Poprvé v USA

Tenhle článek bude vlastně nejen o tom, jak jsem poprvé spočinula na americké půdě, ale jak na mě dnes po pár měsících působí. Před několika měsíci jsme poprvé letěla do USA. Tenkrát bez dětí, jen vyřídit pár formalit s manželem. Manžel se už zorientoval v nové práci a společně jsme hledali vhodný dům. A i když mi někteří známí říkali hodně o USA, stejně mě pár věcí překvapilo.Možná vám to bude připadat naivní, ale je to vážně jiné, když vám někdo něco popisuje a když to poté vidíte. S manželem jsem strávila pár dní, pak zpět do UK. Dnes jsme všichni přestěhovaní a budu mít víc času něco semotamo napsat. Takže první dojmy v USA?

SUBURBIAnd.edu

Především jsem koukala na ty vzdálenosti mezi vším. Dům, obchod, kancelář, škola, pěkná štreka autem. Dálnice a silnicice obřích rozměrů a nich ještě větší auta. Vzhledem k tomu, že jsme zakotvili v Texasu, asi byl dojem o to větší, všichni mi říkali Everything is big in Texas a měli pravdu:) Čili první úkol dne, koupit si obří SUV :) Vše je opravdu velikánské, obchody, auta, parkoviště.

Spousta Mexičanů, kteří jsou vidět všude okolo, sekají trávníky, staví domy apod.

Další první dojem bylo jídlo. Vše má dost jinou chuť. Sladký je chleba, sladké jsou párky, je něco, kam Američané nedávají cukr? Respektive corn syrup, dextrozu z kukučičného syrupu. Ale ano. Je něco. Nakonec se našlo pár obchodů, kde se přece jenom prodávají jakžtakž dobré věci a hurá, sehnala jsem i dobré máslo, ale ty ceny! Tak nějak mě udivilo, že pořádné jídlo je dost drahé, řekla bych o dost dražší než v Anglii, restaurace jsme zatím moc netestovala. Kdyžtak podám dojmy později.

Dneska už jsem našla dobré obchody, ale jíst kvalitněji, to fakt není v USA žádný špás, v Uk to bylo snažší asi.

Našli jsme i dobrou školu, akorát školní den trvá celkem déle než v Anglii a je to dost jiné, nicméně děti jsou děti a rychle se přizpůsobily. Taky už začínají znít dost americky, brzy si budou z nás dělat srandu, jak divně zníme, tj. já a můj muž. Sice nemám dokonalý anglický akcent, to ani nejde v mojem věku, ale přece jenom americká angličtina je dost jiná než ta moje a definitivně ta mého muže. Našli jsme tady i pár expatů, takže o vzpomínky na starou Anglii nebude nouze.

Bydlíme v takové té "oplocené komunitě", tj. gated community. Zatím pronájem, chceme se rozkoukat, než něco koupíme, nemá cenu skákat do něčeho, čeho bysme pak litovali. Taková gated community je zajímavý úkaz. Je to jako malé městečko ve velkoměstě. Když nechcete, nemusíte vůbec ven. Vše je po ruce, je tady ale i spousta příkazů a zákazů, včetně toho, jakou barvu má mít vaše poštovní schránka nebo jak vysoký trávník a podobné srandy. Nevím, jestli bych v této komunitě chtěla žít napořád. Zatím ne. Všechno má svoje výhody a nevýhody.

No a v naší komunitě je spousta domácích mazlíčků. Taky jsme si koupili psa a když chodíme na procházky, žasneme, kolik je tady obézních psíků, asi jsou páničci líní je venčit, je mi líto zvířat, která nemají dost pohybu a jenom kynou v náruči páníčků.

Jinak je docela vedro, takže jsme často u bazénu, stejně jako zbytek komunity. Zkoumáme město a okolí, manžel se sžil s prací rychle a já se sžívám s americkými ženami domácími a jinými tvory. Už jsme koupili gril, grilujeme na zahradě, ještě si tak zvyknout na tu věčnou kávu, my dáváme pořád přednost čaji :)))

Zatím se zabydlujeme, začaly prázdniny a já se pořád s někým a něčím seznamuji. Počasí je teda o dost teplejší než na jaké jsem zvyklá, ale zvykáme si. Copak máme jinou možnost? :))))