a golfové hole a vrátí se na atletické ovály. Rodiče ušetří a pojedou na dovolenou nebo aspoň na chalupu. A vypnou televizi.